Jsem neandrtálec: Jak pravěké geny ovlivňují dnešní život

Tento fakt není zábavnou historkou na večerní party, ale skrývá v sobě fascinující poznatky o naší společné historii a současném zdraví. Protože cirkadiánní rytmy, imunitní systém a možná i částečný vzhled našeho druhu byly tvořeny právě těmito dávnými předky. A o některá zjištění se tu s vámi podělím.

Je to nějakou dobu, co jsem si nechal v rámci zkoumání své rodové linie udělat test DNA. A jeho data jsem nahrál do další databáze, kterou spravuje jedna společnost zabývající se vlivem genomu na lidský život. Její cesta za poznáním genotypu člověka vedla i k poznávání předků ukrytých hluboko v času. Za neandrtálci.

V roce 1856 byla v německém údolí Neander objevena zkamenělina. Ještě před Darwinovou teorií evoluce přírodním výběrem existoval „neandrtálský člověk“, prototyp jeskynního člověka. Ačkoliv špičková genetika a nejnovější archeologické techniky odhalily v následujících 170 letech množství informací o dlouhé historii našeho druhu, přízrak neandrtálců nás pronásleduje od počátku našeho chápání lidské evoluce a v 21. století se opět dostali do centra pozornosti.

Když se náš přímý předek člověka rozumného před 40 - 60 000 lety vydal z Afriky do světa, v Asii a v Evropě narazil na neandrtálce, na Sibiři na denisovany a v dalších koutech světa na jiné hominidy.

První Homo sapiens byli značně promiskuitní. Nepřitahovali se pouze navzájem, ale rádi plodili potomky i s dalšími pralidmi, které potkali na svém putování Asií a Evropou. Pozůstatky tohoto mezidruhového křížení najdeme v našich genech dodnes. Jen pro zajímavost, většinu smíšených párů podle genomu tvořili neandrtálští muži a sapiens ženy. Proč, to věda vysvětlit zatím nedokáže.

Evoluce nám z těchto svazků zanechala to, co je i dnes pro nás velmi potřebné. Zachovávali se především o ty geny, které pro nás měli nějakou adaptační výhodu. Proto v naší DNA zůstaly zachovány dodnes. Příměs neandrtálských sekvencí tak vědci nacházejí například u genů ovlivňující ukládání keratinu v kůži, vlasech a nehtech.

To pomohlo zlepšit naši obranu vůči vlhku, chladu a patogenům. Nejnovější poznatky dokonce ukazují, že neandrtálské sekvence mohly mít vliv i na zesvětlení kůže, což byla výhodná adaptace na nedostatek UV záření v evropských podmínkách.

Spojením s lidmi si však neandrtálci podepsali svůj zánik. Díky jejich genům jsem se jako Afričané mohli lépe přizpůsobit pro nás tehdy nepříznivým podmínkám panujícím v severní Evropě, protože my jsme tak získali výhody, které jsme předtím neměli, a mohli jsme být k neandrtálským populacím konkurenceschopnějšími.

Většinu posledních desetiletí byli neandrtálci zobrazováni jako surovci a barbaři. Část problému spočívala v tom, že nejranější rekonstrukce jejich chůze a kosterní stavby byly nepřesné, což z nich udělalo téměř shrbené opice. Ačkoli neandrtálec zjevně znamená starobylou linii lidí (která se oddělila od našich afrických předků před více než 750 000 lety), v angličtině má také jinou konotaci, protože označuje „primitivní, neosvícené; kulturně a intelektuálně zaostalé individuum“. Jako nadávka se slovo neandrtálec používá dodnes.

Až do roku 2010 věda tento narativ podporovala. Vědci, kteří analyzovali fosilní pozůstatky, zjistili, že neandrtálci byli podsadití, robustní, s ustupující bradou a masivními tvářemi a výraznými nadočnicovými oblouky. Dokonce i netrénované oko dokáže rozeznat lebku neandrtálce od lebky moderního člověka, protože ten je mnohem jemnější, s dobře definovanou bradou a vysokým čelem. A v roce 2010 byl popsán celý genom neandrtálců.

V čem je tedy moje dědictví?

1. Imunita. V roce 2020, kdy COVID-19 začal svou cestu kolem světa, vědci objevili zajímavý genetický marker spojený s menším rizikem úmrtí na tuto chorobu. Tento marker má neandrtálský původ. Schopnost adaptace neandrtálců na různé patogeny bude určitě zajímavou součástí mnoha výzkumů retrovirů v dalších letech.

2. Vzhled. Možná jste si vždy mysleli, že vaše tmavé vlasy a schopnost rychle se opálit jsou dědictvím po prababičce z Itálie, ale ve skutečnosti může jít o dávnější odkaz. Neandrtálci měli tmavou barvu vlasů a světlejší pleť, která se pod sluncem rychle zbarvuje opaluje. Tato adaptace jim umožňovala lépe přežít s nedostatkem UV záření v proměnlivém klimatu Eurasie.

3. Cirkadiánní rytmy. Když se podíváme na naše dědičné zdraví, objevujeme další zajímavosti. Neandrtálci žili v oblastech s extrémními sezónními změnami, což se odráží v našich cirkadiánních rytmech. A jejich poselství je v tom, dodržovat dostatečné množství spánku a odpočinku. Jinak kromě dlouhodobé ztráty energie hrozí například i nebezpečí cukrovky.

4. Rozložení tělesného tuku. V chladných podmínkách severu potřebujete mít tuk jako ochranu před mrazem. Neprochladnete tolik. Nicméně to vede k tomu, že s tukem musíme velmi opatrně. Tělo si ho totiž dobře ukládá. Takže nejste obézní, jen máte možná neandrtálské předky a taky hodně velkou žravou.

5. Citlivost. Díky dalším genům vnímáte citlivěji své okolí, ale máte současně snížený práh bolestivosti. Být citlivější, bylo pro jejich život užitečné. Když jste se poranili, nejčastější forma úmrtí v pravěku byla sepse = otrava. Jenže vnímat všechnu bolest v tak velké míře i tělesně by vás ochromovalo. Tudíž proto tento zdánlivý paradox.

6. Dystrofin a fyzická síla. Když už jsme u těch svalů, věděli jste, že vaše muskulatura může pocházet právě od neandrtálců? Ano, tito pradávní lovečtí sběrači byli dobře vybaveni pro život v náročném prostředí, a něco z té fyzické síly se dochovalo i v nás. Konkrétně se to týkalo síly svalové výbušné, vhodné k rychlému výdeji energie.

Takže příště, když se budete dívat do zrcadla, nezapomeňte pozdravit svého pravěkého předka. Ať už to jsou geny odpovědné za váš imunitní systém, barvu vlasů anebo schopnost vyrovnávat se s různými cirkadiánními rytmy, je to navždy součást našeho dědictví.

Nenechte se zmást starými mýty a zastaralými představami. Neandrtálci nebyli jen neohrabaní primitivové, ale spíše komplexní bytosti s bohatým genetickým odkazem, který nás obohacuje dodnes. Místo aby byli považováni za symbol nedostatečné inteligence nebo krásy, měli bychom je oslavovat jako klíčové hráče v našem evolučním příběhu.

V mnoha ohledech nejsme jen jejich potomci, ale i nositelé jejich síly, odolnosti a adaptabilních schopností. Příště, když se setkáte s výzvami moderního světa, vzpomeňte na to, že v žilách vám možná proudí krev prastarých mistrů přežití.

Neandrtálci nebyli jen součástí naší minulosti; jsou stále živými, pulzujícími součástmi nás samých, obohacující naši existenci svou nezměrnou odvahou a vynalézavostí.

Zdroje: