Článek
Pulitzerovu cenu získávají za svou práci žurnalisté a literáti už od roku 1917. Dosáhnout takového ocenění se nejspíš snaží každý novinář či fotograf. Těžko posoudit, jak se cítil Kevin Carter, když tuto cenu přebíral za svůj srdcervoucí snímek s názvem Holčička a sup. Rozhodně se ale z ceny neradoval dlouho. Krátce na to spáchal sebevraždu. Bylo mu teprve třicet tři let.
Do Súdánu Carter dorazil v roce 1993. Tou dobou vládl v zemi nemilosrdný hladomor, lidé umírali ve velkém měřítku. Fotograf se pustil do práce, kvůli které přijel, a začal v tomto drsném prostředí pořizovat snímky. Tím nejdojemnějším byl právě obrázek malého dítěte, které hledá potravu. Je už zesláblé a kolem jeho pohublého těla krouží sup a jen čeká, kdy se bude moct sám najíst.
Carter se po pořízení snímku údajně snažil dítěti pomoct, ale zabránili mu v tom vojáci, kteří fotografa doprovázeli. Dle jejich slov mohlo být dítě s velkou pravděpodobností nakažené nějakou nemocí, což by pro ně představovalo nebezpečné riziko. Fotograf se alespoň snažil odehnat supa, což se mu podařilo a dítě pokračovalo ve své pouti za hledáním jídla. Později ten den Carter rozrušeně popisoval svému kolegovi, čeho byl svědkem a co se mu podařilo vyfotografovat.
Kevin Carter rozhodně nebyl žádný amatér, za svůj život pořídil stovky dojemných i děsivých snímků. Od jisté doby patřil mezi členy skupiny Bang-Bang Club, kteří dokumentovali násilí páchané vlivem apartheidu v jižní Africe. Sám pocházel z Jihoafrické republiky a častokrát se stával svědkem rasové nesnášenlivosti. Když se jednou zastal člověka s tmavou pletí, vysloužil si za to drsnou „nakládačku“.
Dalo by se říct, že už si na krutosti života zvyknul, ale práce v Súdánu ho zasáhla silněji, než čekal. Tolik bídy a utrpení ještě neviděl a nebylo lehké přijmout všechno, co se kolem něj dělo, s profesionálním odstupem. Příliš mu nepomohl ani rozruch, který otištěním fotografie v časopise vyvolal. Veřejnost ho okamžitě začala odsuzovat za to, že dítěti nepomohl, že myslel především na sebe a na prospěch, který z fotek bude mít. Snímek vyhrál Pulitzerovu cenu, na kterou byl velmi hrdý, ale radovat se z ní zkrátka nedovedl. Vzpomínky na umírající lidi se mu neustále vracely.
Čtyři měsíce po obdržení ceny mluvil Carter s několika lidmi, kteří si všimli, že na tom není psychicky dobře. Doporučovali mu navštívit psychiatra. Poslední člověk, se kterým se setkal, byla vdova po jeho nejlepším příteli, rovněž oceňovaném fotografovi, Kenu Oosterbroekovi. Ten byl o několik měsíců dříve zastřelen během focení výtržností v jihoafrických ulicích. Tato událost představovala jen jeden z mnoha střepů, které rozdíraly Carterovu bolavou duši. Později ten den sám sebe otrávil výfukovými plyny z auta. Zanechal po sobě stručný vzkaz:
„…Pronásledují mě živé vzpomínky na zabíjení a mrtvá těla, na vztek a bolest, na hladovějící nebo zraněné děti, na šílence s prstem na spoušti - často policisty, na vraždící popravčí… Odcházím za Kenem, pokud budu mít to štěstí.“
Až do roku 2011 se nevědělo, jak to vlastně s dítětem na fotce dopadlo. Lidé obecně předpokládali, že zemřelo a stalo se potravou pro divokou zvěř. Jeden z reportérů časopisu španělských novin se však chtěl dozvědět pravdu a vydal se do Súdánu získat nějaké informace. Zjistil, že dítě zachycené na snímku ve skutečnosti nebyla holčička, ale chlapec zvaný Kong Nyong. Reportér totiž našel jeho otce. Ten mu sdělil, že chlapec se tenkrát dostal do tábora, kde dobrovolníci rozdávali jídlo. Sup tehdy musel odlétnout s nepořízenou, ale o tom už se Kevin Carter bohužel nedozvěděl.
Ačkoliv dítě tehdy přežilo, jeho otec následně reportérovi oznámil, že syn nakonec podlehl jiné horečnaté nemoci v roce 2007. I přes nepřízeň osudu dvou protagonistů příběhu, kteří nakonec neprošli těžkými zkouškami života, se dá říct, že se stali nesmrtelnými, a to díky jediné fotce, která ještě dnes po mnoha letech zasáhne každého u srdce.
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kevin_Carter
https://allthatsinteresting.com/the-vulture-and-the-little-girl
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pulitzerova_cena
https://medium.com/@aftab4092/the-life-and-legacy-of-kevin-carter-truth-trauma-and-the-power-of-photography-071ac89a4a3c
https://lindadaniele.wordpress.com/tag/kevin-carter/
