Článek
Příliš často stavíme zdi názorů mezi sebe a svět domnívajíce se, že se tím uchráníme zklamání.
Protože jsme-li vzdáleni od toho, co milujeme za zdí, ovládáme se a zdá se nám, že, čím mocnější je naše zeď, tím více sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter.
Zbouráme-li zdi, opět se objeví to, o čem jsme se domnívali, že se toho dovedeme zříci. I to je láska. Bourat s vědomím, své staré cihlové zdi …
------------------------------
Jak se teď cítíš? U staré cihlové zdi? Sám na svět hledíš a duše ti skládá mši. Kde cihla je tónem zdi v srdci zvonící a říká jdi honem, jsi láskou věřící. Ruka se dotkla drsného povrchu. Hledáš svůj poklad, Sisyfos svitu do vrchu. A tak rozebereš zeď, tu starou cihlovou. A začneš hned teď stavět nanovo?
„Michala jsem využila jako kouče a terapeuta. Jeho služeb a péči mohu jen doporučit, hlavně proto, že Michal umí až mistrovsky uvažovat v souvislostech, což bylo zcela zásadní pro vlastní chápání situace a stavu ve kterém jsem se právě nacházela.
Michal klade takové otázky, které člověka opravdu posouvají, ale ne jen tak po povrchu, přenesou člověka i pod povrch, přesně do těch míst, kde to opravdu potřebuje. Tím pro mě Michal jednoznačně vyčnívá z koučovacího a terapeutického davu.“
Děkuji. Alena Špaková
------------------------------
V životě často stojíme u staré cihlové zdi, sami, s pohledem upřeným do dálky, zatímco si naše duše skládá mši o samotě a hledání. Tyto zdi, vystavěné z našich názorů a strachu ze zklamání, nás oddělují od reálného světa a od toho, co milujeme. Myslíme si, že nás chrání, ale ve skutečnosti jen omezují naše srdce zvonící láskou a touhou po spojení.
Koučink nás učí, že zbourání těchto zdí je nejen možné, ale i nezbytné pro náš vnitřní růst. Pravda, někomu přijde, že to plout labyrintem mysli našich vnitřních zdí není vůbec žádná sranda. No není. Ale máme k tomu skvělé průvodce. Otázky. Básně. Obrazy.
Otázky se schopností uvažovat v souvislostech. Takové, které povedou nejen k povrchnímu posunu, ale pronikají právě hluboko pod povrch do labyrintu srdce, odkud pramení naše pravé já.
To, co je skutečná odvaha, je pod palbou těchto otázek čelit svým vnitřním bariérám a překonat je. Když se ptáme ze srdce, poskytujeme klíč k rozbití těchto zdí, a to nám ukazuje, že každá cihla, kterou z nich odstraníme, nás přibližuje k osvobození a k autentickému životu.
Jde o to, chtít vidět světlo v paprscích, které pronikají skrze praskliny našich zdí, připomínajíc nám, že je pořád čas začít nanovo, s vírou v lásku a ve vlastní sílu. Síla srdce je připomínkou, že i stojící v samotě u staré cihlové zdi, máme schopnost najít svůj poklad, své pravé já.
S bouráním zdí není nikdy konec. A i když ji rozebereme celou do poslední cihly, je to jen začátek nové cesty plné světla, lásky a poznání. Než dojdeme k další zdi. Je to výzva, aby každý z nás přijal odvahu prozkoumat, co za nimi leží a vydal se objevit krásu a sílu, která se ukrývá v našich srdcích.
Stačí se někdy inspirovat pouhými slovy, abychom i my mohli začít bourat své srdeční zdi a stavět z těch starých cihel nové mosty, které nás spojí s ostatními a s naším pravým já.
