Článek
Představte si ten moment, kdy utichne poslední novoroční ohňostroj a město zahalí lednová mlha roku 2026. V tom tichu se často ozývá něco, co se snažíme přehlušit celoročním shonem – tichý, neodbytný pocit osamělosti.
Možná ho znáte i vy. Není to jen prázdná místnost, je to až fyzický tlak, který nás nutí se uzavírat. Ale co když vám řeknu, že tato naše osobní úzkost je ve skutečnosti hluboce propojená s tím, co se právě teď děje s naší zemí a jejím systémem?
Tělo v režimu ohrožení
Dnešní věda, konkrétně polyvagální teorie, nám říká důležitou věc: člověk není stvořen k tomu, aby vše zvládl sám. Naše nervová soustava potřebuje ke klidu přítomnost jiného člověka. Když jsme dlouho sami nebo v napětí, naše tělo přepne do „oranžového“ režimu, stavu ohrožení, kdy v každém vidíme spíše soupeře než přítele.
A právě tady začíná ten nebezpečný kruh. Od dob covidu v nás narůstá strach. Radost je sice krásná, ale bývá prchavá. Strach je jiný, je to vytrvalý architekt, který v naší mysli i těle buduje své opevnění a postupně nás svými útoky ničí zevnitř. Pod vlivem sociálních sítí jsme navíc začali slevovat z nároků na skutečnou hloubku vztahů. Výsledkem je, že se cítíme neviditelní, i když máme tisíce „přátel“ online.
Když systém přestává sloužit
Tento náš vnitřní strach nachází v roce 2026 smutný odraz v realitě státu. Vidíme vládu, která pod heslem škrtů odstraňuje z úřadů odborníky a lidi, kteří mají být pilíři naší demokracie. Když se stát zbavuje zkušených diplomatů nebo expertů na ochranu rodiny, nedělá jen úspory. Podkopává důvěru v to, že zákony platí pro každého stejně. Otevírá se cesta k tlaku na úředníky, aby „ohnuli“ pravidla podle přání právě vládnoucí garnitury.
Všechny současné parlamentní politické strany se místo skutečné práce pro lidi utápějí v žabomyších válkách a egoistických sporech. Všechny bez výjimky. Nikdo neskládá skutečné účty. Nikdo neukazuje: „Tohle jsme slíbili a tohle je výsledek.“ Místo toho dostáváme jen naleštěné PR. Tato absence upřímnosti rozděluje společnost a prohlubuje naši izolaci. Jak už možná víte, tam, kde chybí pravda, nemůže růst důvěra. Je třeba začít znovu a jinde.
Ženy v první linii
Tento společenský kolaps nejcitelněji dopadá na ty nejkřehčí vazby. Často jsou to právě ženy a především matky samoživitelky, které se ocitají v největším ohrožení. Jsou to ony, kdo často drží nad vodou veřejné služby, a jsou to ony, kterých se systém v dobách „škrtání“ zbavuje nejdříve. Bez stabilního partnera a s pocitem, že se na stát nemohou spolehnout, se řítí do ještě větší spirály osamělosti a vyčerpání.
Cesta k hodnotám, za které stojí za to žít
Možná se ptáte, zda mám nějaké heroické řešení nebo velkolepý plán. Nemám. Nevěřím na prázdné novoroční sliby, které vyprchají s prvním pracovním týdnem. Věřím v něco mnohem prostšího a přitom silnějšího.
Rozhodl jsem se, že budu každý den dělat kousek po kousku, krok za krokem něco ke zlepšení tohoto světa. Ne skrze velká gesta, ale skrze to, čím se stávám v konkrétních komunitách. Ať už je to skrze podporu umění a lidskosti ve spolku Figurama, rozvíjení ženského leadershipu v projektu Vushee, nebo pomoc s vzděláním v Olymp School.
Pohled na ten obrázek nám připomíná zásadní rozdíl: zatímco někteří volají po velikosti z izolovaných ostrůvků ega, ta skutečná dějinná síla dřímá v nás, v těch zdánlivě neviditelných. Nepotřebujeme jeden velký křik, ale miliony tichých rozhodnutí udělat svět lepším skrze naše každodenní hodnoty.
Protože když uvěříme, že jsme součástí celku, přestaneme být malými a staneme se architekty budoucnosti. Stačí jen uvěřit, že i náš transparent, a hlavně to heslo, co je na obrázku, má sílu změnit dějiny.
Důležité je začít
Uvidíte ten rozdíl, když přestaneme čekat, až nás zachrání systém, a začneme pracovat pro sebe a konkrétní lidi, pro ty, kteří to potřebují. Právě tam se uchovává rozmanitost a víra v hodnoty, pro které stojí za to žít. To je ta pravá autenticita, která nám dodá sílu i v nejistých časech.
Důvěra se nebuduje na tiskových konferencích, ale u stolu při doučování, v ateliéru nebo při práci na společném projektu. Tam se strach mění v bezpečí.
A jaký je váš názor? Cítíte i vy, že malé kroky v komunitě mohou být lékem na nejistotu dnešní doby? Podělte se o svou zkušenost v komentářích.
A hezký rok 2026 všem lidem dobré vůle.
