Článek
Závodila jsem v gymnastice a hrála na kytaru. Byla jsem docela pěkná holka s velkými brýlemi. Ale i kdybych byla ošklivá, bylo by to jedno. Byla jsem s kytarou hvězda školního autobusu.
Jednou jsem dokonce byla v televizi. Do staré sokolovny přijel štáb a filmoval nás gymnastky celé odpoledne. Potom řekli: „Budete v televizi.“ Natočili poslední záběr, jak máme všechny jednu nohu zezadu s vypnutou špičkou, která směřovala doprostřed kruhu. Potom jsme se rozběhli do stran. Opakovali: „Budete ve zprávách v televizi.“
Na malou televizní obrazovku se dívala celá rodina v ložnici dědy a babičky. Všichni jsme netrpělivě zírali na ztichlou obrazovku. Babička říkala: „To bude slávy ve městě.“ Mně to bylo celkem jedno, ale prsíčka se mi pýchou nadzvedla.
Seděli jsme opravdu napjatě. Na čestném místě v křesle děda, na manželské posteli babička a já. A za námi v řadě na stoličkách teta Máňa, strýček Alois a teta Máří. Ostatní stáli ve dveřích na stojáka. Televize občas zrněla, ale stejně jsme všichni čekali na ten televizní zázrak.
Konečně, ozvala se znělka pořadu a všichni si poposedli, aby dobře viděli. Jo kulový, žádné cviky na úzké kladině, žádné sestavy na žíněnkách. V televizi dali jen naše lýtka zezadu natažená do kruhu a šmitec. Tak si všichni před ztichlou obrazovkou alespoň pokecali, protože to byl rituál každého večera.
K těm dietám. Naposledy jsem držela dietu těsně po svatbě. Já a ON a manželé sousedi. Dieta se držela naštěstí jen jeden den, protože se jmenovala vodková. Po dvou hodinách se střídal panák vodky a jedno vejce uvařené natvrdo. Já ji měla jako z praku už ráno v devět, můj ON byl nad věcí. Dětem jsme sežrali řízky připravené na výlet. Ale sousedi míchali použitý bramborový salát jeden v umyvadle a jeden opřený o záchodové prkénko.
Když jsem se vrátila potom jednou z dobrovolného měsíčního pobytu v Bohnicích, vážila jsem čtyřicet dva kilo. Můj ON mě učil rok jíst, myslet a žít. Vůbec bych se nedivila, kdyby odešel, ještě bych mu do života popřála. Nevzdal to.
Občas se samozřejmě prudíme, ale víme, že po minutě si dáme spolu kafe. Jsem vděčná, že jsme si od prvního momentu sedli. I když jsem jednou na začátku vztahu vypustila ze sebe jeden obrovský prd a v tu chvíli jsem si myslela, že se se mnou rozejde. Dnes spolu v klidu před sebou vypouštíme chemické zbraně. Já 70+ a ON 80-. Naposledy jsem mu řekla: „Co děláš? Mám za tvým zadkem hlavu.“ Odpověděl s ledovým klidem: „Já jsem tě chtěl jenom opálit.“ Nebo myslel odpálit?
