Článek
bouře
Kempovali jsme nadivoko. Měli jsme v Řecku oblíbené místo s volným výhledem na moře. Stáli jsme na prudkém slunci, ale od moře foukal vítr a prolétal obytňákem větráky. Okna záchodu směřovala na moře, takže při tvorbě jsem sledovala cvrkot venku. Vždy jsem vyhnala Kapitána ven, přestože záchod měl dveře, a kadila jsem nahatá. Nejhorší bylo vidět se ve velkém zrcadle na stěně. Moři jsem říkala, že to je moje luxusní koupelna.
V kempu jsme stáli pod vysokým stromem. Sledovali jsme jednou v noci blesky přes záliv. Brzy ráno přijela tři auta, která měla stany na střeše, celé potrhané. Auta plná malých dětí s rodiči. Na celou louku pokládali mokré spacáky, deky, dětské oblečení. Celá louka vypadala jako v prádelně. Kapitán jim přinesl šňůru, kolíčky na prádlo a paní se rozbrečela vděčností. Vyprávěla, co zažili.
Byla to mimořádná bouřka, která přišla bez varování. Vyvracela staré vysoké stromy, strhávala střechy. Trosky zabily miminko v kočárku na balkoně domu. Český karavan to převrátilo a rolovalo ze skály i s majiteli. Jejich dospělý syn před bouřkou odjel do města. V našem kempu to jenom sfouklo střechu nového kafíča, které týden stavěli. Potom jsme při každé bouřce přeparkovali na volné prostranství.
Na plachetnici jsme zažili velkou bouřku při 24hodinovém závodu nepřetržitého plachtění. Najeli jsme na břeh. Kapitán se snažil loď vytlačit, vítr se vzpíral o kajutu a loď se nedala udržet. Závod vzdaly všechny lodě, některé měly zlámané stěžně. Jenom jedna velká plachetnice zůstala na jezeře. Točila se kolem osy a posádka musela svítit na skály, aby nenarazili.
Při plachtění jsme neměli problémy s parníky, ale se surfaři a plavci. Málokdo z nich si uvědomoval, že loď se nedá uprostřed jezera zabrzdit. Jednou chtěl surfař stihnout přejet před naší lodí, plácnul plachtou do vody. Seděl na prkně a viděl, jak se při náklonu na něj řítí metrový olověný kýl. Koktal: „Já jsem to nevěděl.“ Do toho samého kýlu narazil hlavou plavec, který se najednou rozhodl loď podplavat.
Kapitán říká: „Blbost nemá konce.“
Já jsem při plachtění utopila brýle a potom musela sedět na břehu, protože jsem při závodech nebyla nic platná. Kapitán utopil nové brýle v moři. Od té doby máme na brýlích kovové řetízky.
