Článek
Počátek jako univerzální koncept
Všichni v něj věříme. Všichni jej opakujeme, ať už rituálně nebo jen v pocitech. Znamenal totiž ztrátu ráje. Znamenal počátek vyhnanství. Do bídné hmotné existence. Aspoň tak je nám to podsouváno. Jisté je, že připomíná cyklus zrození, sexuality a smrti. Jsme od počátku zahrnuti do obřadu počátku. Jsme jím připomínáni.
Rituály počátku v archaických kulturách
V starých kulturách to není jen příchod a oslava Nového roku. Byla to i volba nového náčelníka kmene. Vyhlášení války. Zachránění ohrožené úrody. Modlitba pro déšť. Nebo vyléčení nemocných. Tam vždy sehrál počátek svou roli. Jako léčebného prostředku se vyprávění příběhu počátku používalo snad u všech kmenů a kultur. Nemocný se tak symbolicky vracel zpět, aby si našel novou cestu.
Stával se tak účastníkem znovustvoření sebe sama a nabýval své ztracené plnosti. Nebyl tím nahrazován jeho opotřebovaný organismus, ale stavěn zcela nový. Možná proto některé kultury tyto rituály pravidelně opakovaly. Když člověk načerpal plně potenciál, jenž obdržel při svém zrodu, obrodil se. To je záměrem celého léčení. Umístit člověka na počátek. Do středu všeho. Nikoliv jen obnovit vzpomínku.
Buddhismus a hinduismus: Cesta zpět časem
Nepřipomíná vám to něco dalšího? Věci i děje nejdou příliš zjednodušovat. I tady ta slova mohou působit jinak, nežli jsou myšlena. Vezměme prvotní jógu hinduismu a buddhismu. Z míst, kdy byla oběma směrům ještě společná. Jóga je zde ještě čisté bytí v tady a teď, poznání sebe sama, svého pravého já. Rozpomenutí si na sebe při počátku.
Jde mi o pochopení archaiky světa nikoliv o to dotýkat se něčího náboženství či směru jeho víry. Podle Buddhy, ale i dalšího indického myšlení, byla lidská existence určena k utrpení tím, že probíhala v čase. Zjednodušeně lze říci, že utrpení je v tomto světě založeno a donekonečna prodlužováno karmou, tedy zákonem, jenž je závislý na časovosti: tento karmický zákon nutí k nespočetným převtělováním, věčnému návratu k životu, a tudíž k utrpení.
Osvobodit se a strhnout závoj iluzí (máji) se rovná vyléčení. Buddha a jeho poselství je vlastně hlásáním úplně nové léčebné metody. Všechny indické filosofie, asketické a meditační techniky včetně jejich mystiky usilují o stejný cíl: jde jim o to uzdravit člověka od utrpení této jeho existence v čase.
Šamani a paměť počátku
Jednou z technik používaných k tomu, a praktikoval ji i Buddha, byl návrat k minulým životům (Jogasutra, III., 18). Jde o to vydat se přítomností nazpět do minula a dospět až do okamžiku zrodu kosmu. Absolutního počátku, kdy byl uveden v život i čas. Tak se ten, kdo se vrací časem, dostane do počátku.
Znovu přitom prožít své minulé životy znamená do určité míry spálit své staré hříchy a částečně se osvobodit od karmy. Je v tom však ještě něco důležitějšího. A to z toho časem paradoxně vymizelo. Touto technikou jití časem k počátku, se lze dostat do bodu tzv. věčné přítomnosti. Do bodu před počátkem. Jinými slovy, v jakémkoli časovém okamžiku lze zničit čas, když se jím projde zpětně, až nakonec lze vstoupit do ne-času, do věčnosti.
To znamená překonat lidský úděl a znovu získat nepodmíněný stav bytí, jenž předcházel pádu do času a koloběhu životů. A ten paradox. Toto lze provést jako člověk. Ten, kdo ví, kdo žije vědomý život, je ten, kdo si pamatuje počátek. A pamatovat si jej v tomto vesmíru lze pouze jeho ukotvením vědomí v těle. V čase a prostoru.
Jsme všichni „zachaři“
V tomto smyslu můžeme říci, že jsme všichni „zachaři“. Tento pojem, který mi představila jedna esoterně zaměřená kamarádka, vychází z hebrejského slova „zachar“, což znamená „ten, kdo si vzpomněl na Boha v sobě“. Ať už vědomě nebo nevědomě, každý z nás hledá počátek, ten prvotní bod, který nás spojuje s božskou podstatou uvnitř nás.
Počátek není jen vnější událostí, ale je ukryt i v našem nitru, v naší snaze vrátit se ke své plnosti a původnímu stavu bytí. K celistvosti a sjednocení. No nakonec dojdeme k pravému opaku. K skutečnosti počátku. K prosté různorodostí a prolínání se. K tomu, co bylo ukotveno v počátku. Kdy se vše stalo jedním a naopak. A to zároveň.
Když se tedy vracíme zpět, vzpomínáme si nejen na počátek kosmu, ale i na počátek v sobě – na to, co nás činí celistvými a spojenými s tím, co nás přesahuje, a přesto stále rozmanitými v tolika individuálních podobách a rolích, jaké si jen dokážeme představit a prožít je.
Počátek jako cesta k propojení
A tak se archaická léčebná metoda přibližuje skoro do puntíku i náboženské filosofii a jejím cestám. Člověk starověkých, prvobytně pospolných společností se chtěl vrátit až k počátku světa, aby splynul s prvotní plností a znovu nabyl netknuté rezervy energie novorozeného života. Dobil si už trochu použité baterky. Jo, hledání nesmrtelnosti se tomu říká.
Buddha stejně jako většina jogínů nevěděl, co si počít s počátkem, když ho najde. Snažil se jen oslabit následky, jež tyto příčiny vytvořily pro každého jedince zvlášť. Nejdůležitější pro něj bylo prolomit cyklus převtělování. A jedna z metod spočívala v návratu stejnou cestou životem nazpět, rozpomenout se na své minulé životy až k okamžiku, kdy vznikl tento vesmír. Po této stránce se obě metody hodně podobají.
V tom, že uzdravení neboli vyřešení otázky existence se tedy stává možné rozpomenutím se na prvotní akt, na to, co se stalo na počátku. Buddha a jogíni nejsou jediní, kdo se rozpomněli na své minulé životy; také šamani byli proslulí stejnými schopnostmi. A to by nás nemělo překvapovat, protože právě šamani byly ti z lidí, kdo si pamatují počátek a vracejí se během svých extází do počátečního bodu.
Archaické národy však šli v cestě za počátkem o krok dále. Stali se sami v sobě opět počátkem. Bylo to pro ně normální. Žili plně v přítomnosti. Žili a milovali život a vše v něm tak, že vše, bylo stále novým a novým počátkem. Každou ubíhající sekundou, každým láskyplným dotykem, každým nádechem i výdechem začínal jejich život znovu a znovu. A tak osvobodili počátek v sobě z pout času. A žijí v něm dodnes.
Lidé pozdější doby, plni svých náboženských rituálů, bohů a guruů, kteří je archetypově svazovaly a znemožňovaly jim milovat někoho jiného, nežli je, už tuto možnost ztratily. A co vy? Jak žijete vy? A koho milujete?
Pozn.: Termín „zachaři“ je v článku použit s jemným nádechem ironického humoru, jelikož se jeho autor jmenuje Zachar.
