Článek
Občas se zdá, že jednoduchá otázka nemůže mít velký význam. Přesto právě ty zdánlivě nejjednodušší otázky v sobě často ukrývají sílu měnit náš pohled na svět a nás samé. Zkusme se tedy zeptat a tiše naslouchat:
- Co je ze všeho nejsnadnější? – Radit druhým.
- Co je ze všeho nejobtížnější? – Poznat sama sebe.
- Co je ze všeho nejstarší? – Hloupost, protože ta existovala vždy!
- Co je ze všeho nejmoudřejší? – Mlčení, protože učí více než tisíc slov.
- Co je ze všeho nejjasnější? – Pravda, neboť osvěcuje temnotu pochybností.
- Co je ze všeho nejupřímnější? – Pohled dítěte, protože vidí svět bez masek.
- Co je ze všeho nejtišší? – Pokora, protože nevyžaduje potlesk ani uznání.
- Co je ze všeho nejhlubší? – Láska, protože nemá dno ani hranice.
- Co je ze všeho nejsilnější? – Odvaha, která člověka staví tváří v tvář všem nebezpečím života.
- Co je ze všeho nejlepší? – Ctnost, neboť bez ní není nic dobrého.
- Co je ze všeho nejsvobodnější? – Volba, protože nám umožňuje tvořit vlastní cestu.
- Co je ze všeho nejtěžší? – Změna, protože nutí opustit bezpečí poznaného.
- Co je ze všeho nejrychlejší? – Myšlenka srdce, protože v méně než jedné minutě může dolétnout až na konec vesmíru.
- Co je ze všeho nejvzácnější? – Přítomný okamžik, neboť se nikdy nevrátí.
- Co je ze všeho nejcennější? – Čas, neboť ho nelze koupit ani vrátit.
- Co je ze všeho nejstálejší? – Naděje, neboť ji člověk nepozbude, i když pozbyl vše ostatní.
- Co je ze všeho nejkrásnější? – Úsměv, protože se dotkne srdce...!
- Co je ze všeho nejsladší? – Odpuštění, protože léčí rány duše.
- Co je ze všeho největší? – Prostor, protože pojme vše, co kdy bylo, je a může být.
Vy si udělejte svoje otázky i svoje odpovědi prosím. Mě jen tak problesklo hlavou, že když si dovolíme skutečně naslouchat sami sobě, že každá z těchto otázek v sobě nese potenciál proměnit nejen náš pohled na svět, ale také nás samotné.
Každá chvíle, kdy se zastavíme na nějaké životní křižovatce, je k tomu vzácnou příležitostí. Příroda je proto ideální – klid, který nám přináší do těla, a taky pocit bezpečí, protože nás nesoudí, jsou k nezaplacení.
Zastavit se na cestě je příležitostí zahlédnout, co v nás zraje, co na nás čeká, anebo jen upozorňuje na to, že je v nás něco, co potřebuje být konečně vysloveno. Otázky nejsou slabost, jsou znamením.
Znamením života. Na nic nečekejte a začněte se ptát. Ptáte se proč? Inu, nemůžeme dojít až na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba žít také jeho šířku a hloubku. A bůhví kolik dalších věcí k životu ještě objevíte. Objevíme.
Šťastnou cestu.
