Článek
Stephanie Anne Lloydová byla svého času ve Velké Británii nechvalně známou celebritou. Narodila se totiž ve čtyřicátých letech jako muž jménem Keith. Její život prošel turbulentními změnami, které se neobešly bez zásahů bulvárního tisku, takže ji veřejnost znala široko daleko, a to nejen jako člověka, který podstoupil změnu pohlaví.
První znepokojivý sen se Keithovi zdál už v pěti letech. Sen o tom, že se z něho stala dívka, protože se dostal do rodiny, kde si nepřáli mít chlapce. Vracel se mu s neúnavnou pravidelností pořád dokola i v následujících letech. Pocit, který z něho měl, byl nejasný, spíše frustrující, protože mu nerozuměl. Nechápal, proč ho tyto vidiny ve spánku tak skálopevně pronásledují. Podvědomě tušil, že je s ním něco v nepořádku, ale nedokázal svůj problém definovat. Vůbec by si netroufal tvrdit, že se v jeho těle ve skutečnosti ukrývá žena.
Během dospívání byl paradoxně idolem dívčích srdcí. Jeho rodiče se dali na víru svědků Jehovových a svůj život plně zasvětili nové víře. V tomto okruhu lidí se nacházelo plno mladých dívek, které se do Keitha snadno zamilovaly, a ačkoliv o intimní vztah nestál, nejednou se dostával do dost choulostivých situací, kdy skončil se ženou v posteli, ale nebyl při tom schopen vykonat požadovaný akt. Vůbec nic mu to neříkalo.
Navenek jsem se nijak nelišil od všech ostatních kluků v mém věku. Uvnitř jsem však měl stále větší zmatek. Mí kamarádi začínali mít docela zřejmý zájem o dívky a brzy se dívky staly hlavním námětem všech rozhovorů. Bylo mi divné, že nedovedu sdílet jejich nadšení, ale zase jsem se neodvážil nikomu říct, co cítím - bylo to příliš soukromé a pro mě samotného bylo hrozně těžké a složité vysvětlit si to, nebo se tím zabývat, natož abych o tom někomu vykládal. Kromě toho jsem si myslel, že by mě každý považoval za teplouše, ale v mém případě by se mýlili. Ačkoliv jsem byl velice citlivý, často mě k slzám dojímaly tklivé písně, knihy a filmy, kluci mě rozhodně nepřitahovali.
Ženám se snažil spíše vyhýbat, na druhou stranu v jejich společnosti velmi rád trávil čas. Byl pohledný, chytrý, citlivý a stále napůl odtažitý, což se osobám něžného pohlaví velmi líbilo, dokonce je to přivádělo k zuřivé touze si takového může získat pro sebe. Protože byl vychováván v uctivé víře a odjakživa veden ke zdvořilosti, nedokázal námluvy žen odmítat, ale skončilo to vždycky stejně. Pořád však doufal, že se jednou ukáže ta pravá, která v něm vzbudí skutečnou touhu. Mezitím si prošel řadou neúspěšných vztahů, někdy dokonce proplakal noc, protože se cítil být ženami znásilňován a tlačen do něčeho, co ve skutečnosti nechce.
Po kariérní stránce se projevoval jako dobrý obchodník. Po škole si udělal kurz obchodního zástupce a velice dobře dokázal šplhat vzhůru a pomáhat firmám stavět na dobrých základech a dál se rozvíjet. Právě v tom období narazil v bance za přepážkou na mladou, atraktivní ženu a světe div se, opravdu se do ní zamiloval.
Pro můj život a osobnost to znamenalo obrovskou změnu. Noční můra, která mě po léta děsila ve spánku, najednou vypadala jen jako poněkud znepokojivý, protivný sen, který mě přestal trápit v momentě, kdy jsem se probudil a začal myslet na Marylin. Do mého života vstoupil zázrak lásky a já byl pevně rozhodnut, že štěstí a radost z tohoto cenného daru nesmí nic zkalit.
Už deset dní po tom, co se seznámili, byl rozhodnutý, že si svou milovanou vezme. Skutečně se zasnoubili a začali plánovat budoucnost. Bylo to jedno z nejšťastnějších období v jeho životě. Toužil založit si rodinu, mít děti, stát se otcem. Jediným problémem byl fakt, že Marylin nepatřila do spolku svědků Jehovových, a to bylo závažné provinění proti víře, ve které byl vychováván. Jeho rodiče se sňatkem absolutně nesouhlasili, protože svatba s člověkem, který není příslušníkem církve, byla zakázaná. I když se Keith nechtěl stavět proti členům rodiny, jejich argumenty nakonec nevyslechl. Poprvé byl zamilovaný a dokázal se ženou prožívat i intimní vztah, proto mu svatbu nikdo nevymluvil.
Stephanie - z muže ženou, nakladatelství Svoboda, 1994
Nastalo několik velmi šťastných let, kdy se manželům postupně narodily tři děti. Dařilo se mu i po pracovní stránce, stal se z něj velmi uznávaný obchodní zástupce ve firmě, získával mnohá ocenění a pyšnil se všemožnými úspěchy. Jako rodina si žili v přepychu a zdálo se, že všechny někdejší problémy jsou zažehnány. Jenomže zdání mnohdy klame. Kariérní růst ho od rodiny postupně odváděl, trávil ve firmě celé dny a vracíval se až pozdě večer. Začínal být fyzicky vyčerpaný, neměl tolik času věnovat se manželce a do toho se mu začínaly vracet nepokojné sny. Nepříjemný pocit, že je něco špatně, se opět ohlásil. Marylin začínala mít mylné podezření, že si její muž našel milenku. Po mnoha hádkách se jí Keith přiznal se svými neurčitými pochybnostmi a také se jí svěřil s tím, jaké dříve míval problémy se ženami v intimních chvílích.
Marylin nakonec přinutila Keitha, aby kontaktoval psychologa, docházeli společně do poradny, ale lékaři si veškeré trable spojovali s jeho přepracováním. Protože byla Marylin inteligentní, všechno jí začalo postupně docházet. Byla to ona, kdo pochopil příčinu Keithova velkého problému jako první.
…vzala mě za ruku, zadívala se mi přímo do očí, načež vyřkla slova, která, což jsme tenkrát ještě nevěděli, ohlašovala konec našeho společného života. „Já vím, co s tebou není v pořádku…Ty jsi učebnicový transsexuál.“
S takovým prohlášením se nechtěl v tu chvíli smířit, rezolutně jej odmítal, vůbec si nechtěl připustit, že taková je pravda. Choval se přece jako muž, zplodil děti, živil rodinu. Co záleželo na tom, že je občas citlivý, rád pomáhá s domácími pracemi a miluje péči o děti? I muži přece v domácnosti pomáhají. Jenomže pak spolu začali probírat ty neodbytné sny, ve kterých se z něho stává žena, a musel uznat, že na tom něco je. Nakonec připustil, že se mu ulevilo, když mohl svou nemoc konečně pojmenovat. Jenomže se ocitl na začátku dlouhé a osamělé cesty. Marylin měl pořád rád a nechtěl přijít o ni a o děti. Nebyl ale už schopen žít s ní intimně, proto hledal všemožná řešení.
Vymyslel jsem, že by si Marylin měla najít milence - ne prostě nějakého, ale člověka, kterého bychom oba dva znali a jemuž bychom věřili. Koneckonců nemohu-li být jejím manželem se vším všudy, jak dlouho to může trvat, než se poohlédne jinde? A najde-li si milence, co to udělá s naším manželstvím? Nebylo by to takhle rozumnější a také bezpečnější a pod kontrolou?
Ačkoliv Marylin něco takového zprvu odmítala, nakonec se podvolila a scházela se s jejich společným kamarádem. Keith ale pochopil, že to způsobuje bolest jim oběma. Po vleklých problémech si našla dalšího milence a do něho se skutečně zamilovala, což Keith nesl velmi těžce. Rozvod byl nevyhnutelný. Smířil se s tím, že podstoupí hormonální léčbu a nechá si změnit pohlaví. Bylo třeba oznámit to všem - nadřízeným v práci, dětem a samozřejmě i rodičům. Jako silně věřící lidé to nedokázali pochopit a brali to jako velkou zradu páchanou jejich náboženství. Pro Keitha už ale nebylo cesty zpět. Odešel z domu, aby děti a ženu nevystavoval nepříjemné situaci, a během následujících tří let se jeho osobnost začala krůček za krůčkem přetvářet.
I v dnešní době se transsexuálové pořád setkávají s velkým množstvím předsudků. Mnozí lidé jejich jednání považují za zrůdné nebo úchylné, ale jenom dotyčný člověk ví, co všechno tenhle nechtěný problém obnáší a čím vším si musí projít. Nejde jen o užívání hormonů a podstoupení náročné operace. Muž, který se chce stát ženou, se musí také učit, jak se jako žena chovat. Keith svůj problém dlouho nedokázal pochopit a najednou zjistil, že není tím, za koho se považoval. Musel se jako žena učit mluvit, pohybovat, oblékat, česat, líčit… Pokud měl být ženou, musela tomu uvěřit i společnost a on si přál jako žena vypadat. Mimo to podstupoval stovky terapií.
Další krok představovala řečová terapie…Seděl jsem před obrazovkou počítače s mikrofonem a snažil se napodobit způsob, jímž ke mně promlouvala žena z obrazovky. Nejdřív ženský hlas řekl větu, pak jsem ho měl zkusit napodobit tak, aby to počítač mohl porovnat a analyzovat. Po celé měsíce mě tvrdošíjně označoval slovem „muž“, ale pak jednou nastal zázrak a doktorka u ovládacího panelu v druhé místnosti ke mně vtrhla a vzrušeně volala: „Holka! Je to holka!“ a já byl tak nadšený, že jsem ji objal, roztančili jsme se po místnosti a vykřikovali: „Holka! Holka!“ jako zjančený párek čerstvých otců, jejichž manželky zrovna porodily.
A tak se o něco později, v roce 1983, narodila Stephanie Anne Lloydová. V té době něco takového nebývalo běžné a ona se často stávala obětí senzachtivých novinářů. V práci měla ze začátku sice podporu vedení, ale firma, pro kterou pracovala, skandál nakonec neustála a Stephanie musela dát výpověď. Po rozvodu přenechala dům a téměř veškeré své jmění bývalé manželce jako odškodnění a sama se ocitla bez peněz a osamělá. Naštěstí natrefila na několik dobrých přátel, kteří ji drželi nad vodou. V novém těle začala také objevovat nový druh tužeb. Její zájem začal být najednou směrován na muže a v nových vztazích tentokrát neměla problémy ani v intimní oblasti.
Protože se jí kvůli nepříznivé publicitě nedařilo sehnat práci, rozhodla se založit vlastní podnik. Spolu se dvěma společníky založila salón pro transsexuály, kde chtěla nabízet veškeré služby spojené s ošacením, kosmetikou i poradenstvím. Firma se ale moc dobře nerozběhla a brzy se ocitla na pokraji bankrotu. Aby Stephanie nepřišla o veškeré svěřené a investované peníze, rozhodla se, že začne nabízet ještě jednu službu. Tou byl prodej vlastního těla. V následujících měsících její náručí prošlo velké množství zákazníků, od těch nejobyčejnějších až po ty nejpodivnější. Chodili k ní chudí i bohatí, nestačila se divit, když do jejího salónu zavítal dokonce známý politik nebo hudebník. Nikdy však neprozradila ničí identitu. Na některé klienty dokonce vzpomínala s úsměvem.
Jeden hlavoun, kterému budu říkat Frank, vždycky strávil celou tu hodinu, kterou si u mě zaplatil, blažený že jsem mu dovolila čistit troubu a toaletu, přičemž byl oblečený jen v punčocháčích, podvazcích a čepečku služky a já ho celou dobu plísnila a hubovala, jaký je darebák. Ona hodina kulminovala vždycky podle stejného scénáře - musela jsem mu nasekat, protože svou práci nedělal pořádně.
Stephanie nevěděla, že legálně vedený podnik, kde nabízí takovéto služby, vlastně úplně legální není. Začala být soudně stíhaná a vše opět hezky dopodrobna procházelo tiskem. Právník jí nakonec pomohl dostat se z problémů ven a díky naspořeným penězům a skvělé reklamě, kterou jí novináři udělali, se do jejího podniku začala hrnout velká spousta zákazníků. Samozřejmě už neprodávala své tělo, ale veškerý možný sortiment, který lidé vyžadovali. Podnik rostl a prosperoval. Nakonec byla Stephanie schopná otevřít si i malý hotel, kam se sjížděla široká klientela, která měla problémy se svou sexualitou.
Její věhlas rostl a ohlasy veřejnosti postupem času přestávaly být nepřející. S předsudky lidí se potýkala celý život, ale mimo ně získala i mnoho příznivců. Našla si muže a na Srí Lance se za něj provdala. Ve Velké Británii byl ovšem sňatek neplatný, protože ji zákon stále považoval za muže. Zemřela během nehody v roce 2016 ve věku sedmdesáti let. Ve svém životě však našla naplnění, které tak dlouho hledala.
V dnešní době, kdy se debatuje o desítkách roztodivných pohlavních zařazení, by se Stephanie možná ztratila. Ve své době byla ovšem jednou z milionu, kdo se nebál jít za svým a podstoupil náročnou životní proměnu. Přišla kvůli tomu o rodinu, děti i vlastní rodiče. Nepochopení ze stran nejbližších pro ni bylo tou nejtěžší ranou. Přesto na sklonku života prohlašovala, že je skutečně šťastná. Myslím si, že bychom tyto lidi neměli odsuzovat před tím, než jejich nelehký životní boj skutečně posoudíme.
Zdroj informací a citací: Stephanie - z muže ženou, nakladatelství Svoboda, 1994
