Vánoce trochu jinak: s láskou a empatií

Vzpomínám si na jednu pasáž ze starého anglického humoristického románu: „Babička Shelbyová byla během vánočních svátků původcem neuvěřitelné rodinné pohody. Jelikož to, že neustále prdí, smrká s hlasitostí nádražního zvonce oznamujícího příjezd a odjezd vlaků, do všeho strká nos a ironicky komentuje neustále jakoukoliv vaši činnost, štvalo celou rodinu; dokázala se však tato propracovat k neuvěřitelně vynalézavé strategii, s kterou během vánočních svátků babičku Shelbyovou pacifikovala.“

Někdy si říkám, když vidím lidi, kteří jsou příbuzní, ale za celý rok si ani ruku nepodají, že by takovou babičku taky potřebovali. Je zajímavé, že jsme schopni o svých nemilovaných příbuzných denně pronášet soudy, které hraničí s nactiutrháním, a přesto si s nimi o vánočních setkáních padáme do náruče a pochvalně si mlaskáme nad salátem a kaprem.

🗣️ Jak tohle asi vnímají naše děti, které se na nás při tom dívají? Třeba si pro sebe říkají, proč trávíme Vánoce se strýčkem, když o něm maminka včera říkala tatínkovi: „Doufám, že se ten blbec zase moc neožere…“ Stojí nám toto pěstování rádoby vánoční pohody za to?

😵 Podle toho, co se kolem nás děje v mezilidské komunikaci, tím, jak je přetížená množstvím informací a jejich negativitou, jsme čím dál více zatížení právě poruchou empatie vůči druhým osobám. A tak se z většiny z nás pomalu a velmi plíživě stávají, jak říká pan prof. Koukolík, emočně chladní lidé = deprivanti.

🥶 A deprivace neboli emoční chladnost se dá naučit i získat vývojem, výchovou a podněty, s nimiž jsme se v životě potkávali. Stačilo se uzavřít se do sebe jako ochrana před zraněním. Stačilo se jen bát vyjadřovat své emoce. Stačilo se během vývoje společnosti transformovat na patriarchát. Všimli jste si někdy, že ti, kdo rozdávají během svátků dárky, jsou skoro ve všech kulturách jen muži? Muži, kteří jsou emočně dosti přísní, nejprve projedou váš kádrový žebříček skutků a až následně vás potom za to něčím odmění.

🙃 Jak se máme naučit milovat bezpodmínečně, když i o Vánocích je to o podmínkách? Něco, co může vést k citovému uzavření, následnému předstírání toho, co se po mě chce, aby z toho nebyly problémy a potom k tomu čím takové věci končívají nejčastěji. K válce.

⚔️ A proč to tady uvádím? Inu, protože se domnívám, že by u nás v našich rodinách mohla taky klidně skončit ona „emoční válka“, v níž se vlastně odehraje jen to, co jsme spolu nikdy nestihli učinit.

👪 To, že na sebe nemáme čas, nezvládáme se vidět tak často, jak po tom uvnitř toužíme a nestíháme si ani říct to jednoduché, ale pro vztahy mezi lidmi důležité slovo: Miluji tě nebo mám tě rád. Chováme se jako malé děti přetahující se svými sváry o pozornost všech. Z mnoha důvodů, které tu nebudeme rozebírat, totiž neumíme dospět.

🔔 Dospělost, a ta emoční nejvíce, se pozná ne podle věku, ale především podle toho, že jsem ochoten sdílet prostor i s lidmi, se kterými si nerozumím. A u toho nebudu předstírat vášnivou atmosféru proto, že jsou zrovna svátky klidu a míru. Jakékoliv předstírání nebo stahování se z debat a z komunikace totiž v mozku vytváří prostor pro představy. A my se domníváme, že se jako svobodné bytosti nad nimi vědomě rozhlížíme a chováme se přesně tak, jak my chceme. Což je velký omyl.

🎄 Právě o Vánocích potlačujeme emoce. A je opravdu legrační pozorovat, jak se jednotlivé části rodin snaží, aby se vzájemné třecí plochy příliš nesetkali. Dospělost je tedy i tom, že jsem schopen se stát účastníkem tohoto děje, ale nenechávám se jím ovlivnit natolik, že ztrácím soudnost a možnost reagovat. Ze sebe a pro sebe.

Proč je tedy zdravý rozum na místě a jestliže chci sám sebe uchránit některých podnětů, pak se prostě s lidmi, s kterými se nechci vidět, nestýkám? Nebo naopak, proč některé lidi ze své rodiny nijak netahám do své přítomnosti? Inu pro zrcadlové neurony. A především proto, co tyto opičky jedny mrňavé vlastně umí.

🐵 Poprvé byly objeveny v roce 1992 v mozku makaků Rhesus. A pak i u nás a k naší smůle jich lidé mají ještě podstatně více než opice. Zrcadlový neurony se nacházejí v mozkové oblasti zvané prefrontální kortex, která je zodpovědná za plánování, provádění a učení pohybů. Nacházejí se také v dalších oblastech mozku, které jsou spojeny s pohybem, emocemi a sociálním chováním.

🙈 Přesné fungování zrcadlových neuronů není ještě zcela prozkoumáno, ale předpokládá se, že hrají důležitou roli v procesu imitace. Když pozorujeme někoho, kdo provádí určitou akci, zrcadlový neurony se aktivují, což nám umožňuje lépe pochopit a zapamatovat si tuto akci. To nám může pomoci naučit se nové dovednosti nebo porozumět chování ostatních.

🙉 Zrcadlové neurony jsou spojovány s empatií. Pozorujeme-li někoho, kdo prožívá emoce, zrcadlový neurony se aktivují, což nám umožňuje lépe pochopit a sdílet tyto emoce. To nám může pomoci navázat vztahy s ostatními a vytvářet sociální vazby. Například když vidíme, jak se někdo směje, i my se začneme usmívat. Nebo když vidíme, jak se někdo zlobí, i my se začneme zlobit.

🙊 Proč tedy mluvím o Vánocích, svátcích klidu a míru v souvislosti se sociálními deprivanty? Jelikož naše představy o tom, co je na Vánoce správné, nepodléhají konsensu celé rodiny, aspoň většinou, ale toho, kdo si prosadí svůj názor. Podléhají patriarchální agresivitě toho, kdo chce mít na Vánoce největší klid a pohodu. A ten, se zrcadlí v duších nás všech přítomných.

🐒 Účelem toho všeho bylo jen zastavit se a zamyslet se na chvíli, co pro nás vlastně znamenají Vánoce. A z toho odvodit to, bez čeho si je konkrétně já, nedovedu představit. Totiž to, co chci já navrhnout rodinně do konsensu a prosadit jedině tehdy, bude-li s tím nápadem celá rodina souhlasit.

Ale především dát všem ostatním úplně stejnou možnost. A ano, Vánoce se tak mohou změnit ve zběsilou jízdu, co povede k tomu, že si všichni užijeme jeden druhého v jeho opravdovém světě. Jinak se totiž často chováme jako barvoslepí. Víme sice, že existují barvy, ale sami je nejsme schopni všechny ani pojmenovat, natož pak uvidět.

A možná právě tahle touha proniknout do srdce druhých z nás dělá deprivanty.

Nenaplněná touha po lásce z nás možná dělá její největší škůdce. To, když se chováme vůči některým lidem, jako bychom prováděli zaživa jejich pitvu. Zkusme se v tom našem rodinném uspořádání letos moc nepitvat. Zkusme se prostě ponořit do toho, co nám zrcadlí naši blízcí, které máme kolem sebe. Zkusme jen prostě milovat to, co máme.

😍 Díváme-li se srdcem a očima jiných, možné to je. Zkusme si letos udělat Vánoce trochu jinak. Zrcadlově obrácené. Probíhající naším vědomím. A možná, že k tomu stačí jen se zeptat, a co bys k Vánocům chtěl/a? S láskou.

Zdroje: