Článek
Pravé přátelství a láska vznikají vlastně spontánně, jsou aktem poznání, kdy dva jedinci náhle pocítí, že se s tím druhým člověkem vzájemně znají odjakživa. Pravé přátelství nebo lásku nelze vytvořit nebo získat svou vůlí nebo snad záměrem.
Jsou vždy aktem POZNÁNÍ. To, když Bůh pozná, že se milujete, dává vám vaši lásku darem. Má babička mi vyprávěla, že tento proces je velký dar, který přichází v okamžiku, když Bůh rozpozná, že se právě tito lidé milují. A víte, jak to je. Moudré babičky mají vždycky pravdu.
Když najdete člověka, kterého milujete, máte pocit, že ho znáte odjakživa. Jako by před miliony let ležela vaše i jeho hlína, z které jste uhnětení hned vedle sebe. Jak šel čas, hlína, z které jsme všichni vzešli byla rozdělena.
Každý z nás přijal rozdílnou formu a začal ji rozvíjet. Ve svou individualitu. V svoje tělo, svého ducha, svou jedinečnost. Tato metafora jen pomáhá osvětlit, jak se ve chvíli, kdy vzniká spojení, dvě duše náhle poznají.
A ať už se potkáte na večírku, na ulici, na přednášce nebo vás někdo prostě seznámí, třebas Facebook, vždy přijde záblesk poznání a rozhoří se najednou oheň vzájemnosti. Ve vašem vědomí se něco probudí: pocit, že toho druhého už dávno znáte. Láska otevírá dveře a vy vstupujete.
A jestliže se navzájem naleznete a poznáte, je to díky tomu, že se už dávno dobře znáte. A to, co je mezi vámi odpradávna, bude chránit vás i váš vztah. Když to budete vědomě chtít.
Když se dva lidé zamilují, tak opouštějí svou samotu, aby mohli spolu sdílet svou sounáležitost. Vytváří spojení, kterému se říká vztah. A když svůj vztah dovedou až ke každodennímu vyjádření toho, jak jsou jeden pro druhého vzácní a cení, měli by vyjádřit vděčnost osudu, který jim přál, aby se setkali, vzájemně poznali a pochopili, že se v srdci toho druhého mohou cítit vždy doma.
Ale přátelé, tady pozor. Láska není nikdy břemeno. Nic vám nediktuje ani vás k ničemu nezavazuje či připoutává. Je mezi vámi a tím pádem i s vámi a je mnohem víc než jen pouhé to, že jste spolu. Je vším, co vyplňuje prostor mezi vámi. Do chvíle, kdy připustíte, že do tohoto posvátného území pronikne něco, co tam nepatří. A co brání tomu, abyste na ní spolu+pracovali.
Jde v ní totiž jen a jen o to, co v ní chcete vytvořit. A obzvláště ta tvůrčí práce je namáhavá a často i bolestivá. Vydržíte pracovat společně na lásce celý den? Co celý život? Láska tak ve své nejčistší formě, není jen pocitem, ale připomenutím toho, že je naším závazkem a volbou, kterou děláme každý den.
A Valentýn nám připomíná, že nejde o to, co ze vztahu vzejde, ale že v něm jde o každý den, který spolu prožijeme s láskou, radostí a respektem. Je to příležitost zastavit se a připomenout si, co je ve vztahu dvou lidských bytostí opravdu důležité.
V současné době, kdy jsme neustále zavaleni povrchními ukazateli lásky a úspěchu, je důležité si uvědomit, že skutečná hodnota vztahu není v materiálních dárcích nebo veřejných projevech, ale v tichých okamžicích sdíleného porozumění a nepodmíněné podpory. Pohlazení či láskyplného úsměvu.
Oslavovat lásku by tedy nemělo být jen o jednom dni v roce, ale mělo by to být tou naší základní každodenní cestou, na které společně kráčíme, čelíme výzvám a rosteme.
Společně. Valentýn je krásným připomenutím toho, že ta pravá esence lásky je v každém okamžiku, kdy si vybereme milovat, respektovat a podporovat našeho partnera v dobrém i ve zlém.
PS: Láska je nekonečný vesmír srdce, v němž každý okamžik znamená věčnost a každý dotek je příslibem odhalení tajemství nesmrtelnosti. A tak pro všechny, kdo milují z celého srdce, je každý prožitý nádech a výdech důkazem zázraku být spolu.
A to vám všem přeji zažít.
