Článek
A v soutěži StarDance se toto zrcadlo stává ještě silnějším. V posledních dnech se dva soutěžící vymezili proti porotě, že je vůči nim v hodnoceních příliš tvrdá. Oba se vyjádřili k tomu, že je porota v hodnoceních příliš kritická a že jim to sráží motivaci.
Možná se prostě cítili frustrovaní nebo přetížení a chtěli si jen trochu postěžovat. Anebo se dostali do bodu, stejně jako všichni ostatní soutěžící, kdy zjistili, že ne všechny věci, které se dějí, mají pod kontrolou. A najednou jsou na parketu i mimo něj v situacích, kdy jsou na vše sami a nevědí, jak se s tím vším vyrovnat.
Ať už je to jakkoli, jejich chování je příkladem toho, jak nás tanec může přivést k tomu, abychom se ukázali tak, jací skutečně jsme. Pokud se nemůžeme vyrovnat s kritikou, může to být známkou toho, že máme problém sami se sebou.
Tanec je tedy nejen krásným sportem, ale také nástrojem, který nám může pomoci růst a rozvíjet se. Může nám pomoci lépe se poznat a pochopit své limity. A může nám tím pomoci stát se lepšími lidmi.
Čím více postupujeme soutěží, tím více se odhaluje to, jak nás to baví nebo naopak štve. A my jsme díky tanci a jeho tlaku na naše perfektní a přesné vyjádření se pohybem nuceni ustoupit ze svých pozic a upravit je tak, aby vyhovovaly potřebám stanovených mezinárodních podmínek pro provádění jednotlivých tanců.
A to je to, co sleduje porota. Dohlíží na to, aby z tance ve StarDance nestala jenom soutěž oblíbenosti, ale aby se lidé zaměřili na výkony svých „miláčků“ a posuzovali je taky trochu podle toho, co bylo základním zadáním celé soutěže. Tedy to, jak tancují.
V zásadě jsou dva způsoby, jak se s nastalou situací vyrovnat. Buď si můžete stěžovat na všechno, na všechny a bojovat stále s vlastními problémy, nebo můžete jít prostě tančit.
A to je ten druhý způsob, jak se tím vším vyrovnat. Jít tančit a uvědomit si svoje limity. A odevzdat se jim. To jediné nás pustí i za ně. Protože to, co se nám nelíbí, můžeme změnit jen sami v sobě.
Tanec nás takhle přivádí do hloubky sebe sama. A učí nás velmi přísně. Učí nás dospět.
Můžeme si při tanci díky jeho tlaku na lepší a lepší výkony, který se od tanečníků očekává při postupu do dalších kol, uvědomit svou roli ve svém životě i v životech ostatních. No, porotcem je v prvé řadě publikum. A to chce tanec a nie „výhovorky“.
Jsme v tom odevzdání se tanci jako v ringu. A život nás do něj doslova vhodil.
A my máme strach, protože chceme obstát. A s ním nám do života vložil i všechny ty další záležitosti, se kterými se teď musíme umět mistrovsky utkat. Protože teď už společně s dalšími koly platí, že to, co chceme, neuhrajeme tak jako dosud. Je třeba to zatančit.
Protože mistrem může být jen ten, jehož mistrovský je každý jeho kus. A my každý tanec postupně vnímáme s vyššími nároky a očekáváními. A stejně je to v životě se vším.
Pokud se chceme z tance opravdu poučit, měli bychom se umět vyrovnat s kritikou a přijmout své nedostatky. A měli bychom tančit pro radost, a ne pro to, aby nás někdo pochválil.
🕺💃 Takže, kdo v tomto kole StarDance tančil jako o život? A bojoval se strachem proto, ne aby si něco dokázal, ale aby na parketu mohla být vidět hlavně jeho radost?
👉 Za mě to dnes ukázali: Iva Kubelková, Vavřinec Hradílek, Darija Pavlovičová, Tereza Mašková a Eva Adamczyková a jejich taneční mistři. Těšíme se na další vystoupení.
