Tarot předpověď Symbolonu pro rok 2023

Naše lidská společnost dnes žije pravidly. Řídíme se předpisy o čekávání toho, že věci jako ústava, desatero překázání a nebo zákony schvalované našimi zvolenými zástupci, vnesou do našich životů mír a klid. A chceme-li změnit svět, změníme pravidla. Jsou však i lidé, kteří se kromě pravidel pokouší řídit i pojmy . Chtějí-li změnit svět, změní nejprve své vnímání a tím i svůj vztah k životu. Vyvolají nové možnosti ve svých představách a díky tomu se změní i vnější svět. A proto k letošnímu výkladu používám tarotové karty ze sady SYMBOLON.

Otázka tedy nezní, nakolik věřit či nevěřit tarotu či podobným předpovědím. Záleží na tom, k jakému druhu lidí patříte. U každého měsíce umísťuji jedno hudební video. Pokouším se tak popsat náladu sdělení, jenž nás bude provázet v daném měsíce trochu netradičně.

Často upřeně hledíme do našeho světa a očekáváme, že si na svou otázku vymůžeme pro nás výhodnou a příjemnou odpověď. Bloudíme po různých cestách a vodíme sami sebe často za nos. Pro změnu směru je třeba najít novou otázku, jejímž středem nejsme my. To bylo, je a bude smyslem všech našich pádů.

To nejtěžší potkáme hned v zrodu Nového roku. Najdeme-li odvahu nežádat odpovědi, dozvíme se víc. Otázky nejsou jen o hledání odpovědí. Jsou tím, co vyvolává možnosti. A teprve ty tříbí naše rozhodnutí. Ta rozhodnutí, které uděláme v tomto měsíci, ovlivní celý náš život. A proto nezapomínejme, že nejprve musíme spadnout, abychom mohli vstát a začít znovu chodit. Neptejme, se proč padáme, ale proč máme sílu znovu vstát.

Zjistíme, že určitá část naší bytosti je mrtvá. Nežije a upnuli jsme se na to, najít toho, koho jsme si vyvolili za pachatele a sebe postavili do role oběti. Zkoušeli jsme se dotknout našich stínů. Chtěli jsme participovat na jejich energii a divíme se, že nás díky tomu ony vnitřně ovládají. Obětí jsme se stali vlastním přičiněním.

Přichází čas tmy. Chceš-li jít dál tmavou nocí nevědomí, potřebuješ světlo. Upír v tobě, který tě obral o část života, v těchto časech vychází na povrch - a tím vchází do světla a díky tomu je smrtelný. Svou smrtí tvůj vnitřní upír vytvoří prostor pro vznik něčeho nového, pro náš nový začátek. Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly. A tvůj život je kniha. Budeš ji jen držet v ruce a nebo už začneš číst?

Všímejte si. Ve tvé blízkosti je bytost (někdo v nouzi, zvíře nebo rostlina), která je slabá. A protože ty jsi poblíž a jsi nepozorný a nevšímáš si, tak bez tvé pozornosti vadne anebo hyne. Tvým úkolem v tomto období by mělo být opatrování a starostlivost. Ve tvém životě prostě existuje něco, s čím zacházíš nezodpovědně, jedno zda je to prostředí kolem tebe, nebo tvé vlastní tělo.

Na své cestě tímto měsícem se můžeš naučit přebírat odpovědnost za slabší (případné na tobě závislé) bytosti. Mohou to být zvířata, rostliny nebo lidé odkázaní na ochranu a cizí péči. V každém z nás je svatost Františka z Assisi. A zde se může probudit ta část tebe sama, co má ty nejlepší úmysly se všemi stvořeními tohoto světa. Harmonie není jen slovo. Je to dar. A najdeš ho zdarma tam, kde bys jej ani nečekal. V srdci.

V dubnu mnozí z nás zjistí, že naše vztahy mají trpkou příchuť života v kleci. Žijeme je často jako „kupec“ a „koupený“. Svoboda není v žádné z těchto rolí. Polapeni ve „zlaté kleci“, která je stále těsnější a nepohodlnější a ve které se my stáváme stále méně pohyblivými a stále více pohodlnými. A platíme příliš vysokou cenu za „bezpečí a zabezpečení“.

Můžeme dát vztahům novou hodnotu, rozměr a podstatu. Jen v rámci vztahů máme příležitost odhalit příčinu problémů s hodnotami a přijít na kloub žárlivosti. Věrnost a oddanost jsou přirozenou součástí vztahu totiž jedině tak dlouho, dokud umožňují oboustranný osobní růst a rozvoj. A my se rozcházíme a scházíme, dokud se znovu nepotkáme. Ne jako dvě já, ale jako jedno my.

I dobré jídlo bez špetky koření se časem přejí. Z toho, co vypadalo jako mnohostranná výzva pro naše partnerství (jedno zda pracovní, či osobní), zbylo jen ustavičné přizpůsobování se povinnosti. Vztahy však přizpůsobování i povinnosti potřebují. Tvoří tím na nás tlak. Tlak, který nás brousí do diamantů. Pomáhají nám tím rozplétat předivo iluzí, které si o vztazích vytváříme, před tím než do nich vstoupíme.

Čím se liší obyčejný každodenní život od líbánek? Můžeme přijmout všední den ne jako adrenalinovou výzvu k překonání, ale ke spolupráci. Nemusíme lhát a uměle partnera chválit ve věcech, které mu nejdou. Jde o zaměření pozornosti. O rozhodnutí každého z nás, jak bude na druhé nahlížet. Kolik času denně věnujeme tomu vyjádřit jakkoliv, jak moc nám na našem vztahu záleží?

Říká se, že vše, co nám překříží životní cestu, je vlastně odrazem nás samých. V červnu se zamotáme do tématu boje a agrese. Věříme, že se nám povedlo identifikovat nepřítele tam venku a zoufale nad ním snažíme zvítězit. Nedokážeme si uvědomit, že jsme vytáhli do boje proti sobě samému. Protože každý souboj je bojem s naším stínem. V těchto chvílích jsme sami sobě nejhlavnějšími nepřáteli. A čím víc se snažíme vyhrávat, tím víc energie ztrácíme. Tato cesta boje je jen cestou k sebezničení. Nás i všeho kolem.

Až když to výše psané pochopíme, pak se dá přistoupit k boji jinak. Někdy se zápasu prostě nedá vyhnout. A může jít o urputný zápas, souboj na život a na smrt, oko za oko, zub za zub. Avšak máme zpět svobodnou volbu, zda se do něj pustit. My se rozhodneme, zda bojovat chceme, nebo ne. A bojujeme proto, co je důležité. A už víme, že osobní není to samé, jako to, co je důležité.

Anděl prý lije vodu na svět, aby ho zbavil všeho nepodstatného a pročistil pravdu tak, aby byla průzračná natolik, že bude jasně vidět i to, co stojí za ní. Mnohým, kteří se touží pevně držet reality, to může připadat jako ztráta všeho hmatatelného a uchopitelného.

Tam, kam dopadají vody z jeho náruče, svět zprůhlední. Voda nás osvobozuje z otroctví iluzí a lží, z pocitu moci. S příliš velkou zálibou si předstíráme a „malujeme věci narůžovo“ a netěší nás odhalování přinášející zklamání. Červencová výzva opustit reálný svět a následovat anděla do duchovních sfér vyznívá v pozemské realitě jako absolutní blbost. No, tak si jen zkusme v klidu zaplavat. Vnímat svět jinak. Vnímat jeho hloubky, prostor, vlny. Zkusme být duchovní i při tom, když konáme naprosto obyčejné věci.

Zahleďme se do svého nitra. A učme se plavat a vnímat to, co nás obklopuje i to, co se přitom odehrává uvnitř nás samotných. S láskou a zároveň.

Občas potřebujeme někoho, kdo je schopen nás přivázat ke stožáru jako ve starých bájích Odyssea, abychom odolali vábivému zpěvu Sirén. Potřebujeme přítele, který nás umí obejmout a říct s láskou: „zastav se a mysli srdcem“. Necháváme se svádět myšlenkami, které nás zajmou. Okouzlí a my podlehneme, i když časem přijdeme na to, že všechny ty sliby, byla jen prázdná slova.

Nechat se zlákat je snadné. Reklamou, propagandou, někým hodně přesvědčivým. Ukázat však sobě, že jsme omylní a přijmout to? To se nám moc nechce, že? A tak často zbytečně odmítáme ty, co nás milují a milujeme ty, co nás odmítají. Umět rozlišovat, co je líbivá myšlenka a co skutečný život, kdo je podvodník a kdo skutečný přítel, kdo je slibující a kdo milující, to je výzva nejen pro srpen. A jde to snadno. Nevěříte? Stačí mít v úctě jeden sval v těla. Vaše srdce. A naslouchat mu.

Vypadá to na předčasný silvestr. Štěstí se vysypalo na svět a my jen žasneme z bohatství toho, co jsme až dosud nevnímali. Vykročíme k procesu s obrovskou duchovní hloubkou a šířkou, který nám připravil náš vnitřní léčitel. Naše duše. Začíná tady opět růst důvěra. Důvěra, že svět takový, jaký je, je pro nás tím nejlepším ze všech možných světů.

Důvěra a učení se důvěřovat jsou hlavním tématem tohoto měsíce. Žít znamená „jít dál“, žít znamená „hledat“. Opakem života je „nehybnost“, „lpění“, „ustrnutí“. Důvěřujme všemu, co se odehrává ve vašem životě. Věnujme v září víc pozornosti duši než materiální oblasti svého života. Bohatství a sláva světa pominou rychle, ale to, co zasejeme a sklidíme na polích své duše, zůstane zachováno navěky. Jen opatrně s tím, jak rychle občas naroste mnohým šťastně obdarovaným hřebínek velikášství.

Měsíc nenaplněných přání a tužeb. Obě, touha po lásce i partnerovi v sobě skrývají hluboký smysl. Pomohou nám vycítit, co nám skutečně chybí, a vyzvou nás k odchodu do světa, vyšlou nás na cestu hledání. A možná, že nás tím mají popostrčit směrem k seberozvoji.

A proč popostrčit? Inu, co se stane, když jsme jen v zajetí snění o vztazích? Nic. Nehýbeme se. Ale naše neplodné sny napouštějí jedem z neuspokojení úrodnou půdu naší duše. Říjen nebude měsícem říje, ale spíše procitání z iluzí a zklamání. Tuto mýdlovou bublinu si musíme propíchnout sami, jinak se úplně ztratíme ve svých iluzích.

A jestli jsme si ještě nikdy neuvědomovali, že překážkou skutečného vztahu může být ten vysněný romantický vztah, nás idealizovaný partner snů ("duše dvojče" - „spřízněná duše“ - "dvojplamen"), iluze o splynutí a snění o lásce, tak teď přišel ten čas! A pokud nemáme to, co milujeme, milujme to, co máme. Protože nesejde na tom co čekáme, zaleží jen na tom, co najdeme.

Měsíc revoluce přijde v listopadu. Návrat k vlastní individualitě. Spolkl nás svět neviditelných vláken, v němž se pokoušíme sami sebe vtěsnat do určitého obrazu a doslova se v něj proměnit a ani si to neuvědomujeme. Stačí se podívat na profily na sociálních sítích. Kolik z nich odráží náš skutečný život a osobnost? Metaforicky vyjádřeno, až příliš často se toužíme stát „panenkami“. Jenže panenku ovládá vždy její loutkář.

Důležitou částí tvorba našeho já, je rozeznat obraz od přirozené formy, představu od skutečnosti. Lehké to nebude, neboť riziko, že se po proměně nepozorovaně upneš na další neživotaschopnou představu a že nechtíc vklouzneš znovu do nejbližšího neživého obrazu, je stále a vždy aktuální. Naše cesta vede ven z obrazů patřících někomu jinému, pryč z vnějších zdání, povrchností, klamných představ a pryč od hodnot, které neodpovídají úrovni a hloubce naší osobnosti. Náš svět se totiž stane tím, čím se rozhodneme, aby byl.

12. PROSINEC - Milenka

Už nám nestačí obklopovat se vnějšími znaky anebo se vydávat se na „lov“ a vyhledávat pozornost jiných lidí, abychom si potvrdili svou přitažlivost. Karta se nás pokouší upozornit na emoce spojené s nedoceňováním sebe sama a s bezmocností. Tak na konec roku přijde dobrodružství. A to pokusit se spřátelit se svou vnitřní Venuší. S největší láskou našeho života.

Měli bychom se naučit vnímat život jako smyslovou zkušenost, vážit si svého těla a respektovat ho jako sídlo vlastní duše. Cesta, kterou jsme se během roku vydali, nás tady přivedla k prameni sebeúcty, ke schopnosti dopracovat se k pocitu vlastní hodnoty. Naučili jsme se posuzovat věci realisticky a vidět v nich to, čím skutečně jsou. Přijímat své místo a akceptovat jej takové, jaké je. Situace se nemusela změnit, ale my ji už hodnotíme jinak.

Tak hezký rok 2023 - milujte všechny, věřte jen někomu a neubližujte nikomu.