Článek
Seděla sama. Opalovala se na soukromé pláži na Havaji a hospodyně jí přinesla sklenku jejího oblíbeného nápoje s deštníčkem. Její zahradník jí většinou upravoval zahradu jejího sídla, ze kterého viděla na moře. Teď jí mazal olej na hýždě. Vzrušilo ji to, ale řekla si: „Až potom, nejdřív se musím podívat na bankovní konto a zkontrolovat svoje impérium.“
Byla tak vzrušená, že ani neviděla obrazovku notebooku. Přitom tam svítil výstražný trojúhelník jako maják, na kterém visí červená výstraha s červeným vykřičníkem: „Pozor!“
Neovládla se, touha po sexu s mladým mužem byla silnější. Celý den a noc ležela v posteli. Ráno si na terase dávala obvyklou drahou kávu z bobků. Nechutnala jí, stejně ji pila. Tělo měla po strávené noci bolavé, odbarvené vlnité blonďaté vlasy zadredované sexem. Čekala, až je rozčeše kadeřnice, která jí dělala holku pro všechno.
Ozval se domovní zvonek, neběžela otevřít dveře. Na to měla krásného exotického domovníka, se kterým také strávila spoustu nocí. Jako s kýmkoliv, koho potřebovala, nebo se jí jen prostě zachtělo. Nedělala si žádné starosti, jen využívala chlapy i ženy. Svého partnera dávno poslala do kelu, protože toužil po dětech, které ona nechtěla. Ani ho nemilovala, jen ho ukazovala ve společnosti. Byl vtipný a okouzlující frajer, navíc ji poslouchal na slovo.
Dělala to už jako studentka. Používala sex k vydírání ředitele na střední škole i v Americe. Na prestižní škole ji všichni milovali, protože byla akční. Prospívala na výbornou, o to se přičinila. Vždy jí bylo jedno, jestli jde o státního úředníka nebo vlivného byznysmena. Žila úplně bez skrupulí, bez zájmu o druhé. Uměla přes postel dosáhnout všechno. Vždy si říkala, že kdyby vyhrála velké prachy, bylo by to snadné. Takhle se musela potit v posteli na cizím tlustém ošklivém těle, aby vybudovala svoje impérium. Povedlo se jí to, byla na sebe pyšná. Dala to a ani se nečervenala studem.
Ve stáji měla bílého koně, po kterém toužila. Ráda poslouchala Roye Orbisona ve filmu Pretty Woman. Líbil se jí úsměv hlavní hrdinky, ale zaujala ji jen její filmová profese. Koně jen chtěla, nikdy mu nedala jablko, neseděla na jeho hřbetě. Od toho měla zaměstnance.
Na tohle vše myslela, když jí kadeřnice rozmotávala vlasy, které měla do pasu. Letmo se podívala na obrazovku. Teprve teď si všimla červeného vykřičníku. Řekla si: „To bude nějaká hámotina, nebo upozornění na virus.“ Otráveně rozklikla a ztuhla. Dívala se jako mrtvola na monitor. Mumlala si sama pro sebe: „To se mi snad jenom zdá.“
Začala myslet rychle: „Komu mám zavolat? Koho použiju, zneužiju? Koho můžu dnes vydírat?“ Na notebooku bylo napsané staré přísloví: „Bez peněz do hospody nelez.“
Seděla sama na pláži, neměla nikoho na mazání olejem, nikdo jí nepřinášel nápoje, nikdo nečesal vlasy. Přišla o všechno, o své impérium. Před domem stála velká cedule s nápisem: „Dražba.“ Věděla, že zůstala sama, bez prostředků.
Vytáhla bílou tyčinku. Na displeji uviděla červené čárky. Pomyslela si: „Sakra, já nemám ani na potrat, budu s dítětem ve vězení, ostříhají mi dlouhé vlasy, na těle budu mít škrábavý pruhovaný oblek. Komu mám zavolat?“ Těžce si povzdechla: „Nezůstal mi ani mobil, natož přátelé, partner, kdokoliv a cokoliv.“
Věděla, že by se stejně nezměnila. Bylo už pozdě začít znovu. Pomyslela si: „Měla jsem se na ten monitor podívat dřív. Teď už je pozdě…“ Stejně by zůstala hyenou, nic jiného neznala.
Bílý kůň v klidu přežvykoval u nového majitele, dostával mrkev a jablka. Ona si nikdy krásného hřebce nezasloužila. Nevěděla, co je to láska.
Položila si poslední otázku: „S kým já to vlastně mám, toho parchanta?“
Ještě, že se probudila a měla jen ruku v nočníku.
