Článek
Přiběhl k nám kamarád s koněm. Pustil ho bránou. Nešlo mu ho zabrzdit. Kůň pokračoval na zahradu, v klidu okusoval stromy a kytky. Díval se na mě krásnýma očima.
Když jsem byla malá, chodívala jsem se schovávat k tetě Hanči do postele. Teta byla malá s hrbem, inteligentní a sečtělá.
Povídaly jsme si a snily o budoucnosti. Já jsem jí říkala: „Jednou budu mít koně.“ Nevím, proč se mi potom zdály sny, jak mi tatínek přivezl z Egypta vraníka. Nikdy v Egyptě nebyl. Byl jenom v Rusku ve stepi, kam je tajně přivezly zamaskované vlaky. Vyprávěl, jak je pozvali na tancovačku do stanu. Ve vchodu byla bandaska s vodou a jedna naběračka. Ve stanu tancovali jenom vojáci spolu. Žádná děvčata. Zeptal se:
„Proč je tam jen jedna naběračka?“ Odpověděli: „Každý, kdo má žízeň, ponoří ji do vody a napije se z ní.“
Jednou na mlýn přišel koňák, na provaze vedl velkého hnědého koně. Řekl mi: “Valach celou zimu stál ve stáji a teď je
nadržený na jarní vzduch.” Zeptala jsem se: „Mohla bych si zkusit na něj sednout?“
Kůň sedlo neměl a tak jsem se mu ze židle vyšplhala na hřbet. V tu chvíli se rozhodl, že nastal čas vyrazit a začal klusat.
Držela jsem se za hřívu a na hřbetě poskakovala jako míč. Koňák brzdil provazem, ale kůň nechtěl zastavit. Skončili jsme všichni v rozvodněném potoce, kde kůň v klidu pil.
Jednou mi domů zavolal kamarád. „Musíš se mnou jet, do Čech přijel guru a uzdravuje. Ten nám pomůže.“ Nacpala jsem dítě do auta. „Možná budeš zdravý, ale musíš tomu věřit“, stálo v pokynech.
Vstoupili jsme do sálu, který byl plný lidí, toužících po zázraku. Chodili postupně na ozářené jeviště, guru se dotknul jejich čela, a oni zakolísali a někteří upadli. Měla jsem strach o dítě, ale také velkou touhu, aby bylo zdravé. Bylo rozechvělé strachem i nadějí. Šlo tam samo s odvahou a při dotyku ruky na čelo upadlo. A ono velký kulový. Skočili jsme na špek.
Ano, sny se mají plnit, ale zázraky se nedějí. To jenom mě zaspal zadek.
