Článek
Vždy tu by, je a bude někdo, speciálně pro každého z nás. Často existují dva nebo tři nebo dokonce čtyři lidé. Pocházejí z různých generací. Cestují přes oceány času a hlubiny vesmírných dimenzí, aby se s námi znovu setkali a dotkly se nás.
A ty jejich dotyky pocházejí z druhé strany života. Oni sami vypadají už dnes jinak, ale vaše srdce je zná. Vaše srdce je drželo v náručí. Možná jste kdysi jeli společně v armádách zapomenutých válečníků, a možná jste spolu žili v pískem pokrytých jeskyních Starších a Moudrých v džungli ráje. Nevím.
Tyhle dotyky z lásky jsou spojením toho, čemu říkáváme dohromady věčnost, a mají nás přimět uvědomit si, že jsme nikdy nebyli a už pak ani nikdy nebudeme sami. Vezměte svou rukou poprvé tu jejich a vzpomínka na ten dotek přesahující čas vzplane v srdci a pošle vzkaz do každého atomu vašeho těla.
Ta druhá bytost se ti jen dívá do očí a vy vidíte svou duši v čase plující celá staletí v jednom okamžiku. Váš žaludek se obrací vzhůru nohama. Vaše ruce jsou pokryty husí kůží. A vše mimo tuto chvíli ztrácí svůj význam. Prožít věčnost v jednom okamžiku je pravda trochu o život.
Možná tě ta druhá duše nepoznala, i když jste se konečně zase setkali, i když ty ji znáš. Třeba jen cítíš to pouto. Nemůžete vidět její potenciál, budoucnost. Ta nyní není, teď existuje jen přítomnost. Ano, můžeš však vidět její obavy, její moudrost a intelekt, její problémy s tím, jak udržet svůj závoj přes oči svého srdce.
To, jak využijete přítomnosti svých dotyků určí tvou další budoucnost. I budoucnost nás všech. Bude to vrnění kotěte, které se ztlumí do ztracena až zanikne anebo výbuch sopky? Energie láskyplného doteku je mocná. Je to obrovský vír, co vás naprosto pohltí. Poznání duše je bytím okamžiku. A dotek je místem pravdy.
Je to náhlý pocit známosti, poznání této osoby v hloubce daleko nad rámec toho, co jste dosud znali, co vaše vědomá mysl mohla vědět. V hloubce dotyků, která byla obvykle vyhrazena pro nejintimnější dotyky jen rodinných příslušníků. I když vám jen tak, jakože ledabyle rovná límeček u košile, nevím, co jste si teď představovali …
Vlastně ještě hlouběji než to. Intuitivně jste věděli, co na to, co právě prožíváte, chcete říct a taky jak budete reagovat. Vše, co jste znali najednou úplně zmizí a najednou je tu zase zpět, ale daleko větší než kdy předtím.
Poznání své duše může být výbuchu sopky i jemné a pomalé. Svítání podvědomí je totiž někdy jako závoj na tváři nevěsty, který se jen mírně zvedl. Ne každý je připraven k tomu vidět svou duši hned. Tam je pak důležitá trpělivost, ta musí být nezbytná hlavně pro toho, kdo ji vidí jako první.
Hieros gamos se tomu v dávnověku říkalo. Hieros Gamos, známý také jako posvátný sňatek, představuje mystický svazek mezi mužskou a ženskou energií, jež se setkávají v dokonalé harmonii a jednotě.
Tento myšlenkový koncept, zakořeněný v dávných mystériích a rituálech, prošel až do křesťanství a symbolizuje spojení duchovního a pozemského, božského a lidského, v dokonalé rovnováze. Nastoluje jednotu v člověku. Nemá až tak tolik, co společného s vztahy mezi lidmi, ale se vztahem člověka k sobě. Ke své druhé polovině.
V momentu, kdy tyto dvě energie splynou, dochází k duchovnímu probuzení a transcendenci, kde mi lidé coby jednotlivci zažívají hluboké poznání a jednotu se vším, co existuje. Hieros Gamos není jen o fyzickém spojení, ale především o sjednocení duše, které překračuje čas a prostor, dotýkajíc se samotné podstaty lásky a božství.
Takové setkání je jako setkání dvou částí plamenů, které spolu tvoří jasné světlo osvěcující všechny aspekty existence. Tento akt nám symbolicky připomíná, že láska je mocná síla, která nás může propojit s nekonečnem a obnovit náš smysl pro krásu a posvátnost života.
Ale aby mohla působit ve vztahu dvou odlišných jedinců, musí jí nejprve projít každý z nich zvlášť. Takže zapomeňte na dvojplameny a hořte a sviťte sami. Abyste totiž byli připraveni.
Můžete být probuzeni k přítomnosti sňatku vaší duše čímkoliv, co vás zrovna v životě potkává. Neexistují pro to ašrámy, guru, mistři ani kouči. Ani excelové tabulky či influenceři. Ani houbičky nebo jiné přibližovadla vám ji nedají. Nedá se zasloužit, nedá se koupit. Lze ji jen přijmout.
To jen tvá vlastní láska svou milosti dosahující napříč staletími tě chce možná právě nyní políbit na rty, aby se tvá duše otřásla tím spojením nazpět k životu. A tak se tě člověče ptám. Dovolíš jí to?
20. Polibková - (Hudba z filmu Princ Mamánek)
Intro: / A6 / E / A6 / E /
1.
Mám jen jedno skromné přání / A6 / E /
Miluj mě až do svítání / A6 / E /
Láska na řasách se třpytí / A6 / E /
Do svých sítí strach zachytí / A6 / H / E /
2.
Na koberci z živých květů / A6 / E /
Pošeptám ti prostou větu / A6 / E /
Miluji, když se usměješ / A6 / E /
Pří polibcích se zachvěješ / A6 / H / E /
3.
Chci se ti dívat do očí / A / Cism /
Do neznáma s tebou skočit / A / As /
Chci se s tebou v lásce topit / A / Cism /
Bláznivě se tebou opít / A / H / E /
Mám jen jedno skromné přání / A6 / E /
Miluj mě, miluj i po svítání / A6 / E /
Miluj mě láskou odpolední. / A6 / E /
Vždyť každý den je poslední / A6 / H / E /
coda as 2 and 3 verce
