Článek
Ráno přišel nový ředitel. Chce pracovat dobře. Zaměstnává invalidu, který dobře pracuje, a práci si chce udržet. Chce si připadat stejný jako ostatní, ale někdy nastane problém.
„A je to plat prtný.“
Ředitel říká: „Pravidla jsou pravidla, všichni je musí dodržovat.“ Já tato slova podepisuji svým podpisem. Souhlasím. Pravidla jsou pravidla. Přitom říkám: „Výjimka potvrzuje pravidlo.“
Invalida vysvětluje a vysvětluje. Ředitel trvá a trvá. A je oheň na střeše. Pravidla platí. Invalida míní. Ředitel se zlobí. Problém trvá, přestože se všichni snaží. Firmy měly povinnost zaměstnávat invalidy, přesto, že invalidy nechtěly. Invalida chce pracovat, ale někdy ho v práci nechtějí.
Dnes invalida řekl řediteli: „Pojďte si to vyměnit, pojďte si to zkusit, jaké je být invalidou, stále narážet na problémy.“
Ředitel to chápe, ale pravidla platí pro všechny. Pravidla je nutno dodržovat, neobcházet, souhlasím. Je třeba se zamyslet a zařvat do celého světa: „Co s tím?“ My jsme zdraví, i když nás všechno bolí. Invalidu všechno bolí. Všichni máme právo žít i s problémy. Ale invalida bojuje proti větrným mlýnům.
Ředitel by vyhrál soud na první stání. Já to vím a souhlasím. Já jsem matka lvice celý život. Poslouchají mě všechny matky lvice, které celý život bojují s větrnými mlýny. To je důvod pro mé psaní. Čtou je matky lvice, ale i maminky celého světa. Ty, které bojují, nebo budou bojovat za svá mimina, i když budou dospělá.
Bojujeme tiše, bojujeme slovy, řveme na lesy a bojovat budeme.
Tak jest.
U nás doma se nikdy neslavilo MDŽ, přestože byl barák plný prsíček. Poctivě se slavil Den matek.
Inzerát.
„Hledám práci, jsem invalida, chcete mě se vším všudy?“
Odpověď zní:
„Ano, ale musíte stát pevně na zemi, přestože vám jedna noha chybí. Pravidla platí pro všechny.“
