Článek
To, co považujeme za pravdu, je výsledkem toho, jak vnímáme svět našimi pěti smysly. Proto je pohled do zrcadla tak pravdivý. Na rozdíl od slov. Ta sice přinášejí pocit svobody, ale jen do chvíle, než se na svoje činy podíváme v zrcadle pravdy sebe sama.
A co uvidíme? Že není žádné láska, soucit, laskavost ani svoboda, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven mu lhát. Proto také většina lidských vztahů zanikne v okamžiku, když mají dva spolu přejít k lásce. Ve vztahu, která má být trvalý, je nejhorší přechod od lži k pravdě. Myslíte si, že je to hrozné? Že váš vztah nelže?
Ok, tak stačí podat partnerovi zrcadlo. Říkat nemusíte nic. Každý člověk má ke své pravdě svá poznání, své důvody, své kořeny, ale to ho neopravňuje vidět v jiné pravdě jiného člověka důvod k nenávisti. Takže, v čem si váš vztah většinou nejvíce lže?
Většinou v tom, že mu nejde o lásku, ale o její protiklad. O moc. O sílu ovládat vztah i druhé pro svoje vlastní bezpečí. Bezpečí svého ega, svých názorů, svého světa. Láska ve vztahu však tyto věci odmaskovává. Do pravdy, V pravdě totiž lež neumí žít. V ní může žít pouze láska.
Mít objektivní pravdu však nelze. To bude pravda pokřivená vždy subjektivitou vašeho vnímání. Vašimi smysly. Ty sice neumí lhát, ale dají se programovat na to, vidět to, co jim mysl předestírá jako to, co je dobré a povolené (což jsou pravidla, která nám vštípili naši rodiče a společnost kolem nás.
Pravda je základní norma bytí každého z nás. Ale ta, kterou nosíme ve svém srdci, nikoliv ve své mysli. Jediná věc, která nás všechny spojuje a je projevem naší osobní pravdy je láska. Pokud vychází jenom z mysli jde vždy o moc.
Co je plodem té které, poznáte vždy jednoduše. Zrozená z moci plodí pravdivou smrt, nenávist a zlobu. V případě partnerského vztahu rozchod. Z lásky zrozená pravda tvoří opravdový svět. Podstatné na něm je to, že se na tomto základě vytvoří on sám jako základ toho, čemu se dá říkat společný život.
Život sám, je-li zrozený z lásky, je nejmocnější silou. A tak můžete mít moc i lásku současně. Usilujete-li ve svém životě o pravdu. A nejsnadnějším indikátorem toho všeho, tedy toho odkud pramení vaše láska a moc, je váš partner. Vidíte v něm jen sami sebe.
Co ukazujeme svým partnerům však většinou nejsme my sami. Zapomněli jsme totiž jako lidi na svou autentičnost, to, když si přistřihujeme své myšlenky, nacvičujeme své předstírané emoce, s nimiž hrajeme hru, kterou chtějí vidět druzí a my před nimi tak skrýváme své pravé já.
Vždy, když předstíráme, vytváříme systém falešného já. A tím se dostáváme k sebeobětování. Vztah nás doslova nutí vytvářet vize jeho rozvoje. Vize je odvozena od slova vidět. Nutí nás k tomu pohlédnout na své hranice. K tomu, abychom překonali své hranice.
Falešné já, tedy to, na co si snaživě hrajeme, je naším nepřijatým stínem. Stínem, v jehož jménu se obětujeme pro lásku, pro přijetí a souhlas, abychom udrželi klid, zachovali rovnováhu nebo setrvali ve stavu harmonie.
Když se ale vzdáme sami sebe a předstíráme, že jsme někdo jiný, než skutečně jsme, abychom získali něčí lásku, přijetí nebo souhlas, je to sebeobětování. Neboli lež.
Jiný způsob je, když se vyhýbáme potížím anebo neříkáme svůj názor otevřeně. Jsme malé dítě zraněné tlakem „dospělých“ očekávání a nelásky a vyrůstáme v stratégy se skrytou manipulativní taktikou. A kdykoliv nemáme odvahu být tím, kdo jsme, posouváme se směrem k sebeobětování.
Když začneme říkat a vyjadřovat pravdu, líbit se to nikdy nikomu kolem nebude. A to ani milujícímu partnerovi. Boříme totiž nejenom svoje vzory sebeobětování. Začneme z falešných já osvobozovat i všechny lidi kolem.
A naše vztahy nám přesně ukazují, kdo stojí sám v sobě a kdo ne. Mnohé kultury lepily do obřadních masek kousky zrcadlových sklíček, mušliček s perletí, aby jejich nositelům připomínaly, že jsme jeden druhému zrcadlem.
Cesta za svou vizí našeho partnerství je metodou, jak zůstat ve spojení se svou podstatou a odhalit svůj stín. A právě náš stín nám spolehlivě odhaluje a také pomáhá zpracovávat a uplatnit v našem životě právě partner.
Stín znamená jakoukoliv součást naší bytosti, kterou jsme nepřijaly. A která by jinam sama, opuštěná tvořila v našem životě jen chaos. Láskyplným přijetím ho bereme zpět domů a uvolňujeme v naší duši obrovskou energii transformace.
A pokud toto činí oba partneři vznikne krásný vztah. Já a falešné já splynou v jedno. V našich rukou je, jaký vztah ke pravdě si zvolíme. Zda ji necháme utonout ve stínech představ z nevyřčených slov, nebo ji osvětlíme láskou, která nezná hranic, ale při níž se mluví otevřeně o všem, co nás ve vztahu trápí i posiluje.
Pravda ve vztahu nás může osvobodit, ale jen když ji přijmeme s otevřeným srdcem a dovolíme si být skutečně autentičtí. Je to cesta, která vyžaduje odvahu, ale jejíž výsledky jsou krásné a transformační. Jakmile se rozhodneme žít bez masky, objevíme skutečnou sílu našich vztahů a pravou podstatu lásky.
Můžu jít, kam ty jdeš?
Můžeme si být takhle blízcí, navždy a navěky?
A ah, vem mě ven a vem mě domů
Jsi můj, můj, můj, můj milenec
