Dospělými na papíře, dětmi v srdci

V současné době se zdá, že kultura infantilizace mladých lidí překračuje všechny meze. Od dospělých, kteří s hrdostí prohlašují svou příslušnost k bradavické koleji na seznamovacích aplikacích, až po vzestup superhrdinských filmů a literatury pro mládež jako dominantní formy zábavy pro všechny věkové skupiny.

Fenomén „dospělých miminek“ se stává stále viditelnějším, a to i přes snahy některých skupin obhajovat jej jako reakci na nemožnost dosáhnout tradičních milníků dospělosti, jako je koupě domu nebo založení rodiny, kvůli ekonomickým bariérám.

Není tajemstvím, že současná ekonomická situace mnohým mladým lidem ztěžuje plnění tradičních dospělých úkolů. Přesto existuje argument, že přijetí roli „dětského dospělého“ není jen výsledkem ekonomických okolností, ale také vynucenou volbou, která bohužel podkopává schopnost jednotlivce převzít odpovědnost za svůj život a podílet se na společnosti jako plnohodnotný člen.

V naší společnosti se mladí lidé často ocitají v situaci, kdy jsou ekonomicky a sociálně vydíráni k přijetí tradičních rolí – otce, matky, rodiny – jako součásti jejich dospělosti. Tento tlak přichází nejen z očekávání rodiny a společnosti, ale je také podporováno ekonomickým systémem, který mladé lidi motivuje k tomu zůstat stále aktivními spotřebiteli.

Tento trend infantilizace může totiž vést k větší spotřebě zboží a činí z nás všech, kdo této kultuře podléháme ideální zákazníky, protože ti jsou snadno ovlivnitelní. Jako děti jsou impulzivní.

Reklamy a marketingové kampaně právě proto často cílí nejen na mladé lidi s představou, že štěstí a úspěch lze dosáhnout konzumací produktů a služeb, které jsou spojeny s těmito tradičními rolemi. A tento model mediální komunikace nejenže podporuje konzumní kulturu, ale také přímo omezuje možnosti mladých lidí definovat si dospělost za vlastních podmínek.

U starších to pak vyvolává podmíněnost a nikdy nenaplněnou touhu po tom, být věčně mladý. Fitko, alternativní strava, barvení a nastřelování vlasů, modelace prsou a hýždí. Což vede k tomu, že se rodiny zakládají znovu v padesátce, přičemž vás na promoci dětí musí dovést v kolečkovém křeslu.

Kritika generace Z velice často přichází z konzervativního a pravicového spektra, kde se argumentuje, že mladí lidé se stávají příliš rozmazlenými, u ničeho dlouho nevydrží, což prý jen dokazuje, že nedokážou přijmout za nic odpovědnost. Tato povrchní kritika však ignoruje skutečnost, že mnoho mladých lidí jednoduše nemá možnost žít tradiční dospělý život především kvůli ekonomickým překážkám. Zkusili jste si dneska vzít hypotéku nebo najít levný nájem?

Boj proti infantilizaci jako takový byl vždy součástí feministických, antirasistických a antikoloniálních hnutí, která pochopila jako první, že neexistuje lepší způsob, jak okrást lidi o svobodu jednání než s nimi zacházet jako s něčím nedospělými.

I když je nám infantilizace vnucována, i když bezmoc, kterou cítíme, má hmatatelný základ v realitě, i když dospělost opravdu často stojí za prd, pořád se můžeme rozhodnout k nejdůležitějšímu rozhodnutí ve svém životě. A sice k tomu, že se budeme považovat sami sebe za schopné změnit svůj vlastní život a svět kolem nás. Naši rodiče ani prarodiče toho schopni v síle celé své generace nikdy nebyli schopni.

Zajímavé je, že infantilizace může mít i temnější stránky. Alan Moore (anglický spisovatel a komiksový scénárista – V jako Vendeta, Watchmen, Z pekla …) naznačil, že popularita superhrdinských filmů v současnosti může být předzvěstí návratu fašismu, což může znít jako extrémní tvrzení, ale poukazuje na to, jak se infantilní obsah může stát nástrojem politické manipulace.

Historie nám za posledních 100 let několikrát ukázala, že sliby bezstarostného prodloužení dětství bez odpovědnosti, které nabízejí některé autoritářské režimy, vedly k tragickým následkům. Od miliónů ztracených životů, jenž pohřbil nacismus a komunismus, až po současné autokratické politické vůdce jako Viktor Orbán, Donald Trump a Vladimir Putin, vidíme opakovaný vzor, kde politici využívají infantilizaci k ovládání a získávání podpory na úkor svobody a vyzrálosti společnosti.

V České republice hnutí ANO a Andrej Babiš představují podobnou tendenci, kdy politické sliby bez odpovědnosti lákají voliče do pasti, která může vést k ztrátě svobody a autonomie. Vzdejte se vaší odpovědnosti v náš prospěch a čeká vás zářná a krásná budoucnost. Tak zní tyto falešné sliby.

Je tedy na každém z nás, aby si uchoval kritické myšlení a odmítl se nechat vlákat do iluzí slibujících jednoduchá řešení na složité problémy. Pouze tak můžeme chránit naši společnost před opakováním chyb minulosti a budovat zdravější, zralou a svobodnou budoucnost.

Jak se tedy vypořádat s infantilismem, aniž bychom se museli vzdát své jedinečnosti a kreativity? Klíčem je najít rovnováhu mezi zodpovědností a svobodou, mezi dospělostí a zachováním dětské radosti. Je čas přestat se schovávat za výmluvy a přijmout odpovědnost za svůj život a svět kolem nás. Včetně politiky.

Věřit, že jste věčně mladý a bezmocný, není nic jiného než kapitulace před systémem moci, který chce, abyste zůstali pasivním spotřebitelem. A tak odmítnutím infantilismu a přijetím aktivní role ve světě můžeme dokázat, že dospělost není omezení, ale svoboda.

Takže milá generace Z a všichni ostatní mladí dospělí, ať už vám je kolik chce – zahoďte plínky, přestaňte se vymlouvat na ADHD a začněte žít život plnými doušky.

Vždyť dospělost může být skutečné dobrodružství, pokud si to však my sami dovolíme.

Zdroje: