Článek
Myšlenky
Stojím na hoře. Mám hoře. Nemám rodinu, děti, jen prázdné nic. Je pozdě na nápravu, nelze nic dělat, vrátit zpět hodiny. Jen meditovat na hoře, zklidnit se a smířit se. Bolí to tak moc.
Rozhlížím se u kříže, vidím moře, zelené stromy. Pomůže mi to odpustit si? Ta vina mě ere zevnitř, myšlenky mě ubíjejí a rvou mi z těla kůži.
Prosím Tě, horo odpusť mi. Nejde to? Snažím se na chvíli zastavit myšlenky, zklidnit vzpomínky. Musím s tou vinou žít.
Žádám Tě zdvořile, pomoz mi chvíli nemyslet, zklidnit nohy. Nevím, jak dál žít, ale musím. Chci říct nahlas lidem, že to byla moje vina, aby neudělali to stejné jako já.
Prosím Tě, ale vím, že k Tobě nesmím. Dívám se z lodě plující okolo Tebe. Zírám užasle na opar mlhy, ze kterého se vynořuješ. Nevidím vůni stromů, kříž, slyším jen šumět vítr.
Jsi pro mě zakázané ovoce. Smím si jen svěcenou vodou udělat na čelo křížek. To mi nestačí. Pomoz mi s mojí vinou, dej mi chleba a vodu na tři dny. Budu meditovat, utřídím si řád v hlavě.
Smím Tě vidět jen z dálky. Jsi má hora, přesto máš na těle nápis: „Ženám vstup zakázán“.
Prosím Tě, pomoz mi odpustit si, jsi i má hora, máš moji úctu.
Děkuji Ti, Svatá Horo Athos, aspoň za ten malý křížek na čele.
