Článek
Velkou chybou lidí je, že žijí v domnění, že mají na něco výhradní právo. A když se jim ho najednou nedostává, zavrhnou často celou zemi jako předraženou a dívají se na ni skrz prsty.
Netvrdím, že cenovka pěti eur za jeden půl litru točeného piva Karlovačka na zadarské pláži mě nešokovala. Navíc v klasickém plážovém papundeklovém stánku. Ale ten šok způsobila hlavně má neznalost poměrů než nárok na jakési imaginární právo na rozumnou cenu zboží. Faktem je, že jsem si dal hned dvě. A proč? Protože jsem na ně měl prostě chuť. Na rozdíl od toho piva ve Švédsku, které bylo v přepočtu ještě o tři eura dražší, to chorvatské se dá alespoň pít.
Po turistických plážích se moc nepohybuji. Mám rád ty divoké, nezkultivované. Pravda, že už jich moc nezbývá. Ale najít se dají. Chce to jen nebýt líný hledat. Místo předraženého piva pak zaplatíte spoustu peněz za palivo, abyste se na takové místo dostali a vlastně ho objevili. To už ale lidem tolik nevadí. Tak proč by pivo za pět éček na turistické pláži, kam vás doveze vás pantechnicon auto, vadit mělo?
V případě pobytu u Středozemního moře je třeba si uvědomit sezónnost. Hoteliéři, restauratéři, hospodští, barmani, ale i prodejci sezónních potravin, mají možnost výdělku pouze v těch měsících, kdy je po těchto službách poptávka. V Chorvatsku už na tomto zkrachovala spousta lidí. Na začátku léta se to tam vše nažene, jsou žně a už v půlce září zejí pláže prázdnotou. Prázdné sice nejsou, ale ten boom už není.
Ceny proto nemohou odpovídat celoročnímu provozu. Dát si pivko na pláži je prostě bráno jako celkem slušný luxus. Samozřejmě i ostatní nápoje, koktejly atd. Někdo, kdo tento podnik provozuje, si prostě musí uvědomit, že šance na výdělek je časově omezená.
Jsou i tak ceny přemrštěné? Dejme to do porovnání třeba s Prahou. V centru si troufám tvrdit, že se ceny za jedno pivo dost přibližují sto korunám. Dlouho jsem tam nebyl, tak mě uveďte klidně v omyl. Ale ten rozdíl je v tom, že tyto podniky sice mají možná vyšší náklady na provoz než papundekl chatka bar na zadarské pláži, ale přísun turistů mají víceméně celoroční. Kdo ale pojede na Vánoce na chorvatskou pláž?
Cena roste s poptávkou. Tak proč by měli místní podnikatelé pořádat charitu? Každý má svobodnou vůli a prostě si onen produkt nekoupit. Osobně nemám pocit, že s příchodem eura ceny potravin v Chorvatsku nějak výrazně stouply. Zcela jistě se zaobalily směrem nahoru, ale v těch turisticky atraktivních oblastech byly i před eurem ceny v supermarketech vyšší než tam, kde si obchody více konkurují. Pokud je například v Primoštenu jeden supermarket, jakože si myslím, že je, může si do určité míry dovolit ceny napálit. Na rozdíl třeba od Zadaru, kde je Lidl hned naproti Kauflandu a z vpovzdálí na ně štěká Interspar.
Myslím si, že i mezi stánky na pláži funguje jakýsi kartel. Nemějme iluze. Tak to prostě chodí. Všichni chtějí vydělat. Ale co je na tom vlastně zlého? Oni neprodávají něco, co životně potřebujete. Dovedou vám zpříjemnit pobyt, občerstvit se tam, kde jinak nic k občerstvení není a pokud to nepostrádá kvalitu, nevidím důvod si stěžovat.
Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.
Směnu by si měl člověk umět trochu užít. Uvědomit si, že koupí i on trochu přispívá k tomu, že tam takový podnik může být. A nedopadne to jako u nás, kde hospody a restaurace pomalu mizí z našich obcí a návsí na vesnicích. Kde byl ruch, život a zněla hudba, je dnes prázdnota.
Toto je něco, co si vždy uvědomím, když někdo nadává na ceny nebo sám vidím něco předraženého na dovolené. Uvědomím si, že s tím drahým pivkem si kupuji i jakousi kulturu, do které tímto dostávám vstupenku. Možná si to lidé více uvědomí až u nás hospody a občerstvení zcela zmizí a jediné, co si budou moci na cestách dát, bude předražený kalorický fastfood a třetinka hnusu u pumpy.
Až nikde nebude nikdo nic provozovat, pak si teprve posteskneme po pivku za pět euro. Protože žízeň je žízeň a když ta je a není čím ji uhasit, to je teprve zlé.
Čtěte také:
