Článek
Jsem z doby kamenné. To jsem si uvědomila dnes ve svojí bance. Tu firmu znám už z dětství. Vkladní papírové knížky, dřevěné pulty, vysoké stropy a v místnosti přítmí. Po revoluci se banka změnila. Stejná firma, ale velké sály, mraky přepážek a na každém rohu města pobočka. Lidé čekající před pobočkou na otevření, potom uvnitř fronta, až na ně přijde řada. Usměvavá paní pokladní, která přepočítávala ručně bankovky a do pytlíku sypala koruny. Nikde žádné automaty, které za vás zaplatí složenku nebo pošlou příkaz.
Dnes byla celá velká místnost banky úplně bez přepážek. Jen uprostřed stál velký moderní recepční stůl a za ním krásná, usměvavá a milá slečna. Ještě jsem viděla dva mladíky, pracovníky banky. V té místnosti jsem byla sama s mým Kapitánem, který mě přivedl za ruku. V té obrovské hale bychom klidně s naším štěnětem mohli hrát fotbal. Jinak samé automaty.
Říkám, že jsem z doby kamenné, ale radši bych byla starožitnost. Ty jsou krásné a staré moudrostí. To u mě nehrozí. Jsem sice stará, ale na ostatním musím pořádně pracovat.
V té bance jsem si vzpomněla na babičku. Každý den stála ve dveřích našeho domu a čekala na pošťačku. Na dopis, koresponďák, na svatební oznámení nebo na papírové parte. Jednou v měsíci držela babička v ruce drobné a čekala na důchod. S pošťačkou si pokecaly a ta potom šla od domu k domu.
Když jsem si tohle všechno uvědomila, říkala jsem si, jak je dneska doba rychlá. Nevím, jestli my staří ji tak docela dáváme. Jestli rozumíme zcela svým vnukům nebo dětem, když na nás mluví tou svou kosmickou řečí. Ale aspoň si cvičíme mozek. Řekla bych, že těch starých slov, která zůstala vesmírem nedotčena, jsou nadávky. Ale dneska už nemají ten sprostý nádech. Protože když dneska někdo někomu řekne: „Týýý volééé,“ tak se přitom usmívá.
Možná mi to jednou řekne i můj počítač, se kterým nahlas mluvím a nadávám mu. Ale určitě to je jeho chyba, přece se nepřiznám. A navíc je to chudák. Necítí ten ranní voňavý vzduch po dešti, nemůže si dát zmrzlinu. Tak promiň, ty můj PC, tu občas mnou zhasnutou obrazovku.
Na tuhle dobu jsem stará a dělám chyby. Ale dělám je ráda, patří k životu. A ukazují mi, že jsem sice z doby kamenné, ale jsem živá a tím pádem šťastná.
