Článek
Samá znělá jména zněla její hlavou. Marie, Václav, Karel, Antonie, Alois, Helena. „Škoda, že jsem se nenarodila jako kluk,“ říkala si stará paní při pohledu na vítězný los. Křičeli by na mě měkce: „Vašíčku, Kájíčku, Lojzíčku.“
Teď na mě budou volat: „Marie, půjč mi prachy. Heleno, přece si nebudeš pro prachy vrtat koleno. Antonie, ruka ruku myje, kup mi šperky.“
Když se měla narodit, měl to její tatínek pojištěné. Kluci se prý dělají ze skříně. Nevěděl předem, co se jim narodí. Ale byl voják připravený na všechno. Manželce vždy říkal: „Helenko, přestaň číst, dal bych si něco k jídlu.“
Tak na jméně staré paní něco ubral a něco přidal, a měl svoji Leničku. Jednou mu zavolali: „Už máš kluka!“ Přijel narychlo ze cvičení a uviděl manželku s břichem sedět za stolem v kuchyni. Ani se tomu nedivil, hlavně, že byl zase jednou doma.
Stará paní vzpomínala na jeho slova: „Když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem rázem, že jsi moje holčička. Velké oči ti koukaly z peřiny a ďolíčky na těle se na mě smály. Jsem hrdý na to, že tě mám.“
Stará paní si utřela dojaté tváře vzpomínkami. Schovala los do knihy, kterou právě četla. Postavila se s obtížemi, narovnala páteř a chodidla. Zvedla ruku směrem k čelu, jakoby salutovala. Tiše řekla: „Děkuji ti, tatínku nejenom za krásné jméno, ale protože jsi tu pro mě byl. Vím, že bys mě miloval, i kdybych měla jméno Tonička. Ale to moje jméno mluví hlasitě. Já jsem tvoje holčička, jmenuji se Lenka, Lenička. Jsem na to hrdá, protože jsem celá ty.“
Strčila los do šuplíku pro vnoučata. Nepotřebovala peníze, protože byla láskou od rodičů bohatá.
Došourala se do kuchyně, uvařila si kávu, kterou doma pili. Meltu s cikorkou nebo kávu s lógrem, aby na dně hrnku viděli obrazce. Na dně jejího hrnku zůstala malá drobná srdíčka. Pokývala starou hlavou:
„Děkuji, tatínku a maminko. Děkuji, že jste pro mě byli a pořád jste. Jména si vážím, protože jste mi ho s chutí dali. Voní po Heleně a Václavovi, střihnuté Toničkou, Karlem i Marií. Naše rodina, ne los.“
Stará paní přivřela unavené, velké oči za brýlemi. Ty oči se usmívaly obloukem do dětství.
