Článek
Souboj titánů, nebo spíše souboj epoch? Nedávná prezidentská debata mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harris nebyla jen střetem dvou osobností, ale především dvou naprosto odlišných vizí budoucnosti.
Trump, tento polomytický avatar minulosti, se opět předvedl v plné parádě. Jeho rétorika byla jako vždy plná velkých slov, prázdných slibů a osobního vychloubání. „Já to změním, já to zachráním, já jsem ten jediný, kdo to dokáže.“
Tato mantra, opakovaná do omrzení, je klasickým příkladem toxického narcismu v politice. Trump se prezentuje jako všemocný spasitel, který jediný může zachránit Ameriku před imaginárními nepřáteli.
Ale co vlastně nabízí? Jaký je jeho plán? Na konkrétní otázky moderátorů reagoval pouze útoky na oponenty a vágními sliby. Jeho vize budoucnosti je ve skutečnosti nostalgickým návratem do minulosti, do éry, která již dávno pominula.
Trump reprezentuje zastaralý, patriarchální model vládnutí, který je založen na strachu, agresi a dominanci. Je to ten typ vedení společnosti, který nás dostal do současných globálních problémů.
Na druhé straně stojí Kamala Harris, reprezentantka nové éry. Její přístup je diametrálně odlišný. Místo prázdných slibů a osobního kultu nabízí spolupráci a dialog. Harris chápe, že skutečná změna nemůže přijít jen shora, ale musí vycházet ze společnosti samotné. Její rétorika není postavena na strachu, ale na naději a důvěře v schopnosti lidí.
Tento kontrast mezi Trumpem a Harris není jen americkou záležitostí. Je to globální trend, který vidíme i u nás doma. Andrej Babiš, náš domácí „trumpík“, je dalším příkladem tohoto zastaralého modelu vládnutí. Jeho posedlost mocí a kontrolou, jeho populistická rétorika plná prázdných slibů - to vše jsou znaky politika, který se zoufale snaží udržet status quo v rychle se měnícím světě.
Ale proč tito muži tak lpí na moci? Možná je to, jak naznačil můj přítel psycholog, strach ze stárnutí a ztráty pocitu ovládání světa. Tito politici si uvědomují, že svět se mění rychleji, než jsou schopni pochopit, a jejich odpovědí je snaha zastavit čas a vrátit se do „zlaté éry“, která však existuje pouze v jejich představách.
A to nejhorší přišlo na konec debaty. Ve chvíli, kdy čekáte vizi rozvoje a postoj vůdce, který ji prezentuje, se dočkáte ze strany pana Donalda „mírotvůrce“ skutečné Hirošimy. Trumpovo bulshitové varování před třetí světovou válkou není jen nezodpovědné strašení, ale také nebezpečná hra s ohněm.
Taková rétorika nepřináší řešení, ale pouze prohlubuje napětí a nejistotu. Je to perfektní nahrávka pro propagandu těch, kteří chtějí destabilizovat západní demokracie. A taky ukázka neschopnosti vytýčit směr naší společné cesty dál.
Stojíme na křižovatce. Jedna cesta vede zpět do minulosti, k politice strachu, rozdělení a konfliktu. Druhá směřuje do budoucnosti, k politice spolupráce, důvěry a progresivních řešení. Volba je na nás.
V nadcházejících krajských volbách u nás doma budeme mít možnost ukázat, jakou cestu si vybereme my. Nenechme se zlákat prázdnými sliby a populistickou rétorikou. Místo toho hledejme politiky, kteří nabízejí skutečná řešení, kteří jsou schopni naslouchat a spolupracovat.
Budoucnost nemusí být děsivá, pokud ji budeme aktivně utvářet. Místo strachu z změny ji můžeme přivítat jako příležitost k vytvoření lepší společnosti. Je čas odmítnout politiku založenou na egu a strachu a místo toho se vydat cestou spolupráce, empatie a progresivního myšlení.
Volba je jasná: buď se necháme vtáhnout do spirály strachu a konfliktu, nebo se odvážně vydáme vstříc budoucnosti plné výzev, ale i příležitostí. Je na každém z nás, abychom se rozhodli moudře. Protože jak řekl slavný fyzik Albert Einstein: „Svět nebude zničen těmi, kdo páchají zlo, ale těmi, kdo se na to dívají a nic neudělají.“
