Článek
Na tomto světě existuje jen málo životních jistot. Je celkem jisté, že zítra ráno opět vyjde slunce. Je i celkem jisté, že porostou ceny potravin a výše daní. Nicméně, jedna věc přesahuje svou pravděpodobností všechny zmíněné. A sice to, že kdykoliv přijedete k první chorvatské mýtné bráně, vždy ten průjezd ucpe nějaký nešťastník, kterému zrovna nefunguje kreditka nebo si stoupl do špatné lajny anebo já nevím co vše ještě.
Chorvatské řidiče zde poznáte na první pohled, tedy spíše poslech. Troubí, zvedají ruce nad volant v jakémsi křesťanském gestu, které nejspíš znamená něco ve smyslu „Kristova noho!“ Pak postupně couvají a přejíždějí do druhé lajny, kterou ovšem opět zablokuje další nepřipravený zahraniční turista. Jóchorvatský řidič – ten tvrdej chleba má.
Nemám problém platit chorvatské dálnice. To, co naši milí bratři Slované vybudovali za dálniční a silniční síť, je neuvěřitelné. Fantastické a inspirativní. Samozřejmě si to nechají zaplatit a člověka jen napadne, jestli si mýtné poplatky může chorvatský našinec alespoň odepsat z daní, když už musí dojíždět. Souhlasím ale s tím, že turisté, jedoucí za odpočinkem u Středozemního moře, mají velký cestovní luxus a ceny mýtného mu odpovídají.
Nicméně, placené dálnice nejsou zdaleka jediné. Alespoň tam dole u moře jsou i okresní silnice ve výborném stavu. Nadjezdy, podjezdy, kruhové objezdy. Vše je také ulehčeno prostorností země, a tedy nižším osídlením. Někdy má člověk pocit, že na daný typ silnice jsou ta dopravní řešení až moc velkolepá. Ovšem, zvyká se na ně velmi snadno. Obec, kde není vyloženě nutné dodržet padesátku, je označena šedesátkou. Člověku se dostává pocitu, že ten, kdo tamní infrastrukturu budoval, nad tím skutečně přemýšlel. A upřímně, to u nás opravdu nezažívám velmi často.
Nicméně, je celá řada nástrah, které dokážou chorvatští řidiči cizinci nastražit. Například, velmi rádi se otáčejí na světelných křižovatkách. Už nejméně dvakrát mě málem měli v kufru. Našinec tak nějak nečeká, že odbočující auto neodbočí a místo toho to zadupne a začne se otáčet. A to včetně autobusů, i když tam má člověk tak nějak pochopení.
Ó, také spatřit auto táhnoucí neosvětlený vlek, nejčastěji s lodí, na setmělé dálnici, není žádná kuriozita. Oni tak nějak zapomínají, že přes tu naloženou loď nejsou často vidět ani ta obrysová světla auta, co ji táhne. Místní na okreskách také často světla za dne vůbec nepoužívají.
Ta spontaneita v chorvatském provozu je ale velmi sympatická. V chaosu je řád. Městské autobusy občas staví tam, kde žádná zastávka značená není. A jestli má něco tu magickou moc vás, pečlivě dodržující předpisy, vytlačit z dálničního tunelu směrem vpřed, je to dozajista chorvatský linkový autobus. Na ty obzvlášť bacha.
Chorvatští řidiči jezdí svižně. Není nic divného, že vás na okresce předjede přes plnou, přes šrafování nebo klidně v křižovatce. Ale na jejich obranu musím říct, že nepůsobí vyloženě prasácky. Hodně to sleduji, a i když je to často za hranou předpisů, nepočínají si vyloženě nebezpečně, jako to vidí člověk u nás, kde jim to často sotva tak vyjde. Našinec musí pochopit, že na rozdíl od Čech, v Chorvatsku tvoří více než polovinu provozu zahraniční řidiči. Alespoň v sezóně. A s podivem ta směska dohromady celkem funguje.
Když pustíte Chorvata, tak poděkuje. Zejména ve městech, konkrétně v Zadaru, jsem si toho hodně všímal. Jezdí tam hodně sklápěčky, mixy, protože se tam poměrně hodně staví a modernizuje. Řidiči náklaďáků jsou k sobě velmi ohleduplní a všude se pouští. Moje čtyřletá holčička mávala na přechodu na řidiče betonové pumpy. Ten mávání nadšeně opětoval, troubil a smál se na ni. Mají v sobě něco, co u nás i v západní Evropě není už moc časté. Jim nějak nevadí, že jsou v práci a netváří se kysele na celý širý svět.
Trochu jiné je to v okolí hlavního města, tedy na dálnici. V Zagrebu samotném jsem autem nebyl. Jako se o Pražácích říká, že jezdí jako chro-chro, tak musím říct, že Záhřebáci také. Hlavně ti v takových těch starších autech, nechci říkat popelnicích, protože stará auta mám rád. Mimochodem, sám jsem rodilý Pražák a osobně bych řekl, že ta pověra je trochu přehnaná. 😊Dole u moře jsou místní vycvičení zahraničními turisty, protože upřímně, ti vládnou provozu. Jen bůh ví, co se tam děje v zimě.
dálnice E71
Přednost zprava se v Chorvatsku moc nenosí. Když ve městě odbočujete na světlech doprava, dáváte přednost těm, kteří tam odbočují z vašeho protisměru. Obchodní centra mají na parkovištích také často upravenou přednost, takže zde se vyplatí mít oči fakt na stopkách. Stopky jsou ve městě i v ulicích, kde byste žádnou úpravu značkami vůbec nečekali. Přes to vše si to štrádují jezdci na elektrických koloběžkách, kteří nekoukají ani doleva ani doprava a prostě jedou, chodník – silnice, silnice – chodník.
Na dálnicích se Chorvaté až příliš úzkostlivě starají o to, aby minimalizovali riziko nehody způsobené povětrnostními podmínkami. Proměnné rychlostní značky jsou téměř po celé dálnici vedoucí k moři. A ukazují aktuální teplotu vzduchu. Má to dobrý důvod. V létě jsou zde teplotní rozdíly v horách oproti pobřežnímu úseku dálnice klidně i 20 °C. Klima v chorvatských horách je takové zvláštní, vlhké, že za deště se povrch dálnice stává velmi kluzkým. Zřejmě více než jsme zvyklí v našich středoevropských podmínkách. I v létě jsou zde běžné mlhy a dálnice se pokryje takovou slizovou vrstvou, která umí být pěkně zrádná. Pás pohoří, které lemuje příjezdovou cestu ke Středozemnímu moři, úspěšně zachytává srážkové mraky, jdoucí od moře a ty, když se tam vyprší, tak to stojí zato. O pár kilometrů dál je přitom horko a jasno. Subtropické klima má své kouzlo.
Vzpomínám na první cestu autem do Primoštenu, kdy v horách klesla v srpnu teplota na 5 °C. Do cíle zbývalo zhruba dvě stě kilometrů a já jsem nechápavě kroutil hlavou. K moři jsem si kulich a zimní bundu fakt nevzal. Při sjíždění estakádou z hor teplota rychle stoupala a během půl hodiny jízdy se vyšplhala vysoko nad 29 °C. Na můj tehdejší vkus to byl velmi prudký šok.
Co bych dodal? Jih Evropy má pro silniční cestovatele velké kouzlo a stojí si ho zato zkusit. Podobné to bude jistě i v jiných jižních zemích, jako je Francie, Itálie. Ale proto, že jsem spíše orientovaný na sever a Skandinávii, je pro mě Chorvatsko stále něčím novým a vzrušujícím. Což je v Čechách jistě trochu zvláštnost.
Poznámnka autora: Foto z jízdy bylo pořízeno za pomocí speciálního otočného stativu, bez porušení pravidel silničního provozu.
