Patologické jevy současného světa aneb hry mezi myslí a srdcem

Koalice SPOLU se opravdu nevyznamenala se svými včerejšími billboardy, které parodují hnutí ANO v jeho pochlebovačnému vztahu k Rusku. A prezident to popsal ve svém prohlášení velmi trefně.

Hnutí ANO dělá negativní kampaň na hranici slušnosti a dobrého vkusu, když označuje našeho premiéra především za premiéra Ukrajiny a starajícího se více o Ukrajince než o vlastní lidi. Což je samozřejmě jen blábol, ale vysvětlujte to „koblihářům“, že?

No a koalice naskočila na tuto rétoriku a oplatila jim to svými billboardy. Máte z toho taky ten pocit, jako že si kluci a holky ve věku cca 50–70 let (myšleno vedoucí kádry obou hnutí) rozšlapali na pískovišti bábovky a teď už se jen čeká, jestli není za rohem „pančitelka“, aby se strhla bitva.

A my kolemjdoucí přihlížející se buď ze zoufalství opíjíme nebo přecpáváme koblihami. Dopujeme si tak totiž náš „plazí mozek“, který se zapojuje kdykoliv se vyskytne v našem okolí cokoliv, co nám dává důvod ke strachu.

To, že s námi tyto mocenské struktury špatně zachází poznáváme následně i psychosomaticky ve svém těle. Někdy se musíme přestat přejídat a taky je nutné občas vystřízlivět. Abychom mohli přežít tuhle destruktivní kulturu je nutné se ze všeho rychle oklepat a zbystřit svoje vědomí.

Je třeba se dostat včas ke kormidlu uvnitř nás. Tomu, které manipuluje nás samé tím směrem, kterým potřebujeme my, a nikoliv masa marketingových žvástů přicházejících zvenčí. A vůbec to není o tom, jestli se rozhodujeme správně nebo špatně.

Už vůbec není třeba naskakovat na tuto linku ve smyslu otázek doby: „a na které stojíš straně?“ Jde o ducha, o naše vnímání světa, o naše srdce – nikoliv o naši hlavu a mozek. Hrát svůj život na pravdu nejde s hlavou plnou lží, které breptají cosi o zápasech o moc a o tom, jak to následně bude mezi vítězi a poraženými.

Jsme lidé, kteří se narodili pro život v radosti, a nikoliv pro závod o přežití a nutkání, co je poháněno jen strachem. Technologie dneška nás dovedli k tomu, že nepřemýšlíme srdcem a beztrestně se domníváme, že si navzájem můžeme provádět cokoliv, co si kdo vymyslí bez ohledu na etiku a bez uvážení možných důsledků.

V tom prvním kroku si však potřebujte odmyslet to, že srdce je pouhá fyzická nádržka na tekutinu pohánějící svaly kyslíkem. Tisícileté tradice všech kultur označují srdce za centrum našeho ducha. Intelektem poháněný materialismus vidí jenom hmotu, a nevnímá srdce jako zdroj energie k životu.

Takže si můžeme vybrat. Buď se budeme do konce naší fyzické existence nechávat zahlcovat příkazy sympatického nervového systému – to jest naší přirozenou a automatizovanou reakcí těla na pocity nebezpečí, které spouští náš „plazí mozek“ a kterými nás zásobuje jak hnutí ANO, bude líp, tak i koalice SPOLU, to zvládneme.

Anebo se pokusíme o překonání toho obrovského a námi nezaviněného přílivu smrtelné negace těchto sdělení a zaměříme se na posílení regeneračního parasympatického systému a budeme se ve svém životě rozhodovat pro vyváženost.

A pro cestu, která bude pro naše tělo, emoce (pocity) a mysl prostě příjemná a bezpečná. Mám na to prima jednoduché fyzické cvičení, které se jmenuje otevření srdce.

Včera jsem v TV viděl náhodou seriál Zoo a celkem jsem se vyděsil nad obrazotvorností scénáristů, která se v tomto případě při popisu scén zřejmě inspirovala béčkovými parodiemi na mýdlové opery v kombinaci s hororem. Milostná scéna chůze dvojice v poutech ve mně bude odcházet dlouhou dobu.

Nedivím se pak výzkumům z posledních dob, které nejen celosvětově, ale i u nás predikují a dokládají obrovský nárůst sebevražd dětí a dospívající mládeže. Důvod bezvýchodnost a nedůvěra v budoucnost.

A to, co předkládá TV Prima jako popis prostředí, v němž se seriál odehrává tak, tak vlastně jen posvěcuje to, že přepadnout někoho, nebo ho zbít pro nic za nic jen ze vzteku a usilovat mu o život je normální. A pak si prohlédnete billboard nebo přečtete noviny, s výše zmíněnými sděleními, hmm? Z tohohle by se jeden sám bez pomoci těžko vymotal.

Náš život se odehrává uprostřed bombardování elektromagnetickými vlnami tabletů, mobilních a lcd displejů. A jsme k smrti vyděšení plazím mozkem, který na ten neustálý příval strachu reaguje tak, že přestane vkládat do našeho vývoje to nejdůležitější. Přestaneme myslet srdcem a otupíme. Otupíme tak moc, že si začneme myslet, že to, co se kolem nás hrůzostrašně děje, je normální.

Ne tak, tohle normální rozhodně není. A naši mocichtiví politici se tím, co jsem popsal v úvodu, jen usvědčují z toho, že už jsou k svému srdci dávno slepí. Kdy v případě obou zmíněných partiček se v čele slepých ocitá ten, který svým srdcem nevidí absolutně nic.

Zdroje: