Článek
Líbilo by se mi, kdyby někdo řešil čas úplně jinak. Vrátit se do dětství k babiččinu vánočnímu punči, nebo nakouknout do budoucnosti. Stála bych zase v dětství před vánočním stromečkem, předváděla bych se hrou na piano nebo koktala básničku. Všichni moji blízcí by seděli v poklidu za velkým dřevěným stolem s ručně uháčkovaným ubrusem a popíjeli by babiččin vánoční punč.
Ukusovali by její štrůdl a vánoční cukroví. Babička ho měla vždy pečlivě schované, aby se rozleželo. Ale díky nám se ani rozležet nestačilo. Babička se nikdy nezlobila, ještě na Štědrý den udělala nějaké rychlé cukroví, aby na stole vůbec něco bylo. Před půlnocí přišli strýčkové a tety a dali mi pusu na dobrou noc. Šla jsem potom spát s knížkou v ruce, nebo s měkkáčem či panenkou.
Budoucnost by mě také lákala. Vědět a vidět, jaká bude. Jestli lidé budou znát ještě Vánoce, louskat ořechy, dívat se na skořápkové lodičky plující vodou v lavoru. Jestli si rozkrojí jablko, aby našli hvězdičku. Jestli vůbec na noční obloze pořád ještě svítí hvězdy, jestli naše země přežije dobu válek, nebo bude spálená.
Tohle by mě osobně zajímalo vědět. Ne, jestli mám podle příkazu vstát v pět nebo ve čtyři hodiny, nebo obědvat v poledne, nebo hodinu před a po.
Chápu, že čas vracet do dětství nebo do budoucnosti se dívat je složité. Ale nechápu, co s námi jednou bude, když ani pro mě takovou prkotinu, jako je střídání letního a zimního času, se roky nevyřešilo. Někdy, něco, někdo, neustále řeší a nic. To je těch pět N tak složitých? Jak potom chceme zachránit budoucnost.
Někomu vyhovuje letní čas, jinému ten zimní. Ale to střídání času nám na zdraví nepřidá. Dítě neví, kdy má jíst, a musí si na změnu zvykat. Když už si zvykne, přijde změna. A to fakt ani moje štěně nechápe. Ale třeba si sedím na drátech mozku.
Možná, že v budoucnu začátek práce nastane, až vyjde slunce, a konec, až zapadne. Nebo nás nebude potřeba, nahradí nás roboti, nebo někdo, kdo rozhoduje o čase. Třeba by roboti našli konečně kompromis, nebo ne? Nevím. Zkusím se zeptat AI, abych nebyla pořád jen ÍÁ ÍÁ ÍÁ.
A proč mám pořád na hlavě kulicha? To proto, aby mi nezamrzal mozkový kabel.
