Článek
Vrzly dveře. Lekla se, že je to gestapo, ale byl to jen udýchaný Jakub, který byl její spojka. Zeptala se: „Co tady děláš? Dokumenty ještě nejsou suché. Proč jsi tak zpocený?“
Dívala se na něj, jak nervózně přešlapuje: „Co se stalo?“ Odpověděl trhaně: „Jde o tvé bratry.“ Namítla okamžitě: „Víš, že s rodinou nejsem vůbec ve styku, pořád mě sleduje gestapo, nemůžu riskovat!“
„Já vím,“ vydechl Jakub, „ale dostal jsem hlášku, že chtěli vykrást sklad gardy a někdo je prásknul. Gardisti je zmlátili. Gerson leží nehybně na zemi, David je spoutaný a odtáhli ho do uličky za sklad. Teď čekají na posily.“
Strhla z věšáku elegantní kabát, ze šuplíku vyndala obálku s posledními penězi pro nouzové případy. Jakub zvýšil hlas: „To nemůžeš! To je sebevražda, prozradíš celou tiskárnu!“ Odpověděla chladně: „Z Davida všechno vytáhnou a stejně sem nakonec přijdou.“ Sebrala ze stolu ještě vlhké doklady a vzala je s sebou.
O něco později už stála na rohu tmavé uličky. Viděla Davida a gardisty, jak do něj kopou. Gerson ležel opodál a nehýbal se. Vzpomněla si, jak v dětství brala klukům hračky a schovávala se s nimi. Ani nevěděla, proč zrovna na tohle myslí, jen sbírala odvahu zasáhnout.
Upravila si kabát a elegantní klobouk a rázně vykročila ze tmy. Tvrdě se pustila do gardistů: „Zkazili jste nám celou tříměsíční tajnou akci! To se gestapu nebude líbit!“ Vytáhla zbrusu nové doklady a prudce je podala veliteli gardistů.
Ten se jen posměšně ušklíbl: „Nenahlásili nám, že bude zasahovat nějaká ženská.“ Odvětila vztekle: „Gestapo vám nic nemusí hlásit. Když mě neposlechnete, zlikvidují vás. Tak si vyberte.“
Rukou podala sáček s penězi veliteli gardistů. Sledovala, jak se rozmýšlí. Nakonec sáček vzal a mávnul rukou: „Vezměte si toho informátora, ale já stejně počkám na gestapo.“
Rychle dostala Davida do tiskárny, kde už čekala i její matka, kterou Jakub přivedl. Matka ošetřovala Davida se slovy: „Už dlouho ignoruješ naši rodinu, teď mám kvůli tobě mrtvého syna a druhý sotva dýchá. Proč jsi nás zaprodala?“
Odpověděla naléhavě: „Teď na vysvětlování není čas, tady máte doklady, musíte zmizet. Mě celou dobu sleduje gestapo, já tu musím zůstat, ale vy se s těmi doklady dostanete přes hranice.“
Máma na ni pohlédla s dojetím a řekla: „Promiň.“
