Článek
Každý z nás žije svým příběhem, ale uvědomujeme si jeho moc? Příběhy nás formují, vedou a někdy i zklamou. A tak se vás ptám, co nám šeptají o nás samých a o světě, ve kterém se pohybujeme?
Příběhy jsou víc než jen slova. Jsou živé entity, které mají sílu utvářet naši realitu, motivovat činy a ovlivňovat naše srdce. Jednou se vynoří a už se s námi dělí o život. Jakmile jim dáme prostor, začnou se vinout jako žížaly, z nichž může vyrůst obrovská nestvůra – nebo krásný motýl. Jejich síla spočívá v neobjektivitě; nelze je chytit, dokázat, ale snadno se nám vryjí do srdce.
Mám pro vás příběh. Jeden takový, který se ze šepotu proměnil v bouři. Začal jako myšlenka, drobná a nenápadná, a přerostl v román, který žije vlastním životem. Tento příběh, byl můj vlastní život. A ačkoliv je můj, přestal být jen mým. Stal se částí většího celku, spletitou sítí vztahů s druhými, v níž se odrážejí naše nejhlubší touhy, strachy a sny.
Příběhy stejné jako život nás často nachytají nepřipravené. Zamilujeme se do nich, neboť naplňují naše očekávání, rozeznívají naše srdce. Stáváme se závislými na jejich sladkých iluzích, hledáme v nich útěchu, smysl, nebo i únik od reality. Ale pozor, příběhy mají i svou temnější stranu. Mohou nás vést do bludiště, kde se snadno ztratíme.
Příběh je zrcadlo, v němž se díváme, ale i křivé zrcadlo, které nám může zkreslit pohled na svět. Je důležité si být vědomi této dvojí povahy a přistupovat k příběhům s otevřeným srdcem, ale i bdělou myslí. Příběhy jsou mostem mezi námi a světem, mezi minulostí a budoucností, mezi tím, co jsme, a tím, co bychom mohli být.
Věříme příběhům, protože hledáme spojení, smysl, vodítko. Ale každý příběh je jako mince s dvěma stranami. Na jedné straně je inspirace, na druhé varování. Jde o to najít rovnováhu, naučit se z příběhů vybírat to nejlepší a nechat si poradit, ale nenechat se jimi ovládnout.
V našem životním psaní se od malých příběhů často dostáváme k těm velkým, které odrážejí společnost i nás samotné. Životní sázka, ve které někdy zvítězíme, jindy prohráváme. Není o spoléhání na velké příběhy, ale o životě naostro, o odvahu žít podle vlastních pravidel, naslouchat srdci. Odstraněním mýtů z příběhu a zbavením jeho vnitřního scénáře riskujeme, že ztratí smysl a zapadne do nevědomí.
„Pokud svůj život nezměníte v příběh, stanete se jen součástí příběhu někoho jiného.“ — Terry Pratchett
Stáváme se generací, která riskuje oslepnutí světlem bezvýznamných příběhů, ztrácíme smysl a identitu. Každý z nás tvoří velké příběhy svým malým příběhem a to, jak se rozhodneme žít, odráží naše nejhlubší já. Enantiodromie neboli souběh protikladů (C.G.Jung) nás učí, že příliš dobra může vést ke zlu a příliš naší vlastní společenské pasivity až k autokraticko-oligarchním extrémům. Je na nás, abychom našli rovnováhu a žili příběh, který nám je vlastní, nikoli ten, který nám vnucují jiní.
Zjednodušení člověka na konzumní objekt může mít nebezpečné důsledky, kdy nevědomí začne formovat realitu nečekanými způsoby. Ignorace hlubších, nevědomých aspektů naší psychiky může vést k nekontrolovatelným reakcím. Strach z budoucnosti a ztráta pravdy v osobních i širších vztazích ukazuje na důležitost autentického života a komunikace.
Bojím-li se toho, co přijde? Ano. „Znám-li svůj vztah k sobě samému a k vnějšímu světu,“ říká Goethe, „nazývám to pravdou. A tak může mít každý svou pravdu, a přesto je to vždy táž pravda.“ Bojím se toho, že nám o pravdu opravdu už dlouho nejde.
A pokud nejsme pravdivými jeden vůči druhému například coby lidští partneři, jak se, tak asi můžeme chovat ve vztahu k čemukoliv, co nás přesahuje? K společnosti či Bohu? Když z příběhu odstraníme pevný pól (pravzor, střed, jádro, idea, archetyp) promění se ve zcela nesmyslné kroužení tužky po papíru a nikdo mu už nebude s to porozumět. A tak dříve nebo později začne příběh svého čtenáře nudit a on jej přestane číst.
Ať už jsou naše příběhy velké nebo malé, všichni jsme jejich součástí. Jsou tkáně našeho bytí, výrazem naší duše. Jak je budeme vyprávět, tak budeme žít. A tak si položme otázku: „Jaký příběh si vybereme? Jaký příběh chceme, aby byl vyprávěn o nás?“
Příběhy jsou mostem k porozumění, láskyplnou náručí, která nás může objímat v nejtemnějších hodinách. Věnujme jim pozornost, poslouchejme jejich šeptání a nebojme se vykročit na cestu, kterou nám ukazují. Jen tak můžeme najít pravou esenci života, lásku a smysl v každém dnu našeho bytí. S láskou. Srdcem k srdci.
Dedicated to Marketa Franke 💞
Zdroje:
