Článek
Kdybych bývala psala, bývala bych šťastná? Kdybych bývala dřív nespala v noci, bývala bych psala? Kdybych bývala byla celý život nad věcí, měla bych co psát? Kdybych bývala neprožila to, co jsem prožila, byla bych nad věcí? „Kdybych…?“
Dnes počítám čas na vteřiny, v noci poslouchám stojací hodiny po babičce. Každou hodinu se zavřenýma očima počítám údery kyvadla. Chtělo by se mi spát, ale nejdu. Píšu potmě v noci venku, někdy zimou jektám zubama. Každé ráno vidím, jak pomalu, ale jistě přichází den. Ranní vzduch je lechtivý, čerstvý, proráží noc. Křičí: „Jdi spát, teď je řada na mě!“ Poslechnu, někdy musím spát, ale bojím se, že se včas neprobudím. Zatím mi bimbá kyvadlo na cestu.
Kdybych bývala byla netykavá, vážila bych si toho dnes? Té každé malé, rychlé, zvučné vteřinky tikající tichem noci, té každé minuty dne? Kdybych mohla vrátit čas, žila bych rychle, nebo pomalu? Kdybych zastavila čas, prožila bych vše znovu?
Kapitán s oblibou říká: „Kdyby babička měla koule, nebyla by to babička.“
Kdybych bývala byla, byla bych dnes? Kdybych bývala narozená jinde, jindy, jinak, byla bych šťastná? Odpověď je prostá a jasná. Byla. Proto mám ty velké, věkem zaprášené dřevěné hodiny s kyvadlem po babičce. Přesně vím, kolik času je, ale nevím, kolik vteřin mi zbývá.
Kdybych bývala byla spisovatelka, byla bych teď stará kosmická píšící bába. Kdybych bývala byla, budu…?
LW
