Článek
Viděla jsem jednou film. Rodiče v něm lezli po kolenou kolem dětské postýlky a bouchali pokličkami, aby zjistili, proč jejich dítě nemluví. Zkusila jsem to tehdy doma také, ale to moje dítě reagovalo. Chtěla jsem mít jistotu, vědět, jak na tom se sluchem moje dítě je a jak se k tomu postavit.
Takové malé miminko tehdy v nemocnicích nikdo nechtěl vyšetřit. Vyšel mi ale vstříc jeden slušný lékař v nemocnici. Kdybych ho tenkrát mohla jako máma něčím okouzlit, udělala bych to. Jen pro tu jistotu, jak na tom moje dítě doopravdy je.
Lékař musel miminko uspat a nasadit mu na uši sluchátka. Řekl, že by se to s jistotou ukázalo, až bude dítě starší a bude spolupracovat při klasickém audiu. Stejně jsem do toho šla, jen abych věděla. Žádné odborné informace jsem tehdy neměla. Naivně jsem si myslela, že když někdo neslyší, prostě neslyší vůbec nic – od jedoucích tanků přes mluvenou řeč až po letadla a rakety.
Je to ale úplně jinak. Člověk může rozeznat konkrétního zpěváka, písničky nebo slyšet hluk bubnů, a přesto má problém s porozuměním lidské řeči. Mezi mámou a dítětem to ale vůbec nevadí, ti dva si vždycky vytvoří svůj vlastní slovník.
Dnes dokážu cestovat očima a mluvit s neslyšícími. Znám trochu znakovou řeč, i když při tom vypadám jako strážník na křižovatce, který řídí dopravu. Znakovou řečí se přitom domluvíte v každé zemi, přestože se leckde liší. Základ je jednoduchý – chtít se domluvit, zapojit obličej, ruce i prsty.
Zjistíte, že se používáním znakovky dokážete i pohádat. To je také důležité, svět nemá jen růžovou barvu. Jde jen o to snažit se pochopit, protože když někdo slyší perfektně, vůbec to ještě neznamená, že druhého chápe.
Mám ráda hudbu, od mala na něco hraji, zpívám. Muziku poslouchám i dnes ve stáří. Jen někdy podle nálady a i podle stařeckých depresí. Dnes si ale říkám, že je to úplně jedno. Roky se sluch každému z nás přirozeně zhoršuje.
I když můj Kapitán s oblibou někdy neslyší a já to dělám taky tak. Hlavní je, že si přesto rozumíme a chápeme se. Můžeme i místo slov zapojit ruce a prsty. Stačí jen nevzdat to a poslouchat se navzájem.
