Článek
Jsem ve věku, kdy bych měla prudit. Nadávat, když mi něco spadne na zem. Remcat na počasí. Že mi nerostou rajčata, mrkev se nepovedla. Že neustále uklízím kytky v květináči před hrozícími kroupami nebo větrem. Přiznávám, že to občas dělám. Ale učím se s tím žít. Využívám přísloví: „Kopnu něco pod postel a je uklizeno.“ V překladu – zvednu to potom.
Provokativně stavím tyčový lux doprostřed obýváku, aby někdo vyluxoval. Pračku zapnu, až když nemám co na sebe. Jen tu koupelnu se záchodem klidně drhnu jako relax každý den ve čtyři hodiny ráno. Jen se probudí naše štěně a chce jít na zahradu, ale v dešti zabrzdí už ve dveřích. Jen blafne do noci varování: „Jsem tady, hlídám.“
Už padesát let mi moje životem zkoušené dítě říká větu: „Mámo, chytej, pusa letí.“ A teď ten zázrak. Můj syn s přítelkyní vychovává její čtyři děti. Můj syn je poučuje, jak a co mají dělat. Občas je prudí.
Včera odjíždělo osmnáctileté děvče na dovolenou. Vím, že představuje svému příteli mého syna: „To je můj táta.“ Včera nastupovala do auta, podívala se něžně na mého syna a řekla mu ahoj.
Ale co jsem nikdy předtím neviděla, bylo pro mě zázrakem. Pro většinu lidí úplně normální věc. Pro mě ne. Protože ona tomu mému padesátiletému miminu z inkubátoru vlepila na tvář velkou pusu. Nestyděla se.
Říkám synově přítelkyni snacha. Včera mi řekla: „Ale já nejsem snacha.“ Odpověděla jsem: „Ale pro mě jsi.“ Dnes je doba, že partneři na lásku nepotřebují papír. A je to tak dobře. Vyzkoušet nanečisto a potom klidně potvrdit.
Nevím, jak se rozhodnou, ale s jistotou vím, že to moje mimino budu chtít odvést k oltáři. Jen mám trochu problém, že mezi lidi nechodím. Ale když jsem dokázala jet a potom jít do banky za ruku s Kapitánem, chtěla bych dokázat i tohle.
Ještě že máme u nás ve městě radnici pod kopcem. Klidně se budu šourat po silnici, třeba v teplákách a maskáčových botech. V ruce připravený kapesník, protože určitě budu brečet. A v kapse pro mě neodmyslitelné dýchátko, abych tu cestu rozdýchala, zastavovala se po cestě, zdravila sousedy. A za ruku mě povede můj Kapitán, kterého si syn vybral už dávno za tátu.
Půjdu, najdu tu odvahu. Právě ta pusa od synovy dcery je pro mě ten velký zázrak, kterého si vážím. Znamená pro mě padesát let života mého syna. A synova přítelkyně je pro mě už dávno snacha. To už jí nikdo neodpáře.
