Budoucnost digitální důvěry: Winter has come

V éře neustále se zrychlující digitalizace se naše schopnost rozlišit skutečné od falešného stává nejen komplikovanější, ale i klíčovou dovedností pro přežití v informačním chaosu. Jak upozorňuje citát Matyáše Boháčka, „velmi brzy nastane doba, kdy většina obsahu bude rovnou vyloženě falešná.“

Tento přelom v tvorbě mezilidské komunikace přináší kromě technologického tlaku také hluboké společenské a psychologické změny, které změní náš pohled na svět, vztahy a hledání pravdy.

S nástupem technologií, jako je umělá inteligence, se proces vytváření dezinformací stal dostupnější, rychlejší a obtížnější k detekci. Pro příklad. Deepfake videa dnes ukazují schopnost vytvořit realistické záznamy, které manipulují s veřejným vědomím.

Jakmile se realita stane pouze otázkou algoritmu, vzniká situace, kdy si budou lidé představovat falešnost u všeho, co přichází z digitálního světa. A náš problém spočívá v tom, že si neuvědomujeme, že toto nebezpečí už je dávno zde.

Šíření dezinformací a manipulativního obsahu se stalo výnosným byznysem. Ti, co usilují o naši pozornost (např. influenceři, obchodníci, politici) často využívají emocemi nabitý obsah na sociálních sítích k vyvolání našich silných reakcí, zejména vzteku a zloby, čímž zvyšují svou viditelnost a bohužel i zisky.

Říká se tomu odborně „rage baiting“ a spočívá to ve sdílení provokativních příspěvků, které lidi úplně zbytečně rozčilují, ale hlavně motivují je ke komentářům a sdílení. Motivují je k reakci. A je jim úplně jedno, že nás všechny klamou. Nejde jim o hodnoty, jde jim jen o peníze za vámi shlédnutou reklamu.

A ne, nezachráníte tím planetu ani demokracii. Každý takový komentář či sdílení zvyšuje dosah takového postu k vašim známým a tak se řeka zloby valí dál. Jsme jak malé myšky, které díky tomu, že neznáme mechanismy spouštění svých emocí, skočíme na špek každému kousku sýra, který nemůžeme mít.

Stejné taktiky polarizace využívají i populističtí politici, kteří manipulují veřejným míněním prostřednictvím rétoriky, která obviňuje, boří a uráží. Využívají tento emocionální jazyk k mobilizaci svých voličů proti tzv. nepřátelům, čímž posilují svou moc a vliv. Tito nepřátele jsou však jen jimi vymyšlené stíny, vašimi nepřáteli nikdy nebyli. Příkladem je ANO a ODS v akci. Na oko se nesnáší, ale kdekoliv to jde, spolupracují. Mají totiž stejné stíny. Ne jen v duši.

Tato praxe podkopává důvěru lidí ve veřejnou debatu a prostor a ztěžuje rozlišování mezi pravdivými a manipulativními informacemi. V společenském prostředí, kde je pravda vzácná, kde nikdo z vedoucích funkcionářů nedbá zpětné vazby od lidí, je nutné posilovat naši digitální gramotnost a kritické myšlení, abychom dokázali rozpoznat a odolávat těmto manipulativním strategiím.

Jednou z nejvýraznějších změn paradigmatu bude přehodnocení našich mezilidských vztahů. Jak poznáme, že mluvíme s reálnou osobou, a ne s pokročilým chatbotem? Náš koncept opravdovosti se zamlží a nastane naše hluboké odcizení se od digitálního, avšak i fyzického světa. Tento fenomén, který francouzský filozof Jean Baudrillard nazýval „hyperrealitou“, znamená stav, kdy virtuální simulace nahradí samotnou realitu.

Realita je jasná - pravda se stane luxusním zbožím. Blockchain, decentralizované systémy identity a AI nástroje pro detekci falešného obsahu jsou jen technické berličky. Samy o sobě nás totiž nezachrání. Přežití v tomto světě bude vyžadovat naprostou změnu našeho přístupu k informacím:

Nové paradigma není o hledání absolutní pravdy. Je o přežití v realitě, kde pravda je vzácnější než čistá voda. Jak řekl Matyáš Boháček: „Budeme hledat to, co je skutečné a důvěryhodné.“ Ne proto, že chceme, ale proto, že nemáme jinou možnost.

Pravda, kterou dnes bereme jako samozřejmost, se stane vzácným pokladem, o který se bude bojovat. Jak řekl Matyáš Boháček: „Budeme hledat to, co je skutečné a důvěryhodné.“

Nejde o dystopickou vizi budoucnosti. Je to realita, která už je tady. Otázka tedy nezní „jestli“, ale „jak rychle“ se přizpůsobíme. Naše lidství - to, co nás dělá skutečnými - není o hledání vnějších majáků, ale o schopnosti nechat pravdu láskyplně zářit jako naše vnitřní navigační světlo, které osvětluje cestu k činům měnícím svět k lepšímu.

Jak se říká: „A poslední zhasne…“? Nikdo zhasínat nemusí. Zima a tma už jsou dávno tady.