Článek
Celý svůj život chodím volit. Ale volby se za ty roky změnily. Tenkrát za socialismu byly povinné a neexistovalo se k urně nedostavit, pokud by člověk nebyl mrtvola. Žádná možnost vybrat si stranu nebo kandidáta. Měla jsem, stejně jako všichni ostatní, jen možnost nadávat v hospodě, doma a případně tajně na ulici.
Nějaká stávka, jiný názor nebo demonstrace na náměstí, to jsem tehdy neznala. Jít s hrdostí k urně, volit ze zahraničí, vyjadřovat se na sítích nebo v novinách, to ani náhodou.
Po revoluci jsme měli koho vybírat, kroužkovat, klidně o tom mluvit na ulici. Žili jsme v naději, najednou jsme byli svobodní, volní jako ptáci. Slovo demokracie pro nás bylo zázrak. Za jiný názor nás nikdo nezavíral do kriminálu, jen jsme se při nejhorším mohli poprat.
Dnes máme demokracii, svobodu. Ale doba se pro mě nějak změnila, protože já vůbec nevím, koho volit. Vybírám mezi stranami a kandidáty to nejmenší zlo. Protože mám pocit, že mi před volbami slibují a slibují, mažou mi med kolem huby. A po volbách skutek utek. Jiným názor neberu. Je na každém z nás, jak to cítí a co udělá, to je kouzlo demokracie.
Jak já mám ale poznat koho volit, kdo to se mnou myslí dobře, kdo mi pomohl nebo se postavil za mě?
V komunálních volbách ten problém nemám. Znala jsem a znám každého starostu, zastupitelstvo, členy komisí a pracovníky místního úřadu od revoluce. Znám lidi v našem městě, mimina co vyrostla. Tady v městě vidím přesně, kdo co pro mě udělal při povodních, jak se za ty roky město změnilo. Vidím, co obec udělala pro ostatní. Zeptají se mě, jestli něco nepotřebuji, jak se mám. Nevím, jestli jsem já pro obec něco udělala, jen jsem se snažila. Tady se s jistotou umím rozhodnout, i když přijde nový místní politik.
Ale tam nahoře, u těch státních politiků, kteří se fotí na červeném koberci, si opravdu vůbec nejsem jistá. Jsem vděčná za demokracii a za svobodu, kterou cítím na každém kroku. Ale také vidím, že se z té vysoké politiky vytratila kultura jednání, chování a přemýšlení o nás, normálních lidech. Že bychom pro ně v naší zemi nebyli důležití?
A myslím si, že i když dnes někdo s čistým štítem do politiky vejde, vydrží mezi těmi některými lovci popularity? Ale rozhodně nedávám všechny do jednoho pytle. Nechci nikomu křivdit, jen v tom prostě tápu. Je to snad tím, že už jsem stará a nejsem dostatečně soudná?
Nevím. Ještě že mám v hlavě selský rozum. Alespoň v to doufám.
