Článek
Vlna šoku, zármutku a rozhořčení zaplavuje Prahu a celou Českou republiku po dnešní tragédii, která se odehrála na Filozofické fakultě. Střelba, která si vyžádala mnoho nevinných životů, zanechává ve svém důsledku hluboké stopy v srdcích a myslích mnoha lidí.
V těchto chvílích se v nás všech objevují emoce jako smutek, lítost, deprese a vztek, které jsou přirozenou reakcí na takovou nesmyslnou ztrátu. A také se v těchto chvílích mnozí z nás ptají, jak dál, jak překonat tyto pocity a jak se vyrovnat s následky této tragédie. Přestože se mohou zdát nesnesitelné, je důležité jim dát prostor a čas, aby se přirozeně vyjádřily.
Může být obtížné najít smysl v každodenních činnostech a rutinách. Práce, škola, dokonce i naše obyčejná mezilidská komunikace mohou být náročné, když jsme pohlceni smutkem a zármutkem. Toto je zcela přirozené a je důležité si uvědomit, že není žádná „správná“ nebo „špatná“ cesta, jak se s těmito pocity vyrovnat. Každý z nás prostě zpracovává ztrátu a smutek jinak a v různém tempu.
Jak zpracovávat svoje pocity po takovéto tragédii:
- Omezte sledování médií: V dnešní době, kdy jsme neustále obklopeni zpravodajstvím a sociálními médii, je snadné upadnout do spirály nekonečného sledování a přehrávání tragických událostí. Toto neustálé bombardování informacemi může významně přispět k zvýšení naší úzkosti a stresu. Je důležité si dát pauzu od médií a zpráv, abychom si mohli dovolit zpracovat naše emoce. Je důležité si dát od médií pauzu a soustředit se na sebe a své blízké. Jděte se projít, meditujte, uvařte si doma něco dobrého.
- Akceptujte své pocity: Pocity smutku, vzteku nebo strachu jsou normální reakce na takovouto tragédii a trauma. Je důležité tyto pocity akceptovat a vyjádřit je způsobem, který nám ani nikomu dalšímu neublíží. Přijmout své emoce, ať už jsou jakkoli bolestivé nebo nepříjemné, je klíčovým krokem k urovnání pocitů, jenž nyní kolují naším tělem a myslí. Zcela zbytečná smrt obětí střelby nás zasáhla. Dovolme si truchlit. Někdo napíše básničku, někdo namaluje obrázek a někdo se pomodlí.
- Hledejte oporu u ostatních: Sdílení svých pocitů s přáteli, rodinou nebo skupinami, které nabízejí trochu podpory, nám může hodně pomoci udržet si rovnováhu a zvládat stres. Nebojte se ani vyhledat odbornou pomoc, pokud to bude třeba. Existují různé help a krizové linky. Je důležité pamatovat na to, že vyhledání odborné pomoci je známkou síly, nikoli slabosti. Nebojte se je použít.
- Udržujte rutinu: Pokud je to možné, snažte se udržet svou běžnou denní rutinu. To není cynismus. Právě to vám může přinést pocit stability a kontroly. Ten pocit, který nyní tak nějak všichni nemáme. Nezapomeňte se aspoň trochu najíst a jít se vyspat. I malé každodenní rituály vám mohou přinést velkou útěchu.
Ta nejhorší otázka, která na nás všechny asi nějak dopadne je: „A dalo se něco udělat jinak, aby se toto nestalo?“ A řeknu rovnou, že nic takového neexistuje. To, co se stalo se už nedá vrátit. Je normální tyto otázky mít, ale také je důležité si připomenout, že ne všechno je v naší moci.
Klíčem je najít způsob, jak vyjádřit úctu a soucit s pozůstalými, který nyní rezonuje asi v každém z nás. Právě v těchto tmavých chvílích je třeba si připomenout, že naše společnost může čerpat sílu z jednoty a vzájemné podpory. Tak ji vyjádřeme.
Já dnes půjdu zapálit svíčku za všechny ty nevinné oběti, kterou dám do okna a budu tiše myslet na ně a jejich blízké. Upřímnou soustrast všem pozůstalým.
Pokoj všem lidem dobré vůle.
Modlím se, abys byl našima očima
a sledoval, kam jdeme
a pomohl nám být moudrými
ve chvílích, kdy si nevíme rady.
Světlo, které nám dáváš.
Modlím se, abychom našli tvé světlo, ať zůstane v našem srdci.
A udržíme ho v našich srdcích.
Rozpomeň se na nás.
Každou noc, když vychází hvězdy jsi nehasnoucí hvězda.
Nechť je tohle naše modlitba.
Je třeba hodně důvěry, když stíny naplní náš den.
