Článek
Odpověď na otázku v úvodu článku je „překvapivě“ – ne. Zamysleme se nad tím trochu do hloubky. Z jakého důvodu vznikla společenská hnutí jako byli Hippie, hudební žánry, jako je rock a podobně? Co je smyslem rocku? Vzdor, samozřejmě. Nespokojenost se společenským systémem. Touha po vlastním sebevyjádření. Je ohromnou chybou si myslet, že jsme sem přišli si to „odžít“ v komfortu a bezpečí. Jaký smysl by duši dávalo žít takový život po generace? Opakovat to stejné dokola. Zkuste se nad tím zamyslet z pohledu kolektivního vědomí a nebude to znít až tak divně, že lidé se chtějí odlišit, žít jinak, a že v zaběhlém systému víceméně trpí.
Ti, kdo četli mé články o životě truckera ve Švédsku, vědí, že jsem bydlel i nějakou dobu ve Švédsku v karavanu. Právem toto období nazývám nejlepším ve svém životě, třebaže jsem tak skončil nezávisle na své vůli. Ale i to je pouze relativní, neboť všechny události si na podvědomé úrovni sami tvoříme.
Kdo může definovat, co je správné a co není? Je správné si pořídit byt na hypotéku s celoživotní vidinou ho splácet? Směňujeme vlastní život za pohodlí, které reálně ocení spíš až naše děti, které onen majetek zdědí. My ten svůj život obětujeme na jeho pořízení a placení drahých služeb a energií. S ospravedlněním sebe samých, že na světě žije většina lidí, kteří si ani toto dovolit nikdy nemohou. Nebo celoživotně dáváme peníze pryč na nájem. Většina lidí se pohybuje v tomto rozmezí. Nic není dobré nebo špatné. Na světě se však začínají objevovat lidé, duše, které takto žít nechtějí. Nechtějí jen opakovat již vyzkoušené. A nezáleží na tom, že tento životní styl vyzkoušeli před nimi jiní lidé. Na energetické úrovni jsme všichni propojení a prožíváme zkušenost individuální i kolektivní.
Většinová společnost nás učí, že vytvářet tyto hodnoty je správné a odpovědné. Ale na světě se najdou i lidé, které takové uvažování svazuje a vnitřně ničí. Někteří v sobě našli odvahu žít jinak. Našli odvahu zjistit, kolik toho ke spokojenému a odpovědnému životu opravdu potřebují. A našli odvahu vytvářet novou kolektivní zkušenost skrze své vlastní prožívání.
Lidé, kteří alespoň z části vnímají hlas své duše, vědí, že život je často do něčeho jakoby tlačí. Neumí svou touhu racionálně vysvětlit. Není jim dobře ve vztahu nebo v práci, která jejich život vsazuje do stále stejných kolejí. Možná jim není dobře v bytě, který si pořídili. Zdánlivě mají v životě vše důležité. Sám jsem takovým člověkem. A přesto cítím něco těžce vysvětlitelného ve svém nitru. Jsou dny, kdy duše zdánlivě mlčí a pak jsou dny, kdy mluví zcela jasným a srozumitelným jazykem. Říká „Vykašli se na to a běž za tím!“ Jsem rok sám. Loni touto dobou jsme s partnerkou ukončili osmiletý vztah, jehož výsledkem je naše úžasná dcerka. Týdenní střídavá péče mě mnoho naučila. Ale také ve mně prohlubuje onu touhu opustit pevně stanovené konvence, protože vidím, jak se mi život prosýpá mezi prsty. Dny, týdny, měsíce míjejí. A vnitřní hlas mluví poslední dobou velmi silně. Duše chce být tátou, se kterým dítko něco zažije. Tátou, který se toho nebojí. Dost pochybuji, že duše našeho dítka sama chce žít v dalších zaběhlých kolejích.
Domnívám se, že není náhoda, že spousta lidí, kteří se rozhodli vše prodat a žít v dodávce, trucku, přestavěném autobusu nebo na lodi, cítila nějaký podobný vnitřní hlas. Upřímně, jaký rozumně uvažující člověk něco takového udělá? Jenže to je právě to. Duše nechce žít už milionem jiných duší vyzkoušené věci. Když svět příliš dlouho stagnuje v zažitém, často přijde válka. Nebo něco, co vše změní. Nejsme tu od toho, abychom si to jen odžili, jako když v práci čekáme až „padne“. Naše duše od nás chce často mnohem víc.
Jak to poznáme? Kdo ten vnitřní hlas zažil, vždy ho pozná. U někoho se materializuje jasně a pozitivně. Prostě se jednou ráno probudíte a víte, co musíte udělat. U někoho se projevuje v podobě vnitřní nespokojenosti, úzkosti či deprese. Tyto tři věci jsou vždy voláním duše o změnu. A někdy je to změna, u které se racionálně nedomníváte, že pro vás bude nějakým přínosem. Možná se jí bytostně bojíte. Ale na vnitřní úrovni ji přesto chcete.
Spousta lidí si až na smrtelné posteli uvědomí, že vlastně chtěli žít úplně jinak. Že jejich vlastní děti možná od nich nežádali nový Xbox, ale vnitřně je poňoukali k nějakému skvělému dobrodružství. Že to možná jejich duše nakonec vzdala, když viděla, že jste rigidně razili tu společensky přijatelnější variantu života. Nebyla by to trochu škoda odejít ze světa s tímto výsledkem?
Chce ta změna odvahu? Nesmírnou, gigantickou, vesmírnou. Opustit komfortní zónu si žádá nesmírné odhodlání. Nikdy, kdy mě k tomu život dokopal, hlavně ve Švédsku, jsem nelitoval. Prostě zavřete oči a skočíte. A jak cítíte vítr ve tváři, oči otevřete a uvědomíte si, že letíte. Nádherně letíte, duše jásá. Protože tohle přesně ona chce. Mrška, se pohodlným životem trochu nudí. A na truc vám hází do cesty překážky a nemoci.
Duše svůj záměr vždy nakonec realizuje, to je konec konců principem reinkarnace. To jen ezo troubové v tom hledají něco ezoterického. To jen naše mysl má ráda zaběhlé a vyzkoušené věci. Duše nikdy.
Tento článek píši na Silvestra, několik dní poté, co umřel Chris Rea. Hraje mi tu z tabletu, Windy town, Looking for the summer. Nebo Manchester Orchestra – I know how to speak. Je fascinující, že právě muzika je jazykem duše. Také to u poslechu muziky prožíváte, že najednou je vám vše jasné? Kdo jste, kam směřujete a co vám vaše duše říká? Ano, muzika tuto komunikaci umí zprostředkovat. Proto ji lidé na celém světě milují. Jiný důvod není. Muzika promlouvá s duší.
Chris Rea napsal i skladbu s názvem „Road to hell“. Ale peklo nečeká nikdy nikoho, kdo se vydá na cestu. Nečeká nikoho, kdo se vydá vstříc strachu a nejistotě. Nečeká nikdy nikoho, kdo se jednou zastaví a vyslyší volání své vlastní duše, která chce tvořit a prožívat stvořené! A mluvíme zde ještě pouze o životě v obytném vozidle? Vůbec ne!
Všem čtenářům krásný Nový rok 2026 a mnoho skvělých zážitků!
P.S.: Vzpomenou si jednou vaše děti, jak jste je krásně zajistili, jakou jistotu jste jim poskytli? Nebo si navždy uchovají vzpomínky na dobrodružství, která s vámi zažili?
