Článek
TikTok vás láká svým věčným ‚Tohle se vám bude líbit!‘, Facebook vám podstrkuje obsah, který ‚by vás mohl zajímat‘ a Instagram se tváří jako váš osobní nákupčí snů. Vypadá to jako skvělá služba. Zní to jako pomoc. Ale je to past.
Zkuste si představit, že si zajdete do své oblíbené knihovny. Jenže místo toho, abyste se mohli volně procházet mezi regály a vybírat si, vás knihovník pevně chytne za loket a odvede vás skoro „násilím“ do jedné uličky. „A tady tyhle knihy jsou pro vás ty nejlepší!“ tvrdí vám s žoviálním úsměvem.
A přesně takhle dneska fungují sociální sítě. S tím podstatným rozdílem, že tím „knihovníkem“ je algoritmus, který si pamatuje každičký váš klik, každé zastavení, každé maličké zaváhání nad obsahem. A to pak spočítá, aby vám vytvořil tu jednu jedinou uličku vašich tužeb. Jeho stisk vás nebolí. Zatím. Ale přišli jste o to hlavní. O svobodu volby.
Začíná to vždy nevinně - například si párkrát kliknete na zprávy o ekonomice (migraci, politikovi, kočičkách). Algoritmus, který žije na pozadí vaší myši v systému dané soc. sítě či webu zpozorní. Druhý den váš feed, někdy i e-mail nebo soc. sítě zaplavují ‚čistě náhodou‘ další ekonomické analýzy. Týden nato už máte pocit, že naprosto rozumíte všem ekonomickým souvislostem daného problému.
No a po měsíci přísaháte na ten jediný možný výklad ekonomické reality, který vám byl představen. A to je přesně ten moment, kdy vás algoritmus dostal. V tichu a bez povšimnutí si kolem vás postavil zdi informační bubliny.
„Ale personalizovaný obsah je přece užitečný!“ namítnete. Jasně, že je příjemné dostávat nabídky, které se trefují do vašeho vkusu. Je přece fajn vidět obsah, který vás zajímá. Jenže, kde končí užitečná personalizace a začíná manipulace, která vás vede k tomu „správnému“ obsahu, reklamě, sdělení? Ta hranice je tenčí než vlas. A my ji překračujeme každým kliknutím.
To nejděsivější? To, že vlastně milujeme nástroje svého vlastního omezení. Dobrovolně krmíme algoritmy stále většími porcemi dat o našem životě, našich touhách, našich obavách. Je to digitální Stockholmský syndrom - příliš začínáme obdivovat, respektovat a následně bránit ty, kteří nás uvěznili v bublině našich vlastních předsudků.
Jak poznáte, že jste v pasti? Je to jednodušší, než si myslíte. Překvapuje vás, když někdo nesouhlasí s 'všeobecně známými fakty'? Máte pocit, že ‚všichni normální lidé‘ sdílí vaše názory? Automaticky odmítáte informace z určitých zdrojů? Blahopřeji - právě jste si diagnostikovali závislost na algoritmech. Vítejte ve skleněném akváriu, kde jako jediná Beta bojovnice ovládáte svůj pidivesmír. Tedy než vám dojde kyslík.
Ale není všem dnům konec. Začněte tím, že si uděláte důkladnou revizi svého digitálního života. Je to jako když otevřete skříň, kterou jste roky neotevřely - možná se budete divit, co všechno se tam nahromadilo. Projděte si svůj digitální život. Analyzujte, co vám algoritmy servírují. A hlavně - aktivně hledejte názory, se kterými nesouhlasíte. Je to něco jako mentální posilovna - jo a bacha, bude to ze začátku hodně bolet, ale posílí vás to.
„Chcete se vymanit z té digitální pavučiny?“ Budete na to potřebovat pořádnou výbavu. Ne, nebojte, nebudeme stavět žádný protiatomový kryt. Začněte tím základním - zkuste různé prohlížeče pro různé digitální identity. Pravidelně mažte cookies jako své digitální otisky prstů. Nainstalujte si VPN jako neviditelný plášť a kvalitní blokátory reklam jako štít. Zní to jako návod na hackování ? Ale kdepak. Je to stejně základní úkon, jako je zamykáte dveře od bytu, když se jdete projít ven.
Ta nejdůležitější bitva se ale neodehrává v prohlížeči. Probíhá někde mezi vašima ušima. Před každým kliknutím, každým sdílením, každým lajkem se na moment zastavte. Nadechněte se a položte si jednoduchou otázku: ‚Proč to vlastně dělám?‘ Je to opravdu můj názor?" Jen tak si uvědomíte to skutečné nebo se vám hlavou rozletí ozvěna té útulné informační bubliny, kterou vám v ní algoritmus tak pečlivě vystavěl.
A když už jsme u těch konkrétních kroků:
- Udělejte si audit svého hlavního feedu, e-mailu a socek - co vám to ty algoritmy vlastně cpou do hlavy?
- Nainstalujte si pořádný blokátor reklam - dejte sbohem všem digitálním spasitelům a prodavačům hrnců
- Nastavte si napevno časový limit pobytu na sociálních sítích - ano, svět bez TikToku existuje
P.S.: Napadlo vás, jestli není i tenhle článek součástí nějaké rafinované manipulace? Skvěle! Přesně tohle kritické myšlení potřebujeme. Protože první krok k osvobození je uvědomit si, že až moc často sedíme v kleci virtuální reality. I když je vypolstrovaná našimi vlastními lajky.
