Článek
Odsoudit pocit bez znalosti věci znamená odsoudit život a žít prázdným životem bez naplnění duše. Platí to nejen o pocitech sexuálních, které jsou nejvíce tabu, ale v podstatě o všech. Odmítání prožívat emoční stavy vede jen k napětí v těle a vnitřnímu konfliktu v duši. Žít v hloubce vlastního bytí tedy znamená přijmout všechny své emoce, pozitivní i negativní. Radost i zlost. Život i smrt.
Zvíře žijící v přírodě netrpí nikdy pocitem viny nebo hanby. Ani nemůže. Neví, co je a co není správné. Žádné zvíře totiž neposuzuje své jednání, krom nás – lidí. Nehodnotí se.
Pocit je vnímání vnitřního pohybu těla jako reakce na stav naší mysli. Zlost například aktivuje naše svaly, že se napnou až k prasknutí a to vše, co následně potom uděláte, tak vychází ze zlosti. Žijeme ve společnosti, která je v obrovském napětí. Státního zřízení, ekonomiky, těla. Všude na světě. Neexistují dnes místa na Zemi, které by tohoto napětí byly ušetřeny. Už se před ním nikde neschováte, ani na Bali.
Chronické napětí svalů je fyziologickým projevem potlačovaných negativních emocí, jako je vina. Toto napětí vzniká, když se člověk cítí provinile, protože se domnívá, že nemůže jednat svobodně a dělat věci, které by dělat chtěl. Například, když někoho zbytečně podezíráme, a ještě mu nadáváme, můžeme se cítit provinile, protože zrazujeme své skutečné já, které nikomu ubližovat nechce. A díky tomu se cítíme nesvobodní.
Mysl může lidi přesvědčit, že mohou druhým lhát, nadávat a ubližovat bez pocitu viny, ale to jen proto, že tento pocit mysl potlačuje natolik, že si ho lidé ani neuvědomují. Ale mysl zvládne udržet napětí jen chvíli. To se pak převalí do emocí a když se naplní i jejich zásobník, a pocity přetečou do těla až s ním „cloumají“, mělo by nás to uvést do stavu vědomé pohotovosti. Mělo by nám začít blikat varovné POZOR!
Projev zlosti, která se nahromadí v těle, které má však ve svých nádržích jen omezenou ukládací kapacitu, až nakonec hladina únosnosti v každé z nich přeteče je, že zlost agresivně exploduje. A tak, když přeplním nádržku, dostanu na držku. Říká se tomu zákon akce a reakce.
Jenže zvíře, na rozdíl od lidských zvířat nikdy neubližuje jen pro potěšení. Pak se chová vždy dle onoho na počátku zmíněného zvířecího zákona. A to je energie, která i vás kolem uchvátí a zavede nazpět k radosti ze sebe. Jak říkávala jedna má kamarádka, jsi první chlap, s kterým mám orgasmus jen tak, a to spolu ani nespíme.
Všechna náboženství mluví o spáse. To jest odevzdáním se Bohu, oproštěním se od přílišného mocenského egoismu a s přijetím určitého morálního života odpovídajícího naší vnitřní etice. To se snadno říká, v meditačních kurzech, na kazatelně či na srazech podobně smýšlejících osob. V praktickém životě se to praktikuje těžce.
Ztratili jsme totiž kontakt s tím, co dává našemu životu smysl. S radostí. Víra je jedna věc, ale aby byla dobrá, živoucí, musí být vyjádřena naší cestou životem. V radosti z něj. V reálném světě barev a forem, které tvoří zdroje veškeré radosti i zlosti a všech dalších emocí.
A legrace nastává tehdy, když zjistíte, že na této cestě nemusíte jít sám. Osamělý poutník je často zmatený a následně i ztracený či roztrhaný divokou zvěří = svým zlostným a neradostným vnitřním zvířetem. Záleží, čím toho vlka v sobě krmíte. Radostí nebo zlostí?
Užívejte si života. Mrtví budete dlouho.
Žít v hloubce svého těla znamená najít v sobě dost odvahy projít smrtí. Žít v hloubce vlastního bytí (těla, srdce i mysli) je zpočátku děsivé a bolestivé, ale taky dokáže naplnit radostí, máme-li dost odvahy k tomu projít peklem svých představ o sobě a dostat se do ráje, který je paradoxně tamtéž. A kterým je prostě jen normální radost ze všeho, co je.
Viva la muerte = Sláva smrti. Nechte zemřít všechno, co je ve vašem životě zbytečné, abyste našli sílu radovat se ze všech věcí, i když vám zprvu jako důvod k radosti zrovna nepřijdou.
Život je třeba oslavovat jako věc krásnou, smyslnou a přirozenou, ne jako smutné a temné vize například podle hnutí ANO a SPD. A ani k tomu nepotřebujete spasitele. Spasete si stejně to všechno, co ve vás vyroste, vy sami.
Vzpomeňme si aspoň dnes s radostí a vděčností na naše předky, kteří zapříčinili to, že kdyby nebylo jejich radosti, tak tu dnes ani nejsme.
Lidé jsou totiž skutečně mrtví, až když na ně zapomeneme, ale když na ně myslíme srdcem, jsou živí. A to je třeba oslavit. Viva la muerte.
Zdroje:
