Článek
Kapitán rozhodl, že naše příští cesta po vodě bude přes Berlín až na Meklenburská jezera. Potkávali jsme velké nákladní lodě plující po řece za neustálého houkání místo pozdravů, kapitáni nám salutovali a lodníci mávali, jako bychom byli jedna velká rodina. Problémem bylo potkat rychle jedoucí tlačák remorkér, který před sebou valil obrovskou vlnu a díra ve vodě nás chtěla vcucnout pod něj.
Když jsem před sebou uviděla vysokou betonovou zeď s rezavými ostnatými dráty, došlo mi, že na jedné straně zdi je vzduch a pod námi temná, neprůhledná voda s pastí na medvědy.
Ozvala se ječící siréna, která mi projela až do morku kostí, arogantní zvuk motoru burácel a odrážel se od hnusné šedivé zdi. Voda se pod námi zpěnila a vlna od člunu východoněmecké patroly nás hnala pod zátarasy, ze kterých čuměly kovové kůly jako chňapající černé prsty.
A opět ten ostrý, řezavý zvuk sirény, který se rychle přiblížil, jako by na nás zblízka řval: „Sledujeme vás.“ To hysterické, kousavé ječení útočilo na můj sevřený žaludek a chtělo mi doslova vypárat střeva.
Na palubě byla rychlá rota se samopaly. Mysleli si, že chceme prorazit ten tlustý beton. Viděla jsem ledové oči chlapů připravených k okamžitému výstřelu, které mě viděly jen jako položku v protokolu, protože: „Zase jeden pokus.“
Grenzkommando nás sledovalo chladným pohledem komunistického režimu. Dívali jsme se raději jen dopředu, abychom zbytečně neprovokovali, a oni se koukali skrz nás a pořád nás bezohledně tlačili k tomu blbému, zatuchlému betonu, který smrděl rzí a tmavou vodou páchnoucí zkaženou rybou.
Kapitán točil kormidelním kolem sem tam, stačil pouhý metr, aby loď skončila v tom slizkém betonu. Nevím, jestli se tím tehdy bavili, nebo to byla jejich povinnost. Potom usoudili, že jim mladá blonďatá buchta nemůže ublížit, a nechali nás nakonec projet.
Za Berlínem jsme si dali kafe a cigáro, protože jsem měla úplně sucho v puse. Došla mi celá ta hrůza režimu a spadl ze mě ten temný, obrovský komunistický balvan plný strachu.
Co by se asi stalo, kdyby nám zkolaboval motor, došla nafta nebo ruply nervy Kapitána? Dívali se na nás ne jako na lidi, ale jako na terče. Přitom to byli stejní kluci, se kterými u nás chodíme běžně na pivo, ale tihle měli v hlavách ideologické piliny a v rukou rozkaz střílet.
