Článek
Invandrare je švédský výraz, označující přistěhovalce nebo imigranta. Jaký je v tom rozdíl? Věřte, že pro Švéda absolutně žádný. Je mu jedno, jestli jste utekli před politickým režimem nebo jste do Švédska přijeli na zkušenou poznat jejich kulturu a naučit se jazyk. Jste Invandraren. Mrzuté, že?
Nicméně, třebaže se mi tento status ze začátku nelíbil, je to jakýsi startovní bod. A z něj poznáváte spoustu lidí, kteří vás vnímají svým vlastním, typicky skandinávským filtrem. A vězte, že když se z té imigrantské slupky trochu oloupete, může to být často celkem legrace.
Roger byl od začátku milý usměvavý chlapík kolem čtyřicítky. Možná mu trochu přidávám, förlåt Roger. Setkali jsme se v dubnu roku 2007, tak to už pár let je. Roger byl první, kdo mi vysvětlil jakýsi švédský paradox a zároveň mi strhl z očí růžové brýle i naplnil duši nadějí. Pozoruhodný člověk.
Ve výše zmíněném roce jsem s kamarádem odjel do Švédska za prací. Pohovor, na který nám švédská firma zaplatila už v lednu letenky a ubytování v Markarydu, na samotném jihu provincie Småland, na dva dny, byl až podezřele dokonalý. Úsměvy létaly na všechny strany, pozvání manažera servisu na večeři. Bylo to až moc idylické, nicméně byli jsme doslova lapeni. Tehdy jsme se samozřejmě setkali jen s vyšším vedením, a ne s mechaniky na dílně, ke kterým jsme se měli záhy připojit. Jistě zcela záměrně.
Z patnácti mechaniků to byl právě Roger, kdo nás jako jediný přijal upřímně a s naprosto neskrývaným přátelstvím. Ostatní na nás házeli dost zvláštní pohledy, třebaže neprojevovali přímo nenávist. Ale pro jistotu, a dnes to vidím jako svou největší chybu, jsme se od začátku jaksi izolovali. Nechodili jsme s ostatními do šatny na „fika“ o deváté ani na obědy. A nebyli jsme sami. Postarší chlapík z Litvy Darius, který se prakticky pořád usmíval, také radši pauzy a obědy trávil dole na dílně. Jen vždy v jiném sektoru, než jsme byli my. Poznali jsme, že nás tak nějak toleruje, ale drží si určitý odstup. Ovšem odstup ode všech.
Byla to vskutku zvláštní smečka. Tonny, kluk ze severu, který byl zhruba v podobném věku jako my. Na jih se přestěhoval za prací. Pozoruhodné je, že třebaže ve vlastní zemi, přijel ještě z větší dálky než my z Čech. Charakterizovaly ho tři věci: Krásná stará červená Corvette v letním období, hranaté žluté Camaro v zimě a jisté tělesné projevy, kterými si naprosto vychutnával všechny lidi v místnosti, kam vešel. To se takhle vždycky opřel ve skladu o pult, zamyslel se a pak si nehorázně prdnul. Čím více lidí v místnosti, včetně žen, tím lépe. S námi se moc nebavil, ale nepovažovali jsme to za osobní zaujetí, protože kromě pár slov či skřeků, co za den vydal, se s kýmkoliv pramálo bavil. Někdy jsme přemýšleli, kdo z nás je tam větší invandrare.
Matthias byl druhý mistr dílny a přijímací technik. Jestli já měřím metr sedmdesát, tak on měl tak o pět centimetrů méně. Ale brzy jsme poznali, že tento chlapík velmi klame tělem. Na jeho typicky švédský blonďatý obličej, s blond vlasy, střiženými postupně do hranata, jsme si stále nějak dosazovali figuru Arnolda Schwarzeneggra, a ne malého úlisného trpajzlíka. Nicméně tím přesně byl. Jeho pohled bodal skrz a kdyby na sebe veškerá křivost tohoto světa vzala podobu, výsledkem by byl právě Matthias.
Ale zpět k Rogerovi. Nebyli jsme v nové práci ještě ani týden a přišly Velikonoce. Tehdy to znamenalo volno od středy do pondělí, protože ve Švédsku se tento svátek slaví velmi mohutně. Nehledě na zvyk, který nám přišel velmi sympatický. A sice, když některý svátek vychází na sobotu, v pátek bývá volno. Když na neděli, je volno v pondělí. No a na druhý volný velikonoční den nás Roger pozval k nim domů na oběd a posezení. Přijel pro nás a odvezl nás sice jen pár kilometrů, ale do jiné části Švédska. Jeli jsme poblíž města Örkelljunga, které se nachází na severní hranici Skåne. Tehdy jsem neměl žádné tušení, že Skåne se pro mě stane charakteristické na mnoho dalších let.
Roger se přistěhoval z kraje jménem Dalarna, jako mnoho lidí, jel za lepšími pracovními a životními podmínkami na jih. Podobně jako uprděný Tonny, který ovšem přijel až z Kiruny. No a byl to právě usměvavý a až zenově vyrovnaný Roger, který nám po výtečném obědě, už si ani nevzpomenu, co jsme jedli, vysvětlil pár důležitých věcí ohledně místní společnosti.
Jeho sympatická žena Marie pochází z Finska. Na hoře na severu přechází Švédsko do Finska velmi pozvolně. Obě země ani neodděluje státní hranice, třebaže tam je, ale oba národy se tak nějak do sebe vlévají. Opatrně bych to přirovnal k našim historickým Sudetám, ovšem ne s tak drastickou historií. Strávil jsem tam hodně času, stejně jako v Rogerově rodné Dalarně. A vše, o čem Roger vyprávěl, dává smysl.
Jeho žena Marie celkem přímočaře přiznala, že to trvalo asi pět let, co je po jejich přistěhování se na jih do Skåne začali místní alespoň zdravit v obchodě. Podívali jsme se s kamarádem na sebe. Celých pět let! A to jsou oba v zásadě Švédi. Když jsem vzal v potaz náš původ a situaci, mentální kalkulačka vypočítala několik století, než nám v obchodě řeknou místní alespoň Hej! Postupně jsme zjistili, že Roger je opravdu jiný než ten náš servisní mainstream švédských dědků, jednoho Litevce a uprděného seveřana. Roger na společné obědy chodil, ale když jsme se tam náhodou sami octli, viděli jsme, že i on jaksi zamyšleně sedí bokem a konverzací, kde se až podezřele často objevovala slova invandrare a tjeckisk, se moc neúčastní.
Po několika měsících odešel Roger na mateřskou. Ano, čtete správně. Ne však těch pár dnů, které si vybojovali čeští tátové, ale na celý rok. Vše do sebe zapadlo, protože my jsme okamžitě převzali jeho práci, tedy přípravu nových nákladních vozidel DAF pro švédský trh. Na hoře na severu je to trochu jiné a většina vozidel putuje ještě dál a dál na sever. Zateplují se tedy kabiny a instalují světelné rampy nebo odhrnovače sněhu pod nápravy. Je toho spousta, co pro nás bylo nové. Byl to právě Roger, který nás tyto věci učil montovat nejvíc.
Švédský bůh pro přistěhovalce má však velký smysl pro humor, jak jsme zanedlouho po Rogerově odchodu zjistili. A přihrál nám do cesty Dana. Ano, z pohledu našich švédských kolegů šlo o celkem slušného exota z nedalekého Hässleholmu, který se nám dvěma okamžitě zalíbil. Po letech, kdy jsem se do Švédska dostával už jen jako turista, jsem s potěšením zjistil, že tento zarytý komunista to dotáhl až na vedoucího servisu. Ale za nás začínal ve skladu.
Najednou jsme tam měli svého člověka, který se nebál jít tak daleko, že ironizoval svůj vlastní národ. Dokonce četl Kafku a tehdy mě trochu zahanbil, protože jako jednadvacetileté ucho jsem neměl tušení, o koho se jedná. V cizině byl však tento spisovatel víc než populární. Stejně jako nám, i Danovi příliš neseděl Matthias a jemu podobní. A řešil to tak, že si z nich dělal srandu a různě je provokoval. Často nás dva pro tyto účely použil. Netajil se tím, že je mu sympatický komunismus. Ale vzhledem k faktu, že to byl po Rogerově odchodu náš jediný spojenec, jsme mu tento mírný neduh tolerovali a nepokoušeli ani rozmlouvat. Zvlášť poté, co si s barevných magnetů, na tabuli vedle stolu, poskládal českou vlajku. Fakticky našemu postavení ve firmě spíš škodil, ale tehdy jsme to viděli jinou optikou. Dan nám dost napomohl k tomu, abychom se tam dočista nezbláznili. Neboť Rogerova a Mariina slova „pět let to trvalo, pět let…“, v našem případě minimálně padesát, mi stále zněla v uších.
Nakonec jsme nemuseli čekat tak dlouho. Firma nám kontrakt neprodloužila. Při zpětném pohledu bych dnes řekl, že to byla škoda, ale tehdy jsme byli rádi, že to končí. Zkušenost byla splněna, růžové brýle spadly. To jsem netušil, že nebudu mít dost a do Švédska se za tři roky opět vrátím a pobudu zde o dost déle. Ale tehdy jsme byli celkem rádi, že jedeme domů.
Dodnes si myslím, že to udělali spíš naschvál Danovi, než nám. Ale i tak jsme si nenechali ujít závěrečnou scénu, kdy přišel Dan k nám do bytu a vyfotil nás u stolu, kde jsme seděli mezi desítkami vypitých plechovek od piva a s kvéry v rukou. Onomu mafiánskému vzhledu chyběly už jen polonahé holky a doutníky v hubě. Samozřejmě šlo o pistole na air soft a plechovky od piva jsme pro tuto příležitost vyloženě nestřádali. Plechovky jsou ve Švédsku vratné a 50 öre za jednu byly také peníze.
Už jsem se ho ani při opakovaných setkáních nikdy nezeptal, jestli tuto „výhružnou“ fotku v práci skutečně vyvěsil. Nicméně, kdykoliv jsem Dana přijel do Markarydu do Dafu navštívit, Matthias, alias Zrzavý chlup, se mi vždycky vyhnul.
originál
slovníček:
förlåt - promiňte
fika - svačina
invandrare - přistěhovalec (přivandrovalec)
tjeckisk - český
hej - ahoj, hejdå - při loučení
