Článek
Myslím na ty lidi, kteří vypěstovali jídlo, které jste měli dneska k večeři; ti neznámí lidé, kteří vyrobili vaše oblečení; lidé, co pracují ve společnosti, kteří vám dodávají plyn a elektřinu.
Nikdo z nás se nikdy neocitl zcela bez pomoci. Krom vlastní blbosti či lenosti. Naše osobnost, naše ego, které je často založeno, jen na obranných mechanismech, tohle nikdy nepochopí.
Schopnost uvědomovat si podporu, kterou nám svět každodenně přináší, stejně jako schopnost na ni inteligentně reagovat, můžeme dosahovat jen skrze naši přítomnost. V setrvání ve své přirozenosti.
Šestky mylně spoléhají na ustrašenou a stále pochybující mysl svého ega, aby neustále zjišťovaly, kde tedy najdou tu spolehlivou oporu a radu.
Ironií je, že čím více všechno zpochybňují a plánují, tím méně jsi jsou jisté výsledkem. Namísto toho, aby získali jistotu, kterou tolik hledají, se natolik identifikují se svými myšlenkami, že se nakonec cítí malé a bezmocné.
Jenom, když se podívají skrze své myšlenkové pochody plné strachu, mohou na druhé straně zahlédnout sami sebe. A to bývá jejich největší náraz v životě. Uvědomí si, že tu největší jistotu měli vždy na dosah ruky.
Postavit se svému strachu z toho, že zůstaneme bez opory a nebudeme vědět kudy kam, není snadné. Je to jako když zakopnete a otevře se před vámi široký otevřený prostor a vy padáte a stále nemůžete dopadnout. Jedině když se odevzdáte letu, najednou dopadnete.
Prostor se najednou změní. Stejně jako pocity, co to doprovází. Uvědomíte si, že právě tento vnitřní prostor, je ta podpora, kterou jsme tolik hledali. Je volný, nekonečný, trpělivý, moudrý a otevřený.
A najednou najdeme pocit sebejistoty v míře, o jaké se nám ani nezdálo. A najednou se u nás samých projeví všechny ty vlastnosti, které jsme hledali jinde a v jiných.
Někde uvnitř sebe sama víme, že svět i vesmír kolem je laskavý a že je nám oporou. Víme, že jsme ukotveni právě v tom neviditelném bytí, které se však může objevit, když objevíme svůj vnitřní prostor. Když vnímáme, že náš makrokosmos je stejně intenzivní a nekonečný jako mikrokosmos.
Lidé si tento stav spojují s meditací, kontemplací, stavem klidu, kdy je jim nablízku Bůh, jak se říkává. Vnitřní klid v přítomnosti naší pozornosti spočívající v nás, projevující se v každém okamžiku, to je Bůh. To je ta neotřesitelná víra, kterou vládnou jen nemnozí.
To je i skutečný význam víry. Není to přesvědčení, ale skutečné vědomí sebe sama, vycházející ze zkušenosti. Víra bez zkušeností ze života, to je přesvědčení. Víra v sebe vycházející ze zkušeností nám dává směr. Spolehlivý směr.
Velkou část života jdeme za vírou, jakožto za snahou, najít ty jistoty, o nichž se mylně domníváme, že jsme je ztratili. A proto se tak často stáváme ďáblovými advokáty. Ukotvit se v životě způsobem, který je neměnný a nezvratitelný.
To nám trvá někdy mnoho let. Než nám dojde, že naše vlastní existence je tím správným životem, protože pokud už životem jednou je, už nemůže životem nebýt.
Patříme mezi ostatní. I přes to, jak rozdílní jsme. Odvaha žít život je vnitřní ukotvenost a spojení se všemi živými bytostmi. A tvořit v životě životem klid, to chce tu největší odvahu. To chce kuráž. Odvahu srdce.
ENNEA TYP č. 6 - LOAJÁLNÍ SKEPTIK
PRIMÁRNÍ STRACH: Že nebudu mít žádnou podporu nebo vedení, z neschopnosti sám přežít.
PRIMÁRNÍ TOUHA: Získat jistotu a podporu.
Zdroje:
