2024: Milník demokracie v historii lidstva

Hlasovat se bude od Británie po Bangladéš, od Indie po Indonésii. To, co teď zní, jako by to měl být triumfální rok demokracie, však může být jejím přímým opakem. Demokracie totiž nejsou jen volby. Mnohé volby totiž upevní neliberální vládce. Jinde voliči a mezi takové země může spadnout lehce i Česká republika, zase odmění zkorumpované a neschopné.

A zdaleka ta nejdůležitější politická soutěž, tedy americké prezidentské volby, budou tak jedovaté a polarizující, že zcela určitě vrhnou stín na globální politiku jako takovou. Na pozadí konfliktů, od agrese Ruska proti zbytku neobsazené Ukrajiny až po Hamáš a Blízký východ, bude v sázce budoucí směřování Ameriky – a s ním i světový řád, který americké vedení dosud stvrzovalo. Bude to pro liberální demokraty nervy drásající a nebezpečný rok.

Představuje pro liberální demokracii několik konkrétních hrozeb. Podle některých zdrojů mezi ně patří:

A tyto země jsou dle zprávy z roku 2022 vystaveny extrémním tlakům na demokracii: Afghánistán / Ázerbájdžán / Burundi / Středoafrická republika / Čad / DR Kongo / Rovníková Guinea / Eritrea / Guinea-Bissau / Írán / Libye / Laos / Severní Korea / Saúdská Arábie / Súdán / Sýrie / Tádžikistán / Turkmenistán / Spojené arabské emiráty / Uzbekistán.

Hranice určující, kde končí demokracie a kde začíná autoritářství, může být pro některé lidi dost nejasná. Abychom si to ujasnili, zde je pár zásadních příznaků, které ukazují na to, že vláda je autoritářštější, než by měla ve skutečnosti být:

Jedna z nejhorších věcí, které vyplynuly se právy „Svoboda ve světě 2022: Globální expanze autoritářských vlád“, je to, že autoritáři ve všech regionech na světě společně spolupracují na konsolidaci moci a urychlení svých útoků na demokracii a lidská práva. Vede to vždy k jednomu. K válce.

Politická práva a občanské svobody se v každém roce za posledních 16 let celosvětově zhoršily. A to spolu se vzrůstající mocí dezinformací zvyšuje vyhlídky, že autokracie by mohla předstihnout demokracii jako model vládnutí, jímž se řídí mezinárodní standardy chování.

Celkem 60 zemí utrpělo v uplynulém roce pokles politických práv a občanských svobod, zatímco pouze 25 zemí se zlepšilo. K dnešnímu dni žije asi 38 procent lidí na světě v zemích, které jsou hodnoceny jako nesvobodné, což je nejvyšší podíl od roku 1997. Pouze 2 z 10 lidí žijí ve svobodných zemích.

Co s tím můžeme jako obyčejní lidé udělat? To, co je to nejdůležitější je uvědomění si toho, co demokracie skutečně je. Slovo demokracie se používá, ať už právem či neprávem, pro státy všech typů, od „Severokorejské lidově demokratické republiky“ až po nejsvobodnější státní zřízení ve Skandinávii. I takové diktatury jako jsou Rusko a Čína se běžně označují za „demokratické“. Což hodně lidí mate.

Navíc to přispělo k mylnému dojmu, že jediné, co demokracie vyžaduje, je regulérní konání voleb. Demokracie znamená víc než jen vládu většiny. Ve své ideální podobě je to vládní systém založený na vůli a souhlasu ovládaných, institucích, které jsou odpovědné všem občanům, dodržování zásad právního státu a respektu k lidským právům.

Jedná se o síť vzájemně se posilujících struktur, v nichž jsou ti, kdo vykonávají moc, podrobeni kontrolám uvnitř i vně státu, například ze strany nezávislých soudů, nezávislého tisku a občanské společnosti. Vyžaduje otevřenost vůči střídání u moci, kdy soupeřící kandidáti nebo strany spravedlivě soutěží o to, kdo bude vládnout pro dobro veřejnosti jako celku, nejen jich samotných nebo těch, kteří je volili.

Právě demokracie vytváří rovné podmínky proto, aby všichni lidé, bez ohledu na okolnosti svého narození nebo původ, mohli požívat všeobecných lidských práv, na něž mají nárok, a podílet se na politice a správě věcí veřejných.

Demokracie je také víc než jen ideál. Je to praktický motor sebe nápravy a zdokonalování, který lidem umožňuje neustále, mírumilovně bojovat za dosažení tohoto ideálu. Když jedna část systému zakolísá, ostatní mohou být použity jako nástroje k jeho obnově a posílení. Tato jedinečná a vrozená schopnost sebe korekce je důvodem, proč je demokracie tak úspěšná při zajišťování dlouhodobé stability a prosperity.

Žádná demokracie ve skutečném světě není dokonalá. A ti, kdo požadují demokracii na místech, jako je Kuba anebo Hongkong, nepožadují naivní dokonalost. To, po čem touží, jsou obyčejné lidské svobody a instituce, které jim umožní časem vytvořit lepší život a spravedlivější společnost. Pro všechny, nejen pro pár vyvolených.

Zdroje: