Článek
Případ Natalie Grace se právem označuje za podivuhodný. Michael a Kristine Barnettovi si v roce 2010 žili svůj americký sen. Spokojené manželství, tři chytré, zdravé děti, luxusní bydlení, skvělé příjmy. Ani jeden mráček na bezvadně modrém nebi. Michaela napadlo, že by klidně dokázali uživit ještě jedno dítě, tak proč neposkytnout přístřešek nějakému opuštěnému sirotkovi, který by se u nich měl dobře? Nějakou dobu čekali, pak se jim ozvala adopční agentura s tím, že k nim míří děvčátko z Ukrajiny. Měli se během čtyřiadvaceti hodin rozhodnout, jestli dítě adoptují. Dopředu byli informovaní, že dítě trpí růstovou poruchou zvanou nanismus (také dwarfismus). Takoví lidé jsou velmi malí, jejich tělesná konstrukce zůstává zakrnělá, to znamená, že nikdy nevyrostou.
Michael Barnett hned na úvod popisuje, jak bylo jejich první setkání s šestiletou dívkou dojemné a hezké. Hned své rodiče začala oslovovat maminko / tatínku a jevila se jako roztomilá osůbka. Věděli také, že byla adoptovaná už dříve a přišlo jim smutné, že se jí krátce po adopci rodiče vzdali, jelikož nedokázali pokrýt náklady spojené s Nataliinou léčbou. Barnettovi si ji tedy spokojeně odvedli domů, byli rádi, že třem synům přibude sestřička. Jedna věc je ale zarazila hned na začátku a podle mého to byl první závažný impuls k tomu, aby se na ni dívali jinak. Když Kristine Barnettová chtěla dívku vykoupat, zjistila, že má v intimních partiích ochlupení jako dopívající dívka či dospělá žena. Tento poznatek je nejspíš silně zaskočil. Je přitom zaznamenáno mnoho případů, kdy dívky dospívají předčasně, můžeme to tedy brát jako jednu z dalších poruch, kterými Natalia trpěla. V takovém případě by je pak nemělo ani překvapovat, že Natalia začala brzy menstruovat. Oni tím však byli silně znepokojení, jak vypráví Michael Barnett. Co když Natalia ve skutečnosti není dítě?
Následně dochází k tvrzení, že Natalia začala být nezvladatelná a vzteklá, dělala svým bratrům zlomyslné věci, kradla a rozbíjela hračky a schválně se pomočovala. Není důvod, proč by si něco takového vymýšleli, nebo ano? Z obyčejných zlomyslností se postupem času údajně vyklubala skutečná agresivita a zákeřná zloba. Dívka otevřeně mluvila o tom, že je všechny zabije, několikrát v noci přišla do jejich ložnice s nožem a v tom nejhorším případě nalila matce do kávy čistící prostředek, aby ji otrávila.
Barnettovi s tím nikdy nešli na policii, navštěvovali s ní psychology a psychiatry, ale dle jejich verze jim žádný odborník nebyl schopen pomoct. Jeden z doktorů přišel s verdiktem, že se Natalia chová jako psychopat, ale s tím se bohužel nedá nic dělat. Barnettovi ji nechali umístit do psychiatrické léčebny s nadějí, že se její stav zlepší, ale přicházely odsud jen další znepokojující zprávy. Natalia prý neustále mluvila o svých sexuálních potřebách, a dokonce se i mužům ve svém okolí začala nabízet. V psychiatrické léčebně od ní raději rychle dali ruce pryč, takže Barnettovi si ji museli odvézt zpět domů. Je třeba dodat, že pokud takto funguje americký léčebný systém, není divu, že po tamních ulicích chodí tolik bláznů.
Nad čím ale zůstává rozum stát, je moment, kdy rodiče definitivně přijali názor, že dítě, které mají pod svou střechou, ve skutečnosti není dítě, ale dospělý člověk. Natalia se jim zdála na rozdíl od ostatních dětí mnohem výřečnější, vyvinutější, nezdráhala se mluvit o sexuálních tématech a tím pádem prostě nemohla být dítětem. Barnettovi zažádali u soudu o změnu data Nataliina narození. Podle nových údajů se tedy nenarodila v roce 2003, ale roku 1989, čili z ní udělali o čtrnáct let starší ženu. Musím tímto smeknout i před americkým soudním systémem, který znepokojeným rodičům tak snadno vyhověl v jejich požadavku, aniž by se obtěžoval celou situaci podrobněji prozkoumat.
Natalii bylo dle soudního rozhodnutí dvacet dva let, takže byla najednou dospělá. Rodina Barnettových mohla s klidným svědomím říct, že jejich dítě dosáhlo plnoletosti, a tudíž už může bydlet samo. Koupili jí byt, sbalili všechny věci a pár kousků nábytku a všechno včetně Natalie převezli na nové místo. Čas od času jí nakoupili nějaké jídlo, ale to byla celá jejich starost. Místní lidé byli z nové sousedky mírně v šoku. Nejprve si mysleli, že ve vedlejším bytě žije dítě, ale Natalia se s nimi velmi ochotně dávala do řeči a vysvětlila jim to, co rodiče důkladně vysvětlili jí samotné. Je dospělá. Zpočátku se jí sousedé snažili pomáhat a bylo jim malého děvčete líto, ale brzy pochopili, že Natalia je na jejich vkus trochu vlezlá. Chodila jim bez dovolení do domu, vyjídala ledničku a mluvila dost otevřeně o sexuálních záležitostech. Občas se jim zdálo, že se chová jako dítě, jindy zase jednala dost vyzývavě, dokonce začala osahávat děti přímo na ulici. Všichni pochopili, že s ní není něco v pořádku a museli přiznat, že z ní nemají dobrý pocit. Jednala dost nevyzpytatelně. Ačkoliv zjevně trpěla jistými poruchami, faktem bylo, že Natalia nepatřila mezi dospělé. Byla dítě a neuměla se o sebe postarat. Málokdy se převlékala, nemyla se, častokrát trpěla hlady a nevěděla, co se sebou.
Protože se začaly objevovat stížnosti sousedů, nájemce neprodloužil Barnettovým nájemní smlouvu na byt a Natalia se tedy musela vystěhovat. Kristine se rozhodla pronajmout jiný byt v nebezpečné čtvrti, kde žijí jen ztracené případy. Doufala, že se mezi nimi Natalia ztratí. Znovu ji se všemi věcmi přesunuli na nové místo a sami se vzápětí odstěhovali do Kanady. Natalii nechali za sebou jen jako šedivou vzpomínku. Ukázalo se ale, že Barnettovi ve skutečnosti nejsou tak šťastní manželé, jak se na první pohled zdálo. Po roce v Kanadě Michael od Kristine odešel, protože ji považoval za manipulativní osobu. Záhy začaly na povrch vyplývat další souvislosti s případem malé Natalie. Ta měla štěstí a dostala se do rodiny, kde se o ni začali starat. Nutno podotknout, že tito lidé nikdy u Natalie nezaznamenali podivné chování. Manželům Barnettovým naopak přišlo předvolání k soudu. Mělo se projednávat, že zanedbávali péči o dítě.
Michael Barett začal nepřímo naznačovat, že hlavou rodiny byla odjakživa Kristine a že Natalii nesnášela. Často ji trestala a bila, protože Natalia odmítala poslouchat její příkazy. Důležitou otázkou v tomto případu tedy je, kdo koho v této rodině ve skutečnosti terorizoval? Závěrečný díl dokumentární série se zaměřuje především na Michaela Barnetta, který se staví do role nešťastné oběti a srovnává svůj osud s osudem Natalie. On sám se své ženě nikdy nedokázal postavit, celou dobu sledoval týrání dítěte a neuměl tomu udělat přítrž. Po celou dobu tak divák sleduje jeho zdrcenou tvář, je však vidět, že lituje především sám sebe, nikoliv malou dívku.
Závěr celého případu, který se díky sérii stále vášnivě probírá napříč širokou veřejností, se zdá být dost zarážející. Michael Barnett stanul jako první před soudem, který ho velmi rychle prohlásil nevinným. Ačkoliv se díky biologické matce Natalie, kterou vyšetřovatelé našli na Ukrajině, prokázalo, že Natalia se skutečně narodila v roce 2003 a bylo jí tedy devět let, když ji adoptivní rodiče opustili, nesměl se tento fakt během soudního přelíčení vůbec zmínit. Jedna z porotkyň prozradila, že se celá porota musela držet určitých soudních nařízení a vůbec se nesměl brát v potaz Nataliin skutečný věk. Jednalo se tedy pouze o obvinění z opuštění invalidní dcery, ne dítěte. I tak byl z nepochopitelných důvodů Michael Barnett zcela zproštěn viny. Co je ještě horší, soud vyhověl návrhu Kristininých advokátů, kteří požadovali stáhnutí obžaloby pro nedostatek důkazů. Kristine Barnettová, která se jeví jako hlavní zločinec v tomto příběhu, se nakonec k soudu nemusela vůbec dostavit. Jak je to možné? Nad tím nejspíš zůstává rozum stát každému, kdo případ sleduje.
Může ještě nastat nějaký zvrat? Kdo je tady skutečně vinen a dočká se viník vůbec spravedlivého trestu? Shlédněte sérii a udělejte si vlastní názor na všechny protagonisty příběhu. Komu věříte? Na povrch totiž vyplouvají další a další poznatky a pravděpodobně každý se zamyslí nad tím, jestli v tomto případě nedošlo k velkému justičnímu omylu.
Zdroje informací: Podivný případ Natalie Grace, dokumentární seriál z produkce HBO, 2023
