Článek
Když mluvíme o tom, na čem nám opravdu záleží, zní to všelijak, všimli jste si? Anebo to, co říkáme, nezní zrovna uvěřitelně. Proto je dobré si nejprve poskládat to, co je pro nás skutečně důležité. Hodnotový žebříček není jednou provždy hotová věc. Když jej však máme, život jde snáz.
Když nás totiž život přivede k nějakým situacím, kde se musíme rozhodnout, jde všechno líp, když víme, že děláme správnou věc. Nemáme si potom co vyčítat. Jenže pozor. Není to cvičení mozku, který si trochu zapřemýšlí.
Říkáme jim přece životní hodnoty. Jejich hodnota proto spočívá ne v tom, jak o nich přemýšlíme, ale v tom, jak je prožíváme a jak se podle nich chováme. Kdysi to skvěle popsal Johann Wolfgang Goethe. Řekl: „Nestačí vědět, musí se použít.“
A tak je jen třeba uvědomit si, co to pro nás konkrétně je – například odvaha, velkorysost, soucit a žít jimi. Jinak jsou to jen záchvěvy našich představ, které se rozprchnou při první překážce jak houf myší, když vidí kočku.
Namítači, tedy ti, co se domnívají, že mají všechny hodnoty světa a samozřejmě v pořádku vám hned řeknou, že na světě jsou stovky hodnot. Jenže, my je nepotřebujeme mít, znát a používat hned všechny. Stačí nám jen řekněme ty první tři na našem pomyslném žebříčku. Stejně se nám bude jejich seznam postupem času měnit. Na některé zapomeneme, protože čas utíká strašně rychle. A taky proto je důležité si ujasnit, na které zapomenout nesmíme.
Takže, vy, kteří hledáte, zkuste se na chvíli zastavit a uvědomit si je. Jak? Inu, zkuste se sami sebe zeptat na tohle:
- Jaký byl můj nejšťastnější okamžik v životě?
Když si člověk dokáže uvědomit tyhle malé okamžiky radosti a je jedno zda to byla první pusa, puštěná lodička po potoce či narození potomka, získává zdroje energie, která mu pomůže v okamžicích, kdy to bude hodně potřebovat. - Kdy jsem pocítil největší hrdost?
Jsou chvíle jdoucí naším osudem, kdy jsme se zastavili před překážkou, kterou nešlo překonat. A my jsme to dokázali. Dokázali jsme čelit výzvě nepřízně osudu, který nám pomohl odhalit, co je pro nás nejdůležitější. Ale pamatujeme si je, abychom ty nepřízně osudu nesbírali jako na běžícím pásu? - Jakým způsobem vyplňuji svůj volný čas?
Často se domníváme, že na nic není čas. Když se však zamyslíme nad tím, zdali bylo skutečně nutných strávit hodinu na Twitteru (síť X) či Facebooku, anebo být tu samou dobu se svým partnerem, čtením krásných knih, hraním si s dětmi? Čas je jediné, co skutečně máme. Proto je tak vzácný a je dobré vědět, co s ním dělám. - Dosáhl jsem svých životních cílů? Dosáhli jsme společně svých životních cílů?
Otázka osobní, ale i partnerská. Jde o to, že všichni jednou dorosteme do období života, v němž zjistíme, že žít jen tak sólo není o tom, co dokážu já sám, ale nakolik jsem schopen kooperovat, důvěřovat a otevřít se druhým. Pro život potřebujeme vztah, podporu. Na tohle se ptejte partnera nebo někoho, kdo vás skutečně dobře zná. - Co by nás mohlo rozdělit?
Tohle otázka, co vypadá jako vyloženě partnerská, ale nenechte se tím mýlit. Všechny rodiny na světě mají svá temná místa, kam se nikdo nechce podívat a jsou zdrojem obav, a protože se o tom nemluví, tak i neustálým zdrojem problému, mnohdy po generace. Takže nemluvit o tom by neměla být vaše priorita. - Kdybych měl možnost začít znovu, jak bych chtěl využít svůj čas?
Retrospektiva, kdy, když si uvědomíte ty předchozí body a srovnáte si je s tím, co bylo ve vašem životě těmi milníky, v nichž jste své hodnoty museli projevit, dají vám ještě lepší plán a směřování vaší energie pro budoucnost. A když žijete podle svých zásad, jaký je váš život? - Jaký je hlavní důvod mého jednání?
Všechno má svůj důvod. Jistě, pro spousty věcí není třeba vědět proč je dělám, ale zase bych neměl žít svůj život je na autopilota, ne? Když do našich životů přivedeme více jistoty, odrazí se to v nich. Přinutí nás to žít život, který stojí za to.
V době, kdy se svět zdá být plný chaosu a nejistoty, je možná právě nyní ta správná chvíle k odhalení a aktivnímu žití našich nejhlubších hodnot. Pozvěme tyto hodnoty do našich životů, ať již skrze malé každodenní činy anebo skrze velká rozhodnutí, abychom tak skutečně žili život, který má pro nás smysl a přináší nám, a nejen nám radost.
