Článek
Historie galerie Mánes je fascinující a odrazuje vývoj umění a architektury v Praze v průběhu 20. století. Tato ikonická budova, která se tyčí na břehu Vltavy, je mistrovským dílem funkcionalistické architektury. Byla postavena v roce 1930 podle návrhu architekta Otakara Novotného, který se nechal inspirovat modernistickými trendy té doby.
Galerie s výstavní plochou o rozloze 300 m² byla pojmenována po známém českém malíři Josefu Mánesovi a stala se sídlem Spolku výtvarných umělců Mánes, významného sdružení českých výtvarníků. Budova Mánesu byla od počátku navržena jako multifunkční prostor pro umělecké a společenské akce, což zahrnovalo výstavy, přednášky, koncerty a samozřejmě další kulturní události.
Jedním z nejvýraznějších prvků galerie je právě zmíněný prosklený strop, který zajišťuje nejen přirozené osvětlení interiéru, ale také vytváří jedinečnou atmosféru. Tento architektonický prvek umožňuje návštěvníkům vychutnat si umělecká díla v přirozeném světle, což je pro prezentaci výtvarného umění mimořádně důležité. A právě to, že umožňuje světlu tančit po stěnách, a tak obnažuje každý detail vystavených děl, z ní dělá něco naprosto výjimečného.
Ukázka z instalace výstavy FIGURAMA
Během let prošla galerie Mánes řadou rekonstrukcí a modernizací, které z ní učinily jedno z nejdůležitějších kulturních center v Praze. I přes tyto změny si galerie zachovala svou původní architektonickou podobu a atmosféru, což je důkazem úcty k původním architektonickým a uměleckým záměrům.
Galerie Mánes je tedy nejen svědkem historie moderního umění, ale i významným příkladem toho, jak může architektura reflektovat a podporovat umělecký vývoj a kulturu. Navštívit tuto galerii tak znamená i vstoupit do světa, kde se historie, umění a architektura snoubí do jednoho poutavého zážitku. Otevřena v roce 1930 Josefem Gočárem, se tato galerie se stala dočasným domovem nejen pro české, ale i mezinárodní umělecké skvosty.
Co je na galerii nejzajímavější, je právě její schopnost přizpůsobit se času. Ačkoli byla založena v době, kdy bylo moderní umění ještě v plenkách, dnes galerie představuje díla, která reflektují nejnovější trendy a směry v umění. Občas si to střihne i do prudké komerce, a tak je to trochu jako mít babičku, která by místo pletení svetrů vyráběla 3D tiskem futuristické šaty.
Přijďte navštívit galerii Mánes, kde na vás čeká nejen umělecký zážitek, ale i lekce z historie a možnost pozorovat, jak se umění vyvíjí a mění. A když se unavíte obdivováním uměleckých děl, můžete si vždy odpočinout a zasnít pod oním magickým proskleným stropem, který je sám o sobě dílem umění vskutku až posvátného.
„Kresba je vlastně abecedou a násobilkou výtvarného myšlení.“ – Jan Bauch
Galerii Mánes lze pro tento prvek s jistotou nazvat chrámem umění. Toto označení dokonale vystihuje její postavení v srdci Prahy jako místa, kde umění neustále ožívá.
Výstavy, které galerie hostí, jako je nadcházející výstava studentů vysokých uměleckých škol v rámci projektu FIGURAMA, jsou dokonalým příkladem toho, jak umění stále žije a jak je důležité ukazovat lidem jeho dynamickou a proměnlivou povahu.
FIGURAMA je mezinárodní projekt, který se zaměřuje na figurální tvorbu, zahrnující kresbu, malbu a sochařství. Jeho cílem je zmapovat a porovnávat přístup ke ztvárnění lidského těla na různých vysokých uměleckých školách.
Důležitým aspektem FIGURAMY je také vedení studentů k pochopení, že kresba, včetně té figurální, je klíčovou součástí všech uměleckých oborů. Tato výstava je příležitostí pro mladou generaci umělců, aby ukázali svůj talent a svěže přistupovali k uměleckému vyjádření.
Význam galerie Mánes jako místa, kde se setkává historie se současností a kde je umění stále živé a významné, je nezpochybnitelný. V době, kdy se umění stále více digitalizuje a přesouvá do virtuálního světa, je důležité mít takováto místa, která nám připomínají, že osobní zážitek z uměleckého díla, jeho textura, barva a atmosféra, jsou nenahraditelné.
Galerie Mánes, s jejím působivým proskleným stropem a historií ožívající ve svých stěnách, je živým důkazem toho, že umění není jen o sledování trendů, ale o trvalém dialogu mezi minulostí a budoucností, tradicí a inovací, umělcem a divákem.
Tak se stavte. Stojí to za to.
Zdroje:
