Šest problémů současného zdravotnictví očima praktického lékaře

A tady jsou některé informace ze zdravotnictví z pohledu praktického lékaře pracujícího v ambulanci praktického lékaře a v nemocnici na akutním příjmu.

1. Nedostatek antibiotik, léků na kašel, sinusitidy, oční masti a kapky:

V nedávné době se objevuje alarmující problém s nedostatkem klasických penicilinů. To vede lékaře k psaní širokospektrých antibiotik, která mají negativní dopad na rezistenci a mikroflóru organismu.

Tento nedostatek má již nyní dopady na pacienty, kteří se opakovaně potýkají s problémy a opakujícími se infekcemi po takovéto léčbě. Tento problém představuje vážné ohrožení zdraví a narůstající rezistenci, což může mít fatální následky, pokud budou mít dostupnost antibiotik lékaři nadále omezenou.

Kromě nedostatku antibiotik existuje také nedostatek některých léků na kašel, jako je erdosteine na předpis, přípravky na sinusitidy, oční masti a kapky s kortikoidy a antibiotiky. Nedávno se k tomu přidaly i nedostatky léků pro diabetes a další důležité léky. Je obtížné denně sledovat informace o nedostatcích léků z Úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL), protože seznamy často neodpovídají skutečné situaci.

Podle debat ministra zdravotnictví, profesora MUDr. V. Válka v médiích, se lékařům doporučuje, že by si měl každý lékař v ambulantní péči ověřit, které léky jsou aktuálně dostupné v lékárně.

To znamená, že ráno by se měl lékař věnovat telefonování a zjišťování dostupnosti léků namísto akutního ošetřování pacientů, kteří přicházejí ve velkém počtu během prvních dvou hodin.

V okolí je mnoho lékáren a telefonáty do nich jsou z mé strany časté a opakované. Často se stává, že lékárna hlásí, že dnes je určitý lék již vyprodán, přestože ještě včera byl k dispozici. Tento problém s nedostatkem léků narušuje ošetřování pacientů, protože lékař musí opakovaně řešit tyto obtíže a nemůže se plně soustředit na vyšetření pacientů.

Někteří pacienti se snaží najít potřebné léky i v pohraničních oblastech v Polsku a Německu. V těchto případech je však nutné, aby měl elektronický recept razítko, protože v těchto lékárnách často nelze načíst QR kód.

Přestože tato možnost může být pro některé pacienty finančně náročná, mnoha z nich se podařilo sehnat potřebné léky tam bez problémů a byli ochotni je plně uhradit.

Za celou svoji profesní kariéru jste nezaznamenala takové množství výpadků léků jako nyní. Tato situace je značně alarmující a způsobuje významné problémy pro pacienty i lékaře.

2. Nedostatek rezidenčních míst pro praktické lékaře:

Navzdory navýšení počtu rezidenčních míst z 100 na 150 není stále dostatečný počet praktických lékařů, kteří by se mohli zapojit do předatestační přípravy trvající 3 roky. Tito lékaři by měli nahradit ty, kteří odcházejí do důchodu, ukončují praxi z osobních důvodů nebo zemřou. Průměrný věk praktických lékařů naznačuje vážnost této situace.

Argumenty, že se při schvalování rezidenčních míst budou upřednostňovat venkovské praxe, se v praxi nepotvrzují. Jako praktický lékař v Praze jsem svědkem obrovského přetlaku při registraci nových pacientů. V Praze se také zaregistruje mnoho cizinců, včetně klientů z Ukrajiny, kteří potřebují lékařskou péči.

Jako školitel před-atestační přípravy nemám nárok na rezidenční místo pro dvě nové lékařky, které jsou absolventkami Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Obě lékařky projevily zájem pracovat jako praktičtí lékaři, pracují v našem zdravotnickém zařízení, a navíc absolvují stáže v nemocnicích, které jsou vyžadovány pro atestaci.

Během stáží dostávají mzdu, i když na našem pracovišti nepracují. Naše zdravotnické zařízení jim navíc financuje tyto stáže. Tímto podporujeme jejich vzdělávání a usilujeme o zajištění obnovy generace praktických lékařů. Ovšem to si nemůže dovolit každý.

Specializační příprava pro obor praktického lékařství pro dospělé je dlouhodobě špatně koncipována a v posledních letech byla dokonce zrušena povinná praxe na infekčním a pneumologickém oddělení, přestože znalosti v těchto oborech jsou klíčové. Navíc se nyní jako praktičtí lékaři často setkáváme s infekčními chorobami, které díky očkování byly předtím v útlumu.

3. Omezení předepisování léků v ordinaci praktického lékaře:

Jako praktický lékař se často ocitám v situaci, kdy musím suplovat mnoho odborností. Pacienti mají stanovenou medikaci, avšak jako praktickému lékaři se mi často omezují možnosti vystavit recepty hrazené pojišťovnou na mnoho léků.

Mezi tyto léky patří například léky na ředění krve, známé jako NOAC, některá antidiabetika, psychiatrické léky, a dokonce je omezena i možnost předepisovat léky s obsahem kortikoidu pro lokální použití a mnoho dalších.

I když máme k dispozici lékový záznam, který nám ukazuje, který specialista tyto léky pro daného pacienta předepisuje, máme takříkajíc podklady pro preskripci k dispozici.

Je důležité, abychom měli možnost předepisovat léky podle individuálních potřeb pacientů, přičemž respektujeme jejich lékový záznam a spolupracujeme s dalšími odborníky. Tímto přístupem bychom mohli lépe zajistit dostupnost potřebné léčby pro naše pacienty a zvýšit kvalitu péče, kterou jim poskytujeme.

4. Nedostatek specialistů:

V praxi praktického lékaře se setkáváme s vážným nedostatkem specialistů, zejména psychiatrů, stomatologů a dermatologů. Pacienti, kteří potřebují specializovanou péči, čelí odmítnutí kvůli přetíženým kapacitám a čekají na vyšetření několik měsíců.

Situace je zejména alarmující v oblasti stomatologie, kde nedostatek stomatologů způsobuje vážné problémy. Jako praktičtí lékaři se často potýkáme s akutními stomatologickými defekty, které vyžadují okamžité ošetření. Někdy musíme dokonce předepisovat antibiotika, abychom zabránili rozvoji sepse a možné infekce v oblasti mozku a mozkomíšních blan.

Tvrdit, že pacienti si mají zavolat na pojišťovnu a ta jim najde stomatologa, je směšné. Pacienti obdrží seznam, který postupně obvolávají, ale často se setkávají s odmítnutými odpověďmi. Nelze však všechnu vinu svalovat na Stomatologickou komoru. I když se tvrdí, že stomatologů je dostatek, nedostatek těchto i jiných specialistů stále přetrvává.

Dalším je nedostatek pediatrů. Praktičtí lékaři pro dospělé se setkávají s problémem, že se k nim dnes registrují děti ve věku 14-15 let, kterým se nepodařilo najít žádného pediatra. V omezené míře jsme schopni zastoupit péči o tuto věkovou skupinu (15-18 let), ale naše kapacity jsou omezené.

5. Studium na lékařských fakultách:

Absolventi lékařských fakult mají teoretické znalosti, ale často jim chybí praktické dovednosti. Někteří z nich se dokonce neumí správně provádět injekce nebo zajistit žilní přístup, což jsou výkony, které patří do kompetence zdravotních sester.

Přitom během studia mají povinnost absolvovat praxi, která zahrnuje tyto výkony, ale nikdo je nijak neověřuje. Obor ošetřovatelství je často přehlížen, protože se považuje za zbytečný, když tyto výkony provádí zdravotní sestra.

Nicméně všechny tyto výkony by měl ovládat i lékař. Absolventi pak mají často problémy v běžné praxi, neumějí řádně vyšetřit pacienta a komunikovat s ním apod.

Zájem o studium stomatologie je velmi vysoký. Některé lékařské fakulty přijímají jen každého 20. uchazeče. Bohužel některé fakulty přijímají studenty i bez přijímacích zkoušek, pouze na základě výborných studijních výsledků na gymnáziu.

Nicméně kvalita a nároky gymnázií se různí. V současnosti se již nedělá žádná zkouška zručnosti (praktická zkouška) pro studium stomatologie. Tato zkouška by ukázala, zda je student vhodný pro tento obor.

Řada studentů, kteří jsou v teorii vynikající, v praxi zaostávají. Někteří z nich poznají tuto nedokonalost během studia a přecházejí na obor všeobecného lékařství, kde není zručnost tak důležitá, a mohou si zvolit jiné obory. Dříve se prováděly na lékařských fakultách při přijímacím řízení například modelace zubu a podobné praktické zkoušky.

6. Ústavní pohotovostní služba:

To je služba, která se zřizuje v zařízeních ústavní péče pro poskytování zdravotnických služeb nemocným v těchto zařízeních a nemocným, kteří byli do těchto zařízení dopraveni nebo se dostavili k přijetí nebo ošetření v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení.

Mnoho pacientů se mimo ordinační hodiny obrací na ústavní pohotovostní službu kvůli zhoršení svého zdravotního stavu. Některé návštěvy jsou oprávněné a vyžadují okamžitou hospitalizaci.

Rušení různých pohotovostních služeb a tím pádem následující přesun těchto pacientů na ambulance centrálních příjmů a pohotovosti je vzhledem k vysokému zatížení těchto pracovišť nereálný. Já sama pracuji i jako lékař na pohotovostní službě ve fakultní nemocnici, takže mohu situaci reálně posoudit.

Nicméně v některých případech dochází k zneužívání těchto služeb, kdy pacienti vyhledávají pohotovost místo svého praktického lékaře. Někteří pacienti se také snaží získat předpis na léky, které jim aktuálně docházejí.

Je důležité si uvědomit, že vysazování některých léků pro chronická onemocnění by mohlo vést ke zhoršení zdravotního stavu pacientů. Poplatek za ústavní pohotovost je již mnoho let neměnný a činí pouhých 90 Kč.

Navýšení poplatku minimálně na 200 Kč by mohlo být zváženo jako opatření ke snížení zneužívání pohotovostní služby a k podpoře využívání primární péče poskytované praktickými lékaři.

Stávající zdravotní péče čelí výzvám nedostatku praktických lékařů, dalších specialistů, nedostatečně reformovaného systému vzdělávání, zatíženým pohotovostním službám a jejich zneužívání ze strany některých pacientů.

Praktičtí lékaři se přesto snaží poskytovat kvalitní péči, avšak je zřejmé, že odpovědnost za tento stav nesou jak systém zdravotnictví, tak i odpovědní aktéři, včetně institucí a politiků. I nás, samotných pacientů.

Je nezbytné, aby tyto subjekty přijaly svou odpovědnost a aktivně se zapojily do hledání a implementace efektivních opatření. Pouze tak můžeme společně postupně zlepšovat a posílit zdravotnický systém, abychom jakožto pacienti získali potřebnou a kvalitní péči.

Další zdroje a vyjádření: