Článek
V internetovém bankovnictví jsem viděla, že mi nějaký neznámý „obchodník“ strhnul velké částky. Během pár minut mi na kreditní kartě chybělo 13 tisíc korun. Chvíli jsem na tyto transakce nevěřícně hleděla a vzápětí jsem volala zpátky bankovnímu úředníkovi. Ten mi poradil, abych se dostavila do své banky a všechny transakce reklamovala a že mi peníze budou na účet zase vráceny. Hned mi také doporučil kartu zablokovat a zažádat si o novou.
Postupovala jsem podle rad a v bance se dozvěděla, že to není nic neobvyklého. Úředníci skutečně takto monitorují všechny podezřelé transakce na účtech svých klientů a v rámci možností klienty také na tuto skutečnost upozorní. Mohla jsem si tedy oddechnout, že jsem nepřišla o takto velkou částku a že banka je schopná stáhnout si své peníze zpátky, pokud nedojde ke klasické platbě u obchodníka.
Byla jsem také poučena, že nesmím provádět online nákupy na žádných podezřelých stránkách, které například nepoužívají žádnou platební bránu. Pokud na nějakém nedůvěryhodném e-shopu zakoupím produkt, rozhodnu se ho zaplatit prostřednictvím kreditní karty on-line a pouze někam vložím čísla z této karty, pak si je jakýkoliv trochu šikovnější hacker může přivlastnit a zvesela začít stahovat peníze na svoje konto.
Mám za to, že někdy při nepozornosti snad ani kupující nepozná, jestli zboží zakoupil na nechráněných stránkách, dokud prostě nezaplatí. Číslo karty totiž dnes vkládáte při nákupu téměř vždy a já osobně jsem si skutečně nebyla jistá, kde jsem provedla ten osudný nákup, kvůli kterému byla odhalena identita mojí karty. Musím dokonce přiznat, že jsem se do podobných situací dostala pak ještě několikrát.
Byla jsem ale v bance díky tomuto upozorněna ještě na další možnosti, které klient banky má, pokud dojde ke špatnému obchodu. Jednou se mi například stalo, že jsem zakoupila obuv opět na ne zcela klasickém e-shopu a přišly mi úplně jiné boty, než jsem si objednala (ano, vím, dobře mi tak!). Několikrát jsem napsala e-mail na kontaktní adresu uvedenou na stránkách, ale nepřišla žádná odezva. Stránky jsem detailně prostudovala a došlo mi, že se jedná o klasický internetový obchod z Číny - nějak a někým přeložený do češtiny a ačkoliv mi přišlo nesprávné zboží, o nápravu už se nikdo nestaral.
Takže jsem si vytiskla tyto pochybné stránky, přiložila k tomu fotografii produktu, který jsem objednala a zároveň fotografii zboží, které mi přišlo, dodala k tomu e-maily, na něž jsem neměla odezvu a s tím vším jsem opět nakráčela do banky. I tentokrát mi byla schopní peníze za tento špatně uskutečněný obchod vrátit. A zůstaly mi i ty boty! (modré maskáčové botasky jsem dala manželovi - dobré aspoň na zahradu). Znovu jsem si ale pro jistotu zablokovala kartu a nechala si poslat novou.
Je dobré, že některé banky dnes nabízejí možnost vytvořit si v internetovém bankovnictví virtuální kartu. Pokud by později došlo k jejímu zneužití, mohu ji jednoduše zrušit a nechat si hned vygenerovat novou.
A do třetice ještě jeden nepovedený obchod, kdy jsem naletěla zkušenému podvodníkovi. Vystavila jsem na internetu poptávku po určitém zboží. Velmi krátce na to se mi ozval jakýsi pán s tvrzením, že hledané zboží vlastní a může mi ho poslat. Dokonce mi poslal fotografii. To jsem ještě netušila, že si ji samozřejmě někde stáhnul. Poprosil mě o platbu přes Paypal (což znělo věrohodně), jen mě poprosil o převod přímo na něj a ne přes klasickou obchodní, ověřovací metodu. Takže jsem mu peníze poslala - dnes se to tak přes inzertní stránky prostě dělá. Já pošlu peníze a prodávající po obdržení částky odešle slíbené zboží. Ale tentokrát se to nestalo. Na e-emaily už pán neodpovídal. A tak jsem si jeho e-mail zadala do vyhledávače a vyjela mi diskuze, kde tímto způsobem dotyčný muž obral o peníze stovky lidí. Do dnes nechápu, jak mu to mohlo tak dlouho procházet a jak na něj byl celý náš zákoník krátký.
Každopádně v tomto případě mi banka nepomohla. Své peníze jsem pánovi poslala dobrovolně na soukromý (ne obchodní!) účet, a tím pádem je nemohou nárokovat zpátky. Napsala jsem nakonec vcelku rozhořčený e-mail ombudsmanovi banky, kde jsem popsala celou situaci a upozornila ho na podvodníka, o kterém s velkou pravděpodobností už dávno věděl, protože kauza s ním byla už mnohým bankám dobře známá. Upozorňovala jsem především na skutečnost, že přestože jsou jeho podvody už vcelku proslulé, ani tak mu nikdy nebyl zablokován účet a tím mu vlastně banka napomáhá k páchání opakované trestné činnosti.
Světe div se, na konci roku mi od banky jako pozornost přišla částka, o kterou jsem kvůli podvodníkovi přišla (šest set korun není ani moc, ani málo). Nejspíš tak nějak uznali, že určitým způsobem mám taky pravdu a ta pozornost mě potěšila. Všem proto radím, nebojte se občas otevřít pusu a postěžovat si. Ale hlavně nakupujte jen u známých obchodníků a než budete někomu odesílat peníze, dvakrát si dotyčného prověřte.
Bacha na podvodníky! Je jich všude mraky a nás hlupáků taky. Bohužel.
