Článek
V dětství jsem se dívala na malou obrazovku televize společně s dědou a babičkou. Sledovala jsem tehdy jen předpověď počasí se Svatým Petrem, která běžela místo pozdějšího Večerníčku. Babička většinou jen komentovala účesy hlasatelek a oba pak u té televize usnuli.
Do doby, než jsem porodila miminko, si pamatuji hlavně filmy v kině. V televizi tehdy běžely pondělní divadelní inscenace, občas chvilka poezie a v rozhlasu zase sobotní odpolední hry nebo nedělní pohádky.
Po narození mého syna mě vyhodil zkoušející ze zkoušky na škole se slovy: „Vy snad vůbec nečtete noviny, neznáte ani televizi a rozhlas!“ Kde bych na to tehdy asi tak vzala čas, a navíc jsem doma žádnou televizi ani neměla. Vlastně mi vůbec nechyběla, a stejně bych na ni tehdy neměla peníze.
Až kvůli synovi jsem najednou televizi doma měla. Na pohádky se vůbec nedíval, zajímal ho jen a jen Fantomas, pořád dokola a dokola. Znal každé gesto a mně se z té zelené masky točila hlava. Já si z té doby pamatuji jen státní hymnu na Silvestra o půlnoci. Vždycky jsem si u ní přála jen to jediné – aby byl můj syn zdravý. Pak jsem šla potichu a potmě k postýlce a dala mu pusu.
Dneska máme doma samé televize, zato žádný pořádný signál. Chytáme jen ten placený satelit, který nám slibovali, že bude zdarma. Tak zadarmo v životě nic není. Když chci dneska sledovat, co se ve světě děje, na televizi se nedívám. Na počítači si načtu Seznam, v rychlosti proletím nejnovější zprávy a přečtu si přesně to, co mě zajímá.
Televizi si zapnu jenom v noci, potom co publikuji svůj nový článek na Seznam Médium. Ne za odměnu, jenom se v tu chvíli v noci k ránu najím. Proletím těch sto dvacet satelitních programů a pokaždé je tam jedno velké nic a nic, co by mě zaujalo. Dojím své jídlo a televizi vypnu. Vrátím se na chvíli k počítači na Seznam, proletím nejčerstvější zprávy a v naprostém klidu si u toho dám své zasloužené pivo.
Možná že jsem pro někoho zaostalá, ale mně osobně televize žádné odpovědi na otázky nedává. Ne, televize mi v životě rozhodně nechybí, ale plně chápu, že každý z nás to má nastaveno úplně jinak.
No a když něčemu v tom dnešním světě nerozumím, přečtu si raději články ostatních autorů na Seznam Médium. A když ani tam nenajdu odpovědi, zeptám se v klidu Seznamu na to, co zrovna neznám.
A když něco zvorám při samotném publikování článků, odpoví mi na dotaz editoři Seznam Médium. Děkuji.
Mých 121 článků si přečetlo za dva měsíce k 500 000 čtenářů. Od začátku do konce článku, to je pro mě čirým úžasem, protože ještě minulý rok jsem vůbec nepsala. Jen papírové dopisy. Prosté děkuji všem.
