Článek
Tělo vypráví příběh našeho života. Jeho neverbální řeč promlouvá každým pohybem, všechen ruch našeho těla je jedinečným signálem. Je jako kniha, ve které jsou zapsány všechny naše zkušenosti, radosti, bolesti i strasti. Neúnavně zaznamenává, co prožíváme, a trpělivě čeká, až začneme číst.
V dnešní uspěchané době tomu však nejsme nakloněni. Chováme se jako hluchoněmí k jeho sdělením. Přehlušujeme jeho jemné náznaky únavy kávou, bolest hlavy tlumícími prášky, napětí v ramenou ignorujeme úplně. Tělo nám však nepřestává vyprávět. A když skutečně neposloucháme jeho šepot, začne mluvit hlasitěji.
Moudrost těla je skutečně fascinující. Má totiž dokonalé samoregulační mechanismy a přirozenou tendenci k rovnováze. Když nám něco nechutná, má to svůj důvod. Když se nám napětím sevře krk, není to náhoda. A když nemůžeme usnout, tělo nám tím prostě něco sděluje.
V teorii 3AXIS®, s níž mám možnost pracovat, se dá tělo rozdělit na tři základní okruhy. Hlava symbolizuje myšlení. Trup a ruce emoce, naše osobní prožívání. A pánev a nohy zase pudovou tělesnost. Vnímáme-li v které třetině těla se cosi děje, jsme na dobré cestě k pochopení toho, co nám tělo sděluje.
Jeho řeč je i přes složitost jeho stavby neuvěřitelně jednoduchá a přímá. Únava znamená „odpočiň si“. Bolest říká „něco není v pořádku“. Napětí varuje „jsi pod tlakem“. Nevolnost může být způsobem, jak říct „toto ti neprospívá“. Jsou to důležité zprávy, které si zaslouží naši pozornost.
Víte, nejde mi o to, abyste se stali posedlými vlastním tělem nebo jako hypochondři hledáme za každým zakašláním nemoc. Jde mi o navázání dialogu, o probuzení citlivosti k sobě samým. O pochopení, že tělo není nepřítel, kterého je třeba ovládnout, jak se nám to pokoušelo podsouvat křesťanství, ale moudrý průvodce na cestě životem.
Začít můžeme jednoduše - chvilkou ticha každý den, třeba ráno po tom, co se probudíte. Chvilkou, kdy se zastavíme v tichu a vnímáme. Kde cítíme napětí? Co nás tíží? Kde je nám dobře? Tělo má překvapivou schopnost vést nás k tomu, co potřebujeme, pokud mu dáme prostor a důvěru. Je to každodenní proces, v němž se pokoušíme vzájemně vyladit. A naslouchat si.
Naslouchejme svému tělu. O čem nám vypráví?
Takže se postavte či si sedněte uvolněně. Zastavte se v myšlenkách u svého dechu. Zaposlouchejte se do něj. A pak zkuste několikrát zopakovat nádech a výdech. Bez myšlenek. Vnímejte svoje tělo. Volně bez napětí. Jo, a skočte si předtím na WC, abyste toho ve chvíli uvolnění neuvolnili příliš.
Je to jako učit se nový jazyk - zpočátku rozumíme jen základním slovům, postupně začínáme chápat i složitější sdělení. Až jednoho dne zjistíme, že vedeme s tělem plynulý dialog, který nás obohacuje a vede k větší celistvosti. K pochopení sebe sama. A taky začnete více rozumět tomu, proč je právě dech pro tělo tak zásadní.
V Bibli je tento popis: „Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.“ - Genesis 2:4-25 B21 - Bible.com
A náš život v nás díky dýchaní stále pulsuje. Dech je naším průvodcem, který nám pomáhá vnímat naši tělesnost. Není náhoda, že všechny meditační a relaxační techniky začínají právě u dechu. Soustředíme-li se na svůj dech, otevřou se nám dveře k hlubšímu vnímání tělesných pocitů.
Naslouchání tělu není tedy módní trend ani ezoterická praktika. Je to návrat k přirozené moudrosti, kterou všichni známe, jen jsme na ni v ruchu civilizace pozapomněli. Je to cesta k sobě, která začíná, aspoň u mě, každé ráno jednoduchým zastavením a otázkou: „O čem mi dnes moje tělo vlastně vypráví?“
Nádech, výdech. Vaše tělo vypráví. Stačí se jen zaposlouchat…
