Článek
Nehodnotit ty druhé kolem nás. Málokdo to dokáže. Většina z nás je spoutána pravidly strachu z toho, že pokud nebudeme ti nebo ty nejlepší, bude něco špatně. Ty pro nás tzv. „dobré věci a postoje“ preferujeme a ty špatné odmítáme v domnění, že díky tomu nás budou ti druzí přeci více milovat.
Ne, nebudou. A velmi dobře je to vidět na anglických překladech slova odpuštění – forgiveness. For given ess. Pro daný cyklus, pro danou podstatu. V podstatě se tímto okamžikem vždy uzavírá nějaký cyklus. A každý z nás má své neuzavřené cykly. Někde v nás visí, odebírají nám energii, brzdí náš rozvoj a konec konců ovlivňují celek, tedy i naše zdraví. Jaké jsou vaše neuzavřené cykly? Co třeba cyklus, který je spojen s:
- Materiální činností – začali jste s něčím, ale neudělali jste to: například nějakou věc, nějaký předmět. Ale jsou i další možnosti: úklid v domě, binec v kabelce, na pracovním stole, rozházené věci, pohozené nepotřebné předměty, nevyčištěný záchod …
- Emocionální činností – propukl ve vás hněv, ale hned jste ho potlačili, nacpali někam dovnitř, kde však zůstal. Na někoho jste se rozzlobili a zloba teď někde ve vás visí. Naštvali jste se na někoho či sami na sebe, a nezamysleli jste se nad situací, jen jste svou naštvanost či zlost „zmrazili“ a ona teď ve vás uvízla…
- Myšlenkovou činností – něco jste někomu slíbili a nesplnili to – to také vázne. Chystali jste se do něčeho pustit, ale ani jste nezačali – vaše původní odhodlání někde visí. Například jste nepoděkovali za něco, co pro vás někdo udělal. Dokonce i za podrazy a nepříjemnosti by měl člověk děkovat, protože jsou zdrojem poučení. Pokud je ale za takové bereme…
V posledních dnech jsem byl při koučování svědkem několika příběhů o čistotě. Hlavními postavami byly ženy, které se ztotožnily s čistotou ve všem a vyžadovaly ji velmi ultimátně od všech, i od svých partnerů. Ty jim sice plnili jejich přání, ale zaplatili za to postupem času vysokou cenu. Ženy je zanedbávaly, přehlížely a nakonec ztratily. Všechny ty vztahy skončily tragicky. Čistota se změnila v agresivitu, násilí a hádky.
Lakonicky to pronesla jedna z nich: „Měla jsem oči jen proto, aby bylo všude jako v pohádce. Aby bylo bezpečno i čisto, aby byl ČISTEJ i ten hajzík. A přitom jsem si nevšimla, že vedle mě z muže mých čistých snů i díky MNĚ a téhle MÉ touze zbyl jen čistej hajzlík“.
Tyto příběhy mi ilustrují, jak nebezpečné může být zacyklení se na jednu ideu nebo hodnotu, která nám brání vidět celou realitu a milovat druhé lidi takové, jací jsou. Není špatné chtít mít čistý domov, čisté svědomí nebo čisté srdce, ale je špatné to dělat na úkor našeho štěstí, zdraví a vztahů. Není špatné chtít být dokonalý, ale je špatné si myslet, že dokonalost je jediným kritériem pro lásku a uznání. Není špatné chtít být šťastný, ale je špatné si myslet, že štěstí je jen v tom, co se nám líbí a co nám vyhovuje.
Pokud chceme žít plný a harmonický život, musíme se naučit odpouštět sobě i druhým. Odpouštění není slabost, ale síla. Odpouštění není rezignace, ale osvobození. Odpouštění není zapomínání, ale uzdravování. Odpouštěním se zbavujeme zátěže minulosti, která nás tíží a omezuje. Odpouštěním se otevíráme novým možnostem a příležitostem pro budoucnost. Odpouštěním se učíme milovat sebe i druhé bez podmínek a očekávání.
Jak tedy odpustit? Jak se vymanit z pasti čistoty a dokonalosti? Jak najít rovnováhu mezi tím, co chceme a co potřebujeme? Jak být šťastný s tím, co máme a co jsme? Na tyto otázky není jednoduchá odpověď, protože každý z nás je jiný a má jiné zkušenosti a potřeby. Ale můžeme se inspirovat některými radami, které nám pomohou najít cestu k odpuštění a k sobě samým:
- Užívám svou lidskost. Skutečná síla spočívá totiž v ovládání mého vlastního chování a emocí.
- Přestávám se bát změn. Změny mi dodávají energii a zvýrazňují mé nejlepší vlastnosti.
- Uvědomuji si, že to jediné, co ovlivnit mohu, jsou mé postoje k této konkrétní situaci.
- Dělám věci pro jejich podstatu, nikoliv pro líbivost či efekt. Není nutné se vždy za každou cenu zalíbit všem. Nebojím se vyjádřit svůj názor. Ale tak, aby byl druhými uchopitelný a respektoval je. A nesnižoval jejich důstojnost.
- Umím se bát rozumného rizika, které umím podle svých zkušeností a dané situace zvážit a pak se následně rozhodnu. Bát se je dobrá věc. Umožní mi to uvědomit si, kde a kdo jsem.
- Umím se učit z minulosti. Moje energie je zaměřená na přítomnost, tak co s minulými trápeními? Chyba je chybou jen tehdy, pokud se díky mému zacyklení se stále opakuje. Pak energii bere, ale nedává.
- Zkouším se upřímně radovat a nadchnout se úspěchem. Ano, i úspěchem někoho jiného. To je zvláště dobrá úspora energie. Nevěřili byste, kolik ji ztrácíme závistí zaměřené na životy druhých.
- Umím snést i samotu. Vím, že jako člověk dokážu být šťastný jak sám, tak i s jinými lidmi.
- Spoléhám sám na sebe a uvědomuji si, že není pravda, že mi svět cosi dluží. Zbavuji se postupně myšlenky, že uspořádání světa nebo zaměstnavatel nebo snad partner… jsou mi čímsi zavázáni a je jejich povinností mi zajistit pohodlný život. A když chci pomoc, řeknu si.
- Trpělivost. Okamžité výsledky jsou v podstatě nemožné, protože vím, že skutečná změna si žádá čas. A tak se učím mít trpělivost.
Pojem čistota ve vztazích je často zneužíván k ovládání, manipulaci a omezování partnerů. Místo toho, abychom se snažili být čistí podle něčích náhodných standardů, měli bychom se zaměřit na to, co nám dělá šťastnými, zdravými a spokojenými. Čistota není cíl, ale proces, který vyžaduje respekt, komunikaci a důvěru. A to je to, co by mělo definovat naše vztahy a život.
A co vy? S čím dneska usnete vy? S jakým srdcem a vědomím? Přemýšlejme o tom.
Zdroje:
